Slovo na cestu

Lukáš 1:1-80

Proč Lukáš napsal evangelium

1-2Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků. 3Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji, 4abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.

Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele

5Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. 6Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. 7Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. 8Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. 9Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. 10Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. 11Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. 12Zachariáš se vyděsil. 13Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).

14Přinese ti mnoho radosti

a mnozí budou vděčni, že se narodil.

15Stane se jedním z velkých Božích mužů.

Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje.

Duch svatý ho naplní hned od narození.

16Mnohé z židů přivede zpět k Bohu,

jejich skutečnému Pánu.

17Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše.

Smíří otce se syny

a vzpurným otevře oči pro pravdu.

Jako královský posel připraví lidi

na příchod Božího vládce.“

18Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ 19Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. 20Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ 21Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. 22Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. 23Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů. 24Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce. 25Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“

Anděl oznamuje Marii narození Ježíše

26Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu 27k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu. 28Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“ 29Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl. 30Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat. 31Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje). 32Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘. 33Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ 34Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“ 35Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného. 36-37Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“ 38Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.

Marie navštěvuje Alžbětu

39Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. 40-41Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch 42a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. 43Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! 44Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. 45Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ 46Nato se Marie začala modlit:

„Celým srdcem chválím Pána

47a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.

48-49Mne, nepatrné, si povšiml.

Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat

pro velké věci, které mi Bůh prokázal.

Je mocný a svatý,

50ale neustále se slitovává nad těmi,

kteří ho ctí v kterékoliv době.

51Vztahuje svoji mocnou ruku,

aby mařil plány pyšných,

52aby sesazoval mocné z trůnů,

pozvedal ponížené,

53sytil hladové dobrými věcmi

a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.

54-55Ujímá se svého lidu, Izraele,

protože slíbil našim otcům,

Abrahamovi i jeho potomkům,

že k nim bude na věky milosrdný.“

56Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Narození Jana Křtitele

57Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. 58Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. 59Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. 60Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. 61Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ 62Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. 63Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ 64A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. 65Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. 66Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. 67Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:

68„Chvála Pánu, Bohu Izraele,

že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.

69Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,

70kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.

71Ten nás vytrhne z rukou nepřátel

a všech, kteří nás nenávidí.

72Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům

a ke své smlouvě s nimi.

73-78Vždyť se zavázal Abrahamovi,

že jednou budeme sloužit Bohu po celý život,

zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího.

Připravíš cestu Božímu Synu:

Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit

a odpustit jim všechna provinění.

V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky.

Slunce spásy již vychází,

79aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,

a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“

80Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.

Nova Versão Internacional

Lucas 1:1-80

Introdução

1Muitos já se dedicaram a elaborar um relato dos fatos que se cumpriram1.1 Ou que foram aceitos com convicção entre nós, 2conforme nos foram transmitidos por aqueles que desde o início foram testemunhas oculares e servos da palavra. 3Eu mesmo investiguei tudo cuidadosamente, desde o começo, e decidi escrever-te um relato ordenado, ó excelentíssimo Teófilo, 4para que tenhas a certeza das coisas que te foram ensinadas.

O Nascimento de João Batista é Predito

5No tempo de Herodes, rei da Judeia, havia um sacerdote chamado Zacarias, que pertencia ao grupo sacerdotal de Abias; Isabel, sua mulher, também era descendente de Arão. 6Ambos eram justos aos olhos de Deus, obedecendo de modo irrepreensível a todos os mandamentos e preceitos do Senhor. 7Mas eles não tinham filhos, porque Isabel era estéril; e ambos eram de idade avançada.

8Certa vez, estando de serviço o seu grupo, Zacarias estava servindo como sacerdote diante de Deus. 9Ele foi escolhido por sorteio, de acordo com o costume do sacerdócio, para entrar no santuário do Senhor e oferecer incenso. 10Chegando a hora de oferecer incenso, o povo todo estava orando do lado de fora.

11Então um anjo do Senhor apareceu a Zacarias, à direita do altar do incenso. 12Quando Zacarias o viu, perturbou-se e foi dominado pelo medo. 13Mas o anjo lhe disse: “Não tenha medo, Zacarias; sua oração foi ouvida. Isabel, sua mulher, dará a você um filho, e você lhe dará o nome de João. 14Ele será motivo de prazer e de alegria para você, e muitos se alegrarão por causa do nascimento dele, 15pois será grande aos olhos do Senhor. Ele nunca tomará vinho nem bebida fermentada, e será cheio do Espírito Santo desde antes do seu nascimento1.15 Ou desde o ventre de sua mãe. 16Fará retornar muitos dentre o povo de Israel ao Senhor, o seu Deus. 17E irá adiante do Senhor, no espírito e no poder de Elias, para fazer voltar o coração dos pais a seus filhos e os desobedientes à sabedoria dos justos, para deixar um povo preparado para o Senhor”.

18Zacarias perguntou ao anjo: “Como posso ter certeza disso? Sou velho, e minha mulher é de idade avançada”.

19O anjo respondeu: “Sou Gabriel, o que está sempre na presença de Deus. Fui enviado para transmitir a você estas boas-novas. 20Agora você ficará mudo. Não poderá falar até o dia em que isso acontecer, porque não acreditou em minhas palavras, que se cumprirão no tempo oportuno”.

21Enquanto isso, o povo esperava por Zacarias, estranhando sua demora no santuário. 22Quando saiu, não conseguia falar nada; o povo percebeu então que ele tivera uma visão no santuário. Zacarias fazia sinais para eles, mas permanecia mudo.

23Quando se completou seu período de serviço, ele voltou para casa. 24Depois disso, Isabel, sua mulher, engravidou e durante cinco meses não saiu de casa. 25E ela dizia: “Isto é obra do Senhor! Agora ele olhou para mim favoravelmente, para desfazer a minha humilhação perante o povo”.

O Nascimento de Jesus é Predito

26No sexto mês Deus enviou o anjo Gabriel a Nazaré, cidade da Galileia, 27a uma virgem prometida em casamento a certo homem chamado José, descendente de Davi. O nome da virgem era Maria. 28O anjo, aproximando-se dela, disse: “Alegre-se, agraciada! O Senhor está com você!”

29Maria ficou perturbada com essas palavras, pensando no que poderia significar esta saudação. 30Mas o anjo lhe disse:

“Não tenha medo, Maria;

você foi agraciada por Deus!

31Você ficará grávida e dará à luz um filho,

e lhe porá o nome de Jesus.

32Ele será grande

e será chamado Filho do Altíssimo.

O Senhor Deus lhe dará

o trono de seu pai Davi,

33e ele reinará para sempre sobre o povo de Jacó;

seu Reino jamais terá fim”.

34Perguntou Maria ao anjo: “Como acontecerá isso se sou virgem?”

35O anjo respondeu: “O Espírito Santo virá sobre você, e o poder do Altíssimo a cobrirá com a sua sombra. Assim, aquele que há de nascer será chamado Santo, Filho de Deus.1.35 Ou Assim, o santo que há de nascer será chamado Filho de Deus. 36Também Isabel, sua parenta, terá um filho na velhice; aquela que diziam ser estéril já está em seu sexto mês de gestação. 37Pois nada é impossível para Deus”.

38Respondeu Maria: “Sou serva do Senhor; que aconteça comigo conforme a tua palavra”. Então o anjo a deixou.

Maria Visita Isabel

39Naqueles dias, Maria preparou-se e foi depressa para uma cidade da região montanhosa da Judeia, 40onde entrou na casa de Zacarias e saudou Isabel. 41Quando Isabel ouviu a saudação de Maria, o bebê agitou-se em seu ventre, e Isabel ficou cheia do Espírito Santo. 42Em alta voz exclamou:

“Bendita é você entre as mulheres,

e bendito é o filho que você dará à luz!

43Mas por que sou tão agraciada, ao ponto de me visitar a mãe do meu Senhor? 44Logo que a sua saudação chegou aos meus ouvidos, o bebê que está em meu ventre agitou-se de alegria. 45Feliz é aquela que creu que se cumprirá aquilo que o Senhor lhe disse!”

O Cântico de Maria

46Então disse Maria:

“Minha alma engrandece ao Senhor,

47e o meu espírito se alegra em Deus, meu Salvador,

48pois atentou

para a humildade da sua serva.

De agora em diante,

todas as gerações me chamarão bem-aventurada,

49pois o Poderoso fez grandes coisas em meu favor;

santo é o seu nome.

50A sua misericórdia estende-se aos que o temem,

de geração em geração.

51Ele realizou poderosos feitos com seu braço;

dispersou os que são soberbos no mais íntimo do coração.

52Derrubou governantes dos seus tronos,

mas exaltou os humildes.

53Encheu de coisas boas os famintos,

mas despediu de mãos vazias os ricos.

54Ajudou a seu servo Israel,

lembrando-se da sua misericórdia

55para com Abraão e seus descendentes para sempre,

como dissera aos nossos antepassados”.

56Maria ficou com Isabel cerca de três meses e depois voltou para casa.

O Nascimento de João Batista

57Ao se completar o tempo de Isabel dar à luz, ela teve um filho. 58Seus vizinhos e parentes ouviram falar da grande misericórdia que o Senhor lhe havia demonstrado e se alegraram com ela.

59No oitavo dia foram circuncidar o menino e queriam dar-lhe o nome do pai, Zacarias; 60mas sua mãe tomou a palavra e disse: “Não! Ele será chamado João”.

61Disseram-lhe: “Você não tem nenhum parente com esse nome”.

62Então fizeram sinais ao pai do menino, para saber como queria que a criança se chamasse. 63Ele pediu uma tabuinha e, para admiração de todos, escreveu: “O nome dele é João”. 64Imediatamente sua boca se abriu, sua língua se soltou e ele começou a falar, louvando a Deus. 65Todos os vizinhos ficaram cheios de temor, e por toda a região montanhosa da Judeia se falava sobre essas coisas. 66Todos os que ouviam falar disso se perguntavam: “O que vai ser este menino?” Pois a mão do Senhor estava com ele.

O Cântico de Zacarias

67Seu pai, Zacarias, foi cheio do Espírito Santo e profetizou:

68“Louvado seja o Senhor, o Deus de Israel,

porque visitou e redimiu o seu povo.

69Ele promoveu poderosa salvação1.69 Grego: Ele erigiu um chifre de salvação. para nós,

na linhagem do seu servo Davi,

70(como falara pelos seus santos profetas, na antiguidade),

71salvando-nos dos nossos inimigos

e da mão de todos os que nos odeiam,

72para mostrar sua misericórdia aos nossos antepassados

e lembrar sua santa aliança,

73o juramento que fez ao nosso pai Abraão:

74resgatar-nos da mão dos nossos inimigos

para o servirmos sem medo,

75em santidade e justiça, diante dele

todos os nossos dias.

76“E você, menino, será chamado profeta do Altíssimo,

pois irá adiante do Senhor, para lhe preparar o caminho,

77para dar ao seu povo o conhecimento da salvação,

mediante o perdão dos seus pecados,

78por causa das ternas misericórdias de nosso Deus,

pelas quais do alto nos visitará o sol nascente,

79para brilhar sobre aqueles

que estão vivendo nas trevas e na sombra da morte,

e guiar nossos pés no caminho da paz”.

80E o menino crescia e se fortalecia em espírito; e viveu no deserto, até aparecer publicamente a Israel.