Slovo na cestu

Lukáš 8

Ženy provázejí Ježíše a učedníky

1Potom Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal radostnou zvěst, že Boží království přichází. Doprovázelo ho jeho dvanáct učedníků a některé ženy, které zbavil démonů a uzdravil z různých nemocí. Byly to: Marie Magdaléna, kterou osvobodil od naprosté posedlosti, Jana – žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které je ze svých prostředků podporovaly.

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

Jednou se okolo Ježíše shromáždilo mnoho lidí ze všech koutů. Vyprávěl jim toto podobenství: „Vyšel rolník na pole, aby rozséval. Jak rozséval, padlo některé zrno na cestu, kde je buď zašlapali lidé, nebo sezobali ptáci. Jiné padlo na skalnatou půdu. Vyklíčilo sice, ale pro nedostatek vláhy uschlo. I do trní některé zapadlo, trní je však přerostlo a udusilo. Pouze v připravené půdě se zrno trvale uchytilo a vyhnalo do plných klasů, v jakých bývá i na sto zrnek.“ Když dovyprávěl, řekl: „Slyšeli jste – přemýšlejte!“

Později se ho učedníci ptali, co to podobenství znamená. 10 Ježíš odpověděl: „Bůh vám dopřává, abyste porozuměli jeho záměrům se světem. Ostatním jsou dána podobenství:

vidí, a přece mnozí nic nepoznají, slyší,
    a nakonec většinou nepochopí nic.

11 Tomu podobenství je třeba rozumět takto: Zrno je Boží řeč k lidem. 12 U mnohých se mu daří tak jako zrnu, které padlo na cestu. Ti Boží slovo vyslechnou, a pak přichází ďábel a to, co slyšeli, jim ze srdce sebere, jen aby neuvěřili a nebyli zachráněni. 13 U těch druhých se daří slovu jako zrnu, které padlo na skalnatou půdu. Ti Boží slovo vyslechnou, radostně je přijmou, ale nedovolí, aby v jejich životě zapustilo kořeny. Nějakou dobu vydrží věřit, ale když přijdou zkoušky, odpadnou. 14 U jiných je to jako se zrnem, které padlo do trní. Ti rozumějí Božímu slovu, ale nedozraje v nich a nepřinese užitek; každodenní starosti, snaha něco vlastnit a honba za požitky je udusí. 15 A konečně u některých je to jako se zrnem, které padlo do úrodné půdy. Ti slyší rádi Boží slovo, opatrují je v připraveném srdci a upřímně mu věří. Ti pak přinášejí trvalý užitek. 16 Nikdo nerozsvěcuje svíci proto, aby ji přikryl nádobou nebo strčil pod postel, ale proto, aby ji postavil na svícen. Jenom tak posvítí na cestu těm, kdo vcházejí. 17 Všechno, co je skryté, bude jednou vyneseno na světlo a vše, co se úzkostlivě tají, vyjde najevo. 18 Zamyslete se nad tím, jak nasloucháte Božímu slovu! Kdo je bere vážně, porozumí víc a víc, ale kdo je bere na lehkou váhu, přijde nakonec i o to, co si myslí, že má!“

Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu

19 Ježíšova matka a jeho bratři pro něj přišli, ale nemohli se k němu dostat pro nával lidí. 20 Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí ti něco říci.“ 21 Ježíš jim odpověděl: „Moje matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a řídí se podle něho.“

Ježíš utišuje bouři

22 Jednoho dne nastoupil Ježíš se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavíme se na druhý břeh jezera.“ 23 Cestou usnul. Vtom se na jezero přihnala větrná bouře. Vlny se vysoko zvedaly, loď se plnila vodou a hrozilo, že se potopí. 24 Učedníci Ježíše vzbudili a volali: „Pane, Pane, utopíme se!“ Ježíš vstal, poručil větru a utišil vlny. 25 V nastalém tichu se zeptal učedníků: „Kde zůstala vaše víra?“ Byli celí vyděšení a udivení a říkali si mezi sebou: „Kdo to jen může být, že ho i vítr a vlny poslouchají?“

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

26 Plavili se dále do gerasenského kraje, který leží na protějším břehu než Galilea. 27 Sotva Ježíš vystoupil na břeh, přiběhl k němu muž z Gerasy, posedlý démony. Již delší dobu pobíhal nahý, potloukal se bez domova a přespával v prázdných skalních hrobech. 28 Když uviděl Ježíše, zaječel, vrhl se před ním na zem a křičel: „Co ode mne chceš, Ježíši, synu Nejvyššího Boha? Nech mne na pokoji!“ 29 Ježíš přikázal démonu, aby toho muže opustil; záchvaty jej totiž týraly už dlouhou dobu. Lidé ho svazovali na rukou řetězy, na nohy mu nasazovali okovy, ale on měl takovou sílu, že všechno zpřetrhal. Pak se skrýval v pustinách. 30 Ježíš se ho zeptal: „Kdo vlastně jsi?“ On odpověděl: „Nás je spousta.“ Byl totiž posedlý mnoha démony. 31 Nešťastník teď za ně prosil Ježíše, aby je úplně nezničil. 32 Vybrali si stádo vepřů, které se páslo nedaleko na stráni. Když Ježíš dovolil, 33 démoni opustili muže a zmocnili se vepřů. Stádo se splašilo a hnalo se po srázu rovnou do jezera, kde utonulo. 34 Když to viděli pasáci vepřů, utekli a ve městě i na vesnicích vyprávěli, co se stalo. 35-36 Lidé se chtěli na vlastní oči přesvědčit a přišli k Ježíši. U jeho nohou seděl onen muž uzdravený a oblečený, Bylo na něm jasně znát, že má zdravý rozum. Nejvíce lidmi otřáslo vyprávění očitých svědků, jakým způsobem byl ten člověk uzdraven. 37 Zmocnil se jich takový strach, že prosili Ježíše, aby jejich krajinu opustil. A tak vstoupil na loď a plavil se zpět. 38 Muž, kterého Ježíš uzdravil, prosil, aby ho vzal s sebou. Ježíš odmítl a rozloučil se s ním se slovy: 39 „Jdi domů a vypravuj, jak veliké věci s tebou Bůh učinil.“ Muž poslechl, odešel a všude vyprávěl, jaké dobrodiní mu Ježíš prokázal.

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

40 Na druhém břehu zatím čekal na Ježíšův návrat zástup lidí. 41 Byl mezi nimi také představený synagogy Jairus. Padl Ježíšovi k nohám a prosil, aby šel k němu, 42 že jeho jediná, dvanáctiletá dcerka umírá. Cestou se na Ježíše tlačili lidé ze všech stran. 43 Byla tam i jedna žena, která již dvanáct let trpěla krvácením, a ačkoliv nechala u lékařů již celé své jmění, nikomu se nepodařilo ji uzdravit. 44 Ta se zezadu dotkla třásní Ježíšova pláště a hned ucítila, že její nemoc přestala. 45 Ježíš se zeptal: „Kdo se mne to dotkl?“ Nikdo se nepřiznával a Petr řekl: „Pane, vždyť je kolem tebe tolik lidí a ti se na tebe tlačí.“ 46 Ježíš na tom však trval: „Někdo se mne úmyslně dotkl, pocítil jsem, že ze mne vyšla síla.“ 47 Když žena viděla, že se to nedá tajit, přišla celá rozechvělá k Ježíši a padla na kolena. Přede všemi lidmi mu vyprávěla, proč se ho dotkla a že se v tom okamžiku uzdravila. 48 Ježíš jí řekl: „Tvoje víra tě uzdravila. Jdi pokojně domů.“ 49 Zatímco Ježíš mluvil, přišel kdosi k Jairovi a sděloval mu: „Tvoje dcera zemřela, už Ježíše neobtěžuj.“ 50 Ježíš to slyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a tvoje dcerka bude zachráněna.“ 51 Když došli k Jairovu domu, vzal s sebou Ježíš dovnitř jen Petra, Jana, Jakuba a rodiče dívenky. 52 Tam už nad ní všichni plakali a naříkali. Ježíš řekl: „Neplačte, vždyť neumřela, ale spí.“ 53 Hořce se mu vysmáli, protože věděli, že dívka skutečně zemřela. Ježíš všechny poslal ven, 54 vzal ji za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“ 55 A ona hned začala dýchat a vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56 Rodičů se zmocnil úžas a radost. Ježíš jim však nařídil, aby nikomu nevyprávěli, co se stalo.

New American Standard Bible

Luke 8

Ministering Women

1Soon afterwards, He began going around from one city and village to another, proclaiming and preaching the kingdom of God. The twelve were with Him, and also some women who had been healed of evil spirits and sicknesses: Mary who was called Magdalene, from whom seven demons had gone out, and Joanna the wife of Chuza, Herod’s steward, and Susanna, and many others who were contributing to their support out of their private means.

Parable of the Sower

When a large crowd was coming together, and those from the various cities were journeying to Him, He spoke by way of a parable: “The sower went out to sow his seed; and as he sowed, some fell beside the road, and it was trampled under foot and the birds of the [a]air ate it up. Other seed fell on rocky soil, and as soon as it grew up, it withered away, because it had no moisture. Other seed fell among the thorns; and the thorns grew up with it and choked it out. Other seed fell into the good soil, and grew up, and produced a crop a hundred times as great.” As He said these things, He would call out, “He who has ears to hear, [b]let him hear.”

His disciples began questioning Him as to what this parable meant. 10 And He said, “To you it has been granted to know the mysteries of the kingdom of God, but to the rest it is in parables, so that seeing they may not see, and hearing they may not understand.

11 “Now the parable is this: the seed is the word of God. 12 Those beside the road are those who have heard; then the devil comes and takes away the word from their heart, so that they will not believe and be saved. 13 Those on the rocky soil are those who, when they hear, receive the word with joy; and these have no firm root; [c]they believe for a while, and in time of temptation fall away. 14 The seed which fell among the thorns, these are the ones who have heard, and as they go on their way they are choked with worries and riches and pleasures of this life, and bring no fruit to maturity. 15 But the seed in the good soil, these are the ones who have heard the word in an honest and good heart, and hold it fast, and bear fruit with [d]perseverance.

Parable of the Lamp

16 “Now no one after lighting a lamp covers it over with a container, or puts it under a bed; but he puts it on a lampstand, so that those who come in may see the light. 17 For nothing is hidden that will not become evident, nor anything secret that will not be known and come to light. 18 So take care how you listen; for whoever has, to him more shall be given; and whoever does not have, even what he [e]thinks he has shall be taken away from him.”

19 And His mother and brothers came to Him, and they were unable to get to Him because of the crowd. 20 And it was reported to Him, “Your mother and Your brothers are standing outside, wishing to see You.” 21 But He answered and said to them, “My mother and My brothers are these who hear the word of God and do it.”

Jesus Stills the Sea

22 Now on one of those days Jesus and His disciples got into a boat, and He said to them, “Let us go over to the other side of the lake.” So they launched out. 23 But as they were sailing along He fell asleep; and a fierce gale of wind descended on the lake, and they began to be swamped and to be in danger. 24 They came to Jesus and woke Him up, saying, “Master, Master, we are perishing!” And He got up and rebuked the wind and the surging waves, and they stopped, and [f]it became calm. 25 And He said to them, “Where is your faith?” They were fearful and amazed, saying to one another, “Who then is this, that He commands even the winds and the water, and they obey Him?”

The Demoniac Cured

26 Then they sailed to the country of the Gerasenes, which is opposite Galilee. 27 And when He came out onto the land, He was met by a man from the city who was possessed with demons; and who had not put on any clothing for a long time, and was not living in a house, but in the tombs. 28 Seeing Jesus, he cried out and fell before Him, and said in a loud voice, “[g]What business do we have with each other, Jesus, Son of the Most High God? I beg You, do not torment me.” 29 For He had commanded the unclean spirit to come out of the man. For it had seized him many times; and he was bound with chains and shackles and kept under guard, and yet he would break his bonds and be driven by the demon into the desert. 30 And Jesus asked him, “What is your name?” And he said, “Legion”; for many demons had entered him. 31 They were imploring Him not to command them to go away into the abyss.

32 Now there was a herd of many swine feeding there on the mountain; and the demons implored Him to permit them to enter [h]the swine. And He gave them permission. 33 And the demons came out of the man and entered the swine; and the herd rushed down the steep bank into the lake and was drowned.

34 When the herdsmen saw what had happened, they ran away and reported it in the city and out in the country. 35 The people went out to see what had happened; and they came to Jesus, and found the man from whom the demons had gone out, sitting down at the feet of Jesus, clothed and in his right mind; and they became frightened. 36 Those who had seen it reported to them how the man who was demon-possessed had been [i]made well. 37 And all the people of the country of the Gerasenes and the surrounding district asked Him to leave them, for they were gripped with great fear; and He got into a boat and returned. 38 But the man from whom the demons had gone out was begging Him that he might [j]accompany Him; but He sent him away, saying, 39 “Return to your house and describe what great things God has done for you.” So he went away, proclaiming throughout the whole city what great things Jesus had done for him.

Miracles of Healing

40 And as Jesus returned, the [k]people welcomed Him, for they had all been waiting for Him. 41 And there came a man named Jairus, and he was an [l]official of the synagogue; and he fell at Jesus’ feet, and began to implore Him to come to his house; 42 for he had an [m]only daughter, about twelve years old, and she was dying. But as He went, the crowds were pressing against Him.

43 And a woman who had a hemorrhage for twelve years, and could not be healed by anyone, 44 came up behind Him and touched the fringe of His [n]cloak, and immediately her hemorrhage stopped. 45 And Jesus said, “Who is the one who touched Me?” And while they were all denying it, Peter said, “Master, the [o]people are crowding and pressing in on You.” 46 But Jesus said, “Someone did touch Me, for I was aware that power had gone out of Me.” 47 When the woman saw that she had not escaped notice, she came trembling and fell down before Him, and declared in the presence of all the people the reason why she had touched Him, and how she had been immediately healed. 48 And He said to her, “Daughter, your faith has [p]made you well; go in peace.”

49 While He was still speaking, someone *came from the house of the synagogue official, saying, “Your daughter has died; do not trouble the Teacher anymore.” 50 But when Jesus heard this, He answered him, “Do not be afraid any longer; only believe, and she will be [q]made well.” 51 When He came to the house, He did not allow anyone to enter with Him, except Peter and John and James, and the girl’s father and mother. 52 Now they were all weeping and lamenting for her; but He said, “Stop weeping, for she has not died, but is asleep.” 53 And they began laughing at Him, knowing that she had died. 54 He, however, took her by the hand and called, saying, “Child, arise!” 55 And her spirit returned, and she got up immediately; and He gave orders for something to be given her to eat. 56 Her parents were amazed; but He instructed them to tell no one what had happened.

Notas al pie

  1. Luke 8:5 Lit heaven
  2. Luke 8:8 Or hear! Or listen!
  3. Luke 8:13 Lit who believe
  4. Luke 8:15 Or steadfastness
  5. Luke 8:18 Or seems to have
  6. Luke 8:24 Lit a calm occurred
  7. Luke 8:28 Lit What to me and to you (a Heb idiom)
  8. Luke 8:32 Lit them
  9. Luke 8:36 Or saved
  10. Luke 8:38 Lit be with
  11. Luke 8:40 Lit crowd
  12. Luke 8:41 Lit ruler
  13. Luke 8:42 Or only begotten
  14. Luke 8:44 Or outer garment
  15. Luke 8:45 Lit crowds
  16. Luke 8:48 Or saved you
  17. Luke 8:50 Or saved