Slovo na cestu

Lukáš 17:1-37

Ježíš hovoří o odpuštění a víře

1Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá. 2Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších. 3Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu. 4A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“ 5Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“ 6On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ stalo by se to. 7-8A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval 9a děkoval mu za vyplněný úkol? 10Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘ “

Ježíš uzdravuje malomocného

11Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje. 12U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál 13a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“ 14Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“ Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni. 15Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan. 17Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních? 18Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“ 19A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Ježíš učí o přicházejícím Božím království

20Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě, 21abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“ 22Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned. 23Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘ nebo ‚je tady!‘ Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte. 24Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat. 25Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne. 26V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho. 27I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu. 28Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli 29až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni. 30Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod. 31Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů. 32Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život. 33Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn. 34Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán. 35Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána. 36Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“ 37Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“ Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“