Slovo na cestu

Lukáš 1

Proč Lukáš napsal evangelium

11-2 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků. Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji, abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.

Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele

Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. 10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. 11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. 12 Zachariáš se vyděsil. 13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).

14 Přinese ti mnoho radosti
    a mnozí budou vděčni, že se narodil.
15 Stane se jedním z velkých Božích mužů.
    Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje.
    Duch svatý ho naplní hned od narození.
16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu,
    jejich skutečnému Pánu.
17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše.
Smíří otce se syny
    a vzpurným otevře oči pro pravdu.
Jako královský posel připraví lidi
    na příchod Božího vládce.“

18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ 19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. 20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ 21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. 22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. 23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů. 24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce. 25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“

Anděl oznamuje Marii narození Ježíše

26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu 27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu. 28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“ 29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl. 30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat. 31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje). 32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘. 33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ 34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“ 35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného. 36-37 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“ 38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.

Marie navštěvuje Alžbětu

39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. 40-41 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch 42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. 43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! 44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. 45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ 46 Nato se Marie začala modlit:

„Celým srdcem chválím Pána
47     a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
48-49 Mne, nepatrné, si povšiml.
    Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat
pro velké věci, které mi Bůh prokázal.
    Je mocný a svatý,
50 ale neustále se slitovává nad těmi,
    kteří ho ctí v kterékoliv době.
51 Vztahuje svoji mocnou ruku,
    aby mařil plány pyšných,
52 aby sesazoval mocné z trůnů,
    pozvedal ponížené,
53 sytil hladové dobrými věcmi
    a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
54-55 Ujímá se svého lidu, Izraele,
    protože slíbil našim otcům,
Abrahamovi i jeho potomkům,
    že k nim bude na věky milosrdný.“

56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Narození Jana Křtitele

57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. 58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. 59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. 60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. 61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ 62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. 63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ 64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. 65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. 66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. 67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:

68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele,
    že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
70     kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.
71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel
    a všech, kteří nás nenávidí.
72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům
    a ke své smlouvě s nimi.
73-78 Vždyť se zavázal Abrahamovi,
    že jednou budeme sloužit Bohu po celý život,
zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni.
    A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího.
Připravíš cestu Božímu Synu:
    Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit
a odpustit jim všechna provinění.
    V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky.
Slunce spásy již vychází,
79     aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,
a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“

80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.

New International Reader's Version

Luke 1

Luke Writes an Orderly Report

1Many people have attempted to write about the things that have taken place among us. Reports of these things were handed down to us. There were people who saw these things for themselves from the beginning. They saw them and then passed the word on. With this in mind, I myself have carefully looked into everything from the beginning. So I also decided to write down an orderly report of exactly what happened. I am doing this for you, most excellent Theophilus. I want you to know that the things you have been taught are true.

The Coming Birth of John the Baptist

Herod was king of Judea. During the time he was ruling, there was a priest named Zechariah. He belonged to a group of priests named after Abijah. His wife Elizabeth also came from the family line of Aaron. Both of them did what was right in the sight of God. They obeyed all the Lord’s commands and rules faithfully. But they had no children, because Elizabeth was not able to have any. And they were both very old.

One day Zechariah’s group was on duty. He was serving as a priest in God’s temple. He happened to be chosen, in the usual way, to go into the temple of the Lord. There he was supposed to burn incense. 10 The time came for this to be done. All who had gathered to worship were praying outside.

11 Then an angel of the Lord appeared to Zechariah. The angel was standing at the right side of the incense altar. 12 When Zechariah saw him, he was amazed and terrified. 13 But the angel said to him, “Do not be afraid, Zechariah. Your prayer has been heard. Your wife Elizabeth will have a child. It will be a boy, and you must call him John. 14 He will be a joy and delight to you. His birth will make many people very glad. 15 He will be important in the sight of the Lord. He must never drink wine or other such drinks. He will be filled with the Holy Spirit even before he is born. 16 He will bring back many of the people of Israel to the Lord their God. 17 And he will prepare the way for the Lord. He will have the same spirit and power that Elijah had. He will bring peace between parents and their children. He will teach people who don’t obey to be wise and do what is right. In this way, he will prepare a people who are ready for the Lord.”

18 Zechariah asked the angel, “How can I be sure of this? I am an old man, and my wife is old too.”

19 The angel said to him, “I am Gabriel. I serve God. I have been sent to speak to you and to tell you this good news. 20 And now you will have to be silent. You will not be able to speak until after John is born. That’s because you did not believe my words. They will come true at the time God has chosen.”

21 During that time, the people were waiting for Zechariah to come out of the temple. They wondered why he stayed there so long. 22 When he came out, he could not speak to them. They realized he had seen a vision in the temple. They knew this because he kept gesturing to them. He still could not speak.

23 When his time of service was over, he returned home. 24 After that, his wife Elizabeth became pregnant. She stayed at home for five months. 25 “The Lord has done this for me,” she said. “In these days, he has been kind to me. He has taken away my shame among the people.”

The Coming Birth of Jesus

26 In the sixth month after Elizabeth had become pregnant, God sent the angel Gabriel to Nazareth, a town in Galilee. 27 He was sent to a virgin. The girl was engaged to a man named Joseph. He came from the family line of David. The virgin’s name was Mary. 28 The angel greeted her and said, “The Lord has blessed you in a special way. He is with you.”

29 Mary was very upset because of his words. She wondered what kind of greeting this could be. 30 But the angel said to her, “Do not be afraid, Mary. God is very pleased with you. 31 You will become pregnant and give birth to a son. You must call him Jesus. 32 He will be great and will be called the Son of the Most High God. The Lord God will make him a king like his father David of long ago. 33 The Son of the Most High God will rule forever over his people. They are from the family line of Jacob. That kingdom will never end.”

34 “How can this happen?” Mary asked the angel. “I am a virgin.”

35 The angel answered, “The Holy Spirit will come to you. The power of the Most High God will cover you. So the holy one that is born will be called the Son of God. 36 Your relative Elizabeth will have a child even though she is old. People thought she could not have children. But she has been pregnant for six months now. 37 That’s because what God says will always come true.”

38 “I serve the Lord,” Mary answered. “May it happen to me just as you said it would.” Then the angel left her.

Mary Visits Elizabeth

39 At that time Mary got ready and hurried to a town in Judea’s hill country. 40 There she entered Zechariah’s home and greeted Elizabeth. 41 When Elizabeth heard Mary’s greeting, the baby inside her jumped. And Elizabeth was filled with the Holy Spirit. 42 In a loud voice she called out, “God has blessed you more than other women. And blessed is the child you will have! 43 But why is God so kind to me? Why has the mother of my Lord come to me? 44 As soon as I heard the sound of your voice, the baby inside me jumped for joy. 45 You are a woman God has blessed. You have believed that the Lord would keep his promises to you!”

Mary’s Song

46 Mary said,

“My soul gives glory to the Lord.
47     My spirit delights in God my Savior.
48 He has taken note of me
    even though I am not considered important.
From now on all people will call me blessed.
49     The Mighty One has done great things for me.
    His name is holy.
50 He shows his mercy to those who have respect for him,
    from parent to child down through the years.
51 He has done mighty things with his powerful arm.
    He has scattered those who are proud in their deepest thoughts.
52 He has brought down rulers from their thrones.
    But he has lifted up people who are not considered important.
53 He has filled with good things those who are hungry.
    But he has sent away empty those who are rich.
54 He has helped the people of Israel, who serve him.
    He has always remembered to be kind
55 to Abraham and his children down through the years.
    He has done it just as he promised to our people of long ago.”

56 Mary stayed with Elizabeth about three months. Then she returned home.

John the Baptist Is Born

57 The time came for Elizabeth to have her baby. She gave birth to a son. 58 Her neighbors and relatives heard that the Lord had been very kind to her. They shared her joy.

59 On the eighth day, they came to have the child circumcised. They were going to name him Zechariah, like his father. 60 But his mother spoke up. “No!” she said. “He must be called John.”

61 They said to her, “No one among your relatives has that name.”

62 Then they motioned to his father. They wanted to find out what he would like to name the child. 63 He asked for something to write on. Then he wrote, “His name is John.” Everyone was amazed. 64 Right away Zechariah could speak again. Right away he praised God. 65 All his neighbors were filled with fear and wonder. Throughout Judea’s hill country, people were talking about all these things. 66 Everyone who heard this wondered about it. And because the Lord was with John, they asked, “What is this child going to be?”

Zechariah’s Song

67 John’s father Zechariah was filled with the Holy Spirit. He prophesied,

68 “Give praise to the Lord, the God of Israel!
    He has come to his people and purchased their freedom.
69 He has acted with great power and has saved us.
    He did it for those who are from the family line of his servant David.
70 Long ago holy prophets said he would do it.
71 He has saved us from our enemies.
    We are rescued from all who hate us.
72 He has been kind to our people of long ago.
    He has remembered his holy covenant.
73     He made a promise to our father Abraham.
74 He promised to save us from our enemies.
    Then we could serve him without fear.
75     He wants us to be holy and godly as long as we live.

76 “And you, my child, will be called a prophet of the Most High God.
    You will go ahead of the Lord to prepare the way for him.
77 You will tell his people how they can be saved.
    You will tell them that their sins can be forgiven.
78 All of that will happen because our God is tender and caring.
    His kindness will bring the rising sun to us from heaven.
79 It will shine on those living in darkness
    and in the shadow of death.
It will guide our feet on the path of peace.”

80 The child grew up, and his spirit became strong. He lived in the desert until he appeared openly to Israel.