Slovo na cestu

Lukáš 22:1-71

Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše

1Přiblížily se Velikonoce. 2Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.

Jidáš sjednává zradu Ježíše

3Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, 4odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.

Učedníci připravují velikonoční večeři

7Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

14Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ 17Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ 20Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ 23Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. 29Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

31Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ 33Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ 34Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ 35Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ 36Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ 38Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“

Ježíš prožívá muka v zahradě

39Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ 41Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ 43Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“

Ježíš je zrazen a zajat

47Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ 49Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ 50A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“

Petr zapírá, že Ježíše zná

54Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ 57Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ 58Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ 59Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ 60Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ 65A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.

Židovská rada soudí Ježíše

66Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ 67On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ 70Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ 71Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“