Ježíšovo narození v Betlémě
1V té době nařídil císař Augustus, aby bylo provedeno sčítání lidu v celé římské říši. 2Byl to první soupis a prováděl ho římský místodržitel v Sýrii Quirinius. 3Každý byl povinen dát se zapsat v místě, odkud pocházel jeho rod. 4-5Tak se vydal na cestu i Josef s Marií, která byla již ve vysokém stupni těhotenství. Putovali z galilejského Nazaretu do judského městečka Betléma, rodiště krále Davida; Josef totiž pocházel z jeho rodu. 6Sotva tam došli, naplnil se Mariin čas 7a porodila svého prvorozeného syna. Zabalila ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci bylo plno a jinde než ve chlévě už na ně nezbylo místo.
Pastýři navštěvují Ježíše
8Nedaleko Betléma pásli pastýři ovce. V noci se střídali v hlídkách u svých stád. 9Najednou se před nimi objevil anděl a celá krajina se rozzářila odleskem Boží slávy. Velice se ho ulekli, 10ale anděl je uklidňoval: „Nebojte se, nesu vám dobrou zprávu, ze které se mohou radovat všichni lidé. 11V Betlémě, ze kterého před dávnými časy vyšel David, se vám dnes narodil Kristus, Spasitel poslaný od Boha. 12Jak ho poznáte? Najdete malé dítě v plenkách, položené do jeslí v chlévě.“ 13Potom se k andělu připojilo mnoho dalších andělů a všichni provolávali:
14„Sláva Bohu na nebi!
Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!“
15Andělé je opustili a pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma a přesvědčme se o tom, co nám anděl oznámil.“ 16Rychle se vydali na cestu a skutečně našli Marii s Josefem i novorozeňátko položené v jeslích. 17Když je uviděli, začali vyprávět, co jim bylo pověděno o tom dítěti. 18Všichni, kdo je slyšeli, se divili. 19Marie si to zapamatovala a přemýšlela o tom. 20Pastýři se vrátili ke svým stádům, radovali se a děkovali Bohu, že našli všechno tak, jak jim anděl oznámil.
Marie s Josefem přinášejí Ježíše do chrámu
21Osmý den dali Marie s Josefem chlapce obřezat. Dostal jméno Ježíš, jak to anděl určil ještě před jeho narozením. 22-23Mojžíšův zákon přikazoval, aby každá žena čtyřicátý den po narození chlapce přinesla oběť do chrámu. 24Proto i Marie po této době splnila tuto povinnost. Zároveň s sebou vzali i dítě, aby ho podle jiného Mojžíšova předpisu jako prvorozeného syna zasvětili Bohu. 25V Jeruzalémě žil zbožný stařec jménem Simeon. Řídil se Božími přikázáními a očekával Mesiáše. 26Byl veden Duchem svatým, který ho také ujistil, že nezemře dříve, dokud Mesiáše na vlastní oči neuzří. 27Na pokyn Ducha přišel do chrámu právě ve chvíli, kdy rodiče zasvěcovali Ježíše Bohu. 28Simeon vzal dítě do náruče a modlil se:
29„Pane, děkuji ti, že jsi splnil svůj slib.
Nyní mohu klidně zemřít,
30protože jsem na vlastní oči viděl Spasitele,
31kterého dáváš celému světu.
32Pohanům bude světlem a Izraeli slávou.“
33Josef a Marie se podivili tomu, co Simeon pověděl o dítěti. 34Potom jim požehnal a Marii ještě řekl: „Toto dítě bude příčinou pádu jedněch a vyvýšení druhých v Izraeli. On je znamení z nebe, proti kterému se mnozí postaví a tak prozradí svoje nejvnitřnější smýšlení. 35Tvé vlastní srdce pronikne bolest jako meč.“ 36-37Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z rodu Ašerova. Po sedmiletém manželství ovdověla a nyní jí bylo čtyřiaosmdesát let. Nevycházela už vůbec z chrámu a její dny i noci byly naplněny službou Bohu, modlitbami a častými posty. 38V tu chvíli k nim přistoupila i ona a děkovala za to dítě. Všem, kteří v Jeruzalémě vyhlíželi Spasitele, oznamovala, že očekávaný Mesiáš je již zde. 39A tak Josef s Marií splnili, co přikazoval zákon. Později se vrátili do Nazaretu v Galileji. 40Dítě rostlo, sílilo a bylo velice moudré. Všichni mohli poznat, že ho Bůh miluje.
Ježíš rozmlouvá s náboženskými učiteli
41Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma slavit velikonoční svátky. 42Když bylo Ježíšovi dvanáct let, vzali ho poprvé s sebou. 43Po slavnosti se všichni vydali na cestu domů, ale Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. 44Ti ho zpočátku ani nepohřešovali. Domnívali se, že zůstal někde vzadu mezi poutníky, kteří s nimi měli stejnou cestu. Protože se však celý den neukázal, sháněli ho mezi příbuznými a známými. 45Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho tam. 46Po třech dnech ho objevili v chrámu, jak sedí mezi učiteli zákona, naslouchá jim a hovoří k nim. 47Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad moudrostí, se kterou odpovídal na otázky. 48Rodiče tím byli překvapeni a matka mu vyčítala: „Chlapče, proč nám děláš takové starosti? Otec a já jsme tě hledali celí zoufalí.“ 49Ježíš jim odpověděl: „Proč jste mne hledali? Cožpak nevíte, že musím být tam, kde se jedná o záležitosti mého Otce?“ 50Ale oni nepochopili, co tím mínil. 51Ježíš se pak s rodiči vrátil do Nazaretu a poslouchal je. Jeho matka si všechny takové události dobře zapamatovala. 52S Ježíšovým věkem rostla i jeho moudrost a byl milý Bohu i lidem.
1And it came to pass in those days, that there went out a decree from Cæsar Augustus, that all the world should be taxed. 2(And this taxing was first made when Cyrenius was governor of Syria.) 3And all went to be taxed, every one into his own city. 4And Joseph also went up from Galilee, out of the city of Nazareth, into Judæa, unto the city of David, which is called Bethlehem; (because he was of the house and lineage of David:) 5To be taxed with Mary his espoused wife, being great with child. 6And so it was, that, while they were there, the days were accomplished that she should be delivered. 7And she brought forth her firstborn son, and wrapped him in swaddling clothes, and laid him in a manger; because there was no room for them in the inn. 8And there were in the same country shepherds abiding in the field, keeping watch over their flock by night. 9And, lo, the angel of the Lord came upon them, and the glory of the Lord shone round about them: and they were sore afraid. 10And the angel said unto them, Fear not: for, behold, I bring you good tidings of great joy, which shall be to all people. 11For unto you is born this day in the city of David a Saviour, which is Christ the Lord. 12And this shall be a sign unto you; Ye shall find the babe wrapped in swaddling clothes, lying in a manger. 13And suddenly there was with the angel a multitude of the heavenly host praising God, and saying, 14Glory to God in the highest, and on earth peace, good will toward men. 15And it came to pass, as the angels were gone away from them into heaven, the shepherds said one to another, Let us now go even unto Bethlehem, and see this thing which is come to pass, which the Lord hath made known unto us. 16And they came with haste, and found Mary, and Joseph, and the babe lying in a manger. 17And when they had seen it, they made known abroad the saying which was told them concerning this child. 18And all they that heard it wondered at those things which were told them by the shepherds. 19But Mary kept all these things, and pondered them in her heart. 20And the shepherds returned, glorifying and praising God for all the things that they had heard and seen, as it was told unto them. 21And when eight days were accomplished for the circumcising of the child, his name was called JESUS, which was so named of the angel before he was conceived in the womb. 22And when the days of her purification according to the law of Moses were accomplished, they brought him to Jerusalem, to present him to the Lord; 23(As it is written in the law of the Lord, Every male that openeth the womb shall be called holy to the Lord;) 24And to offer a sacrifice according to that which is said in the law of the Lord, A pair of turtledoves, or two young pigeons. 25And, behold, there was a man in Jerusalem, whose name was Simeon; and the same man was just and devout, waiting for the consolation of Israel: and the Holy Ghost was upon him. 26And it was revealed unto him by the Holy Ghost, that he should not see death, before he had seen the Lord’s Christ. 27And he came by the Spirit into the temple: and when the parents brought in the child Jesus, to do for him after the custom of the law, 28Then took he him up in his arms, and blessed God, and said, 29Lord, now lettest thou thy servant depart in peace, according to thy word: 30For mine eyes have seen thy salvation, 31Which thou hast prepared before the face of all people; 32A light to lighten the Gentiles, and the glory of thy people Israel. 33And Joseph and his mother marvelled at those things which were spoken of him. 34And Simeon blessed them, and said unto Mary his mother, Behold, this child is set for the fall and rising again of many in Israel; and for a sign which shall be spoken against; 35(Yea, a sword shall pierce through thy own soul also,) that the thoughts of many hearts may be revealed. 36And there was one Anna, a prophetess, the daughter of Phanuel, of the tribe of Aser: she was of a great age, and had lived with an husband seven years from her virginity; 37And she was a widow of about fourscore and four years, which departed not from the temple, but served God with fastings and prayers night and day. 38And she coming in that instant gave thanks likewise unto the Lord, and spake of him to all them that looked for redemption in Jerusalem. 39And when they had performed all things according to the law of the Lord, they returned into Galilee, to their own city Nazareth. 40And the child grew, and waxed strong in spirit, filled with wisdom: and the grace of God was upon him. 41Now his parents went to Jerusalem every year at the feast of the passover. 42And when he was twelve years old, they went up to Jerusalem after the custom of the feast. 43And when they had fulfilled the days, as they returned, the child Jesus tarried behind in Jerusalem; and Joseph and his mother knew not of it. 44But they, supposing him to have been in the company, went a day’s journey; and they sought him among their kinsfolk and acquaintance. 45And when they found him not, they turned back again to Jerusalem, seeking him. 46And it came to pass, that after three days they found him in the temple, sitting in the midst of the doctors, both hearing them, and asking them questions. 47And all that heard him were astonished at his understanding and answers. 48And when they saw him, they were amazed: and his mother said unto him, Son, why hast thou thus dealt with us? behold, thy father and I have sought thee sorrowing. 49And he said unto them, How is it that ye sought me? wist ye not that I must be about my Father’s business? 50And they understood not the saying which he spake unto them. 51And he went down with them, and came to Nazareth, and was subject unto them: but his mother kept all these sayings in her heart. 52And Jesus increased in wisdom and stature, and in favour with God and man.
