Ježíš uzdravuje nemocného vodnatelností
1Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona. 2V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností. 3Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč. 5Pak jim ještě řekl: „Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?“ 6A zase nevěděli, co na to odpovědět.
Ježíš hovoří o povyšování se
7Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim: 8-10„Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?‘ To ti bude v očích druhých ke cti. 11Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen.“ 12A hostiteli řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni. 13Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé. 14Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti.“
Ježíš vypráví podobenství o velké hostině
15Jeden z hostů ho slyšel a řekl: „Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království.“ 16Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: „Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí. 17Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!‘ 18Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.‘ 19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.‘ 21Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.‘ 23Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali. 24Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.‘ “
Ježíš říká, co znamená být jeho učedníkem
25Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl: 26„Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem. 27Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem. 28Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil. 29Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou: 30‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘ 31A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům? 32Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne? 33A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát. 34Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě? 35Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“
Jesus na Casa de um Fariseu
1Certo sábado, entrando Jesus para comer na casa de um fariseu importante, observavam-no atentamente. 2À frente dele estava um homem doente, com o corpo inchado14.2 Grego: que sofria de hidropisia.. 3Jesus perguntou aos fariseus e aos peritos na lei: “É permitido ou não curar no sábado?” 4Mas eles ficaram em silêncio. Assim, tomando o homem pela mão, Jesus o curou e o mandou embora.
5Então ele lhes perguntou: “Se um de vocês tiver um filho14.5 Alguns manuscritos dizem um jumento. ou um boi, e este cair num poço no dia de sábado, não irá tirá-lo imediatamente?” 6E eles nada puderam responder.
7Quando notou como os convidados escolhiam os lugares de honra à mesa, Jesus lhes contou esta parábola: 8“Quando alguém o convidar para um banquete de casamento, não ocupe o lugar de honra, pois pode ser que tenha sido convidado alguém de maior honra do que você. 9Se for assim, aquele que convidou os dois virá e dirá: ‘Dê o lugar a este’. Então, humilhado, você precisará ocupar o lugar menos importante. 10Mas quando você for convidado, ocupe o lugar menos importante, de forma que, quando vier aquele que o convidou, diga: ‘Amigo, passe para um lugar mais importante’. Então você será honrado na presença de todos os convidados. 11Pois todo o que se exalta será humilhado, e o que se humilha será exaltado”.
12Então Jesus disse ao que o tinha convidado: “Quando você der um banquete ou jantar, não convide seus amigos, irmãos ou parentes, nem seus vizinhos ricos; se o fizer, eles poderão também, por sua vez, convidá-lo, e assim você será recompensado. 13Mas, quando der um banquete, convide os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos. 14Feliz será você, porque estes não têm como retribuir. A sua recompensa virá na ressurreição dos justos”.
A Parábola do Grande Banquete
(Mt 22.1-14)
15Ao ouvir isso, um dos que estavam à mesa com Jesus, disse-lhe: “Feliz será aquele que comer no banquete do Reino de Deus”.
16Jesus respondeu: “Certo homem estava preparando um grande banquete e convidou muitas pessoas. 17Na hora de começar, enviou seu servo para dizer aos que haviam sido convidados: ‘Venham, pois tudo já está pronto’.
18“Mas eles começaram, um por um, a apresentar desculpas. O primeiro disse: ‘Acabei de comprar uma propriedade e preciso ir vê-la. Por favor, desculpe-me’.
19“Outro disse: ‘Acabei de comprar cinco juntas de bois e estou indo experimentá-las. Por favor, desculpe-me’.
20“Ainda outro disse: ‘Acabo de me casar, por isso não posso ir’.
21“O servo voltou e relatou isso ao seu senhor. Então o dono da casa irou-se e ordenou ao seu servo: ‘Vá rapidamente para as ruas e os becos da cidade e traga os pobres, os aleijados, os cegos e os mancos’.
22“Disse o servo: ‘O que o senhor ordenou foi feito, e ainda há lugar’.
23“Então o senhor disse ao servo: ‘Vá pelos caminhos e valados e obrigue-os a entrar, para que a minha casa fique cheia. 24Eu digo a vocês: Nenhum daqueles que foram convidados provará do meu banquete’ ”.
O Preço do Discipulado
25Uma grande multidão ia acompanhando Jesus; este, voltando-se para ela, disse: 26“Se alguém vem a mim e ama seu pai, sua mãe, sua mulher, seus filhos, seus irmãos e irmãs e até sua própria vida mais do que a mim, não pode ser meu discípulo. 27E aquele que não carrega sua cruz e não me segue não pode ser meu discípulo.
28“Qual de vocês, se quiser construir uma torre, primeiro não se assenta e calcula o preço, para ver se tem dinheiro suficiente para completá-la? 29Pois, se lançar o alicerce e não for capaz de terminá-la, todos os que a virem rirão dele, 30dizendo: ‘Este homem começou a construir e não foi capaz de terminar’.
31“Ou, qual é o rei que, pretendendo sair à guerra contra outro rei, primeiro não se assenta e pensa se com dez mil homens é capaz de enfrentar aquele que vem contra ele com vinte mil? 32Se não for capaz, enviará uma delegação, enquanto o outro ainda está longe, e pedirá um acordo de paz. 33Da mesma forma, qualquer de vocês que não renunciar a tudo o que possui não pode ser meu discípulo.
34“O sal é bom, mas se ele perder o sabor, como restaurá-lo? 35Não serve nem para o solo nem para adubo; é jogado fora.
“Aquele que tem ouvidos para ouvir, ouça”.
