Ježíš uzdravuje slepého od narození
1Cestou Ježíš potkal člověka, který byl od narození slepý. 2„Mistře,“ ptali se Ježíše učedníci, „proč se narodil slepý? Zhřešil on, nebo jeho rodiče?“
3„Nehledejte vinu ani u něho, ani u jeho rodičů,“ odpověděl Ježíš. „Jeho slepota dovolí Bohu, aby ukázal svoje dílo pro člověka. 4Dílo spásy musí být vykonáno, pokud je k němu příležitost. Člověk pracuje ve dne, v noci jsme všichni jako slepí. 5Dokud prosvětluji temnotu světa, je čas k Božímu dílu.“
6Pak Ježíš plivl na zem, ze sliny udělal bláto, potřel jím slepcovy oči 7a přikázal: „Běž se umýt do rybníka Siloe.“ Slepý Ježíše poslechl. Umyl si v rybníku obličej a pak si promnul oči. Náhle zjistil, že vidí. 8Ti, kdo ho znali jako slepého, se divili: 9„Je to ten slepý žebrák, nebo ne?“ Někteří si mysleli, že je to on, jiní, že je to jeho dvojník. Ale on řekl: „Jsem to já!“
10„A jak to, že teď vidíš?“ ptali se ho.
11Pověděl jim, jak se to stalo: „Nějaký Ježíš mi potřel oči blátem a řekl mi, abych se umyl v rybníku Siloe. Udělal jsem to a od té chvíle vidím.“
12„Nevíš, kde bychom ho našli?“ ptali se zvědavě.
„To nevím,“ odpověděl.
Náboženští vůdcové vyslýchají uzdraveného slepého
13-15Slepec byl uzdraven v sobotu, a proto ho odvedli k farizejům a tam musel znovu vyprávět, jak se to přihodilo. 16Některým z nich se to nelíbilo: „Ten člověk neuzdravuje z Božího pověření. Vždyť nezachovává sobotu.“
Jiní ho zase bránili: „Takové zázraky přece nemůže dělat hříšný člověk.“ A už byli v sobě.
17Znovu se tedy obrátili na uzdraveného: „Co ty si o něm myslíš?“
„Určitě je to Boží posel,“ odpověděl jim.
18Farizejové začali pochybovat o tom, že býval slepý. Zavolali si jeho rodiče 19a zeptali se jich: „Je to váš slepý syn, který od narození neviděl?“
20-23Rodiče odpověděli: „Je to náš syn a býval vždycky slepý. Ovšem nevíme, kdo ho uzdravil. Konečně, je už dospělý, ať vám to řekne sám.“
Odpověděli vyhýbavě, protože se báli. Farizejové hrozili vyloučením z židovské obce každému, kdo by Ježíše prohlásil za Mesiáše.
24A tak si znovu zavolali toho bývalého slepce a přikázali mu: „Řekni pravdu! Bůh tě slyší! Víme, že Ježíš je špatný člověk.“
25„Nevím, co je to za člověka,“ odpověděl uzdravený, „ale vím, že jsem byl slepý a teď vidím!“
26„Jak tě uzdravil, co s tebou dělal?“ ptali se ho znovu.
27„Už jsem vám to řekl jednou,“ odpověděl, „proč se mne na to znovu ptáte? Chcete se snad stát jeho učedníky?“
28Farizejové mu spílali a osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi. 29Víme, že Bůh mluvil k Mojžíšovi, ale o tomto člověku nevíme vůbec nic.“
30„To je ale divné! Vy nevíte, kdo to je, a otevřel mi oči,“ řekl uzdravený. 31-32„Bůh by jistě nevyslyšel prosbu zlého člověka! Slyší jen toho, kdo ho poslouchá a ctí. Ještě jsem neslyšel, že by někdo uzdravil slepého od narození. 33Proto si myslím, že by Ježíš nedokázal něco podobného, kdyby ho neposlal Bůh.“ 34„Ty mrzáku, ty nás budeš poučovat?“ křičeli na něho farizejové a vyhodili ho.
35Když se Ježíš dověděl, co se mu přihodilo, vyhledal ho a zeptal se: „Věříš v Božího Syna?“
36Uzdravený odpověděl: „Rád bych v něho věřil, ale neznám ho.“
37Ježíš řekl: „Vidíš ho a právě s tebou mluví.“
38„Věřím, Pane!“ vydechl a padl před Ježíšem na kolena. 39Ježíš dodal: „Přišel jsem na svět proto, abych uvedl věci na pravou míru: slepí prohlédnou a ti, kdo vidí, oslepnou.“
40Zaslechli to někteří farizejové a zeptali se: „Jsme my ti slepí?“
41„Kdybyste byli opravdu slepí, byla by to polehčující okolnost pro váš hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vaše vina však zůstává, protože říkáte, že vidíte, a to znamená, že víte, co děláte.“
1And as Jesus passed by, he saw a man which was blind from his birth. 2And his disciples asked him, saying, Master, who did sin, this man, or his parents, that he was born blind? 3Jesus answered, Neither hath this man sinned, nor his parents: but that the works of God should be made manifest in him. 4I must work the works of him that sent me, while it is day: the night cometh, when no man can work. 5As long as I am in the world, I am the light of the world. 6When he had thus spoken, he spat on the ground, and made clay of the spittle, and he anointed the eyes of the blind man with the clay, 7And said unto him, Go, wash in the pool of Siloam, (which is by interpretation, Sent.) He went his way therefore, and washed, and came seeing.
8¶ The neighbours therefore, and they which before had seen him that he was blind, said, Is not this he that sat and begged? 9Some said, This is he: others said, He is like him: but he said, I am he. 10Therefore said they unto him, How were thine eyes opened? 11He answered and said, A man that is called Jesus made clay, and anointed mine eyes, and said unto me, Go to the pool of Siloam, and wash: and I went and washed, and I received sight. 12Then said they unto him, Where is he? He said, I know not.
13¶ They brought to the Pharisees him that aforetime was blind. 14And it was the sabbath day when Jesus made the clay, and opened his eyes. 15Then again the Pharisees also asked him how he had received his sight. He said unto them, He put clay upon mine eyes, and I washed, and do see. 16Therefore said some of the Pharisees, This man is not of God, because he keepeth not the sabbath day. Others said, How can a man that is a sinner do such miracles? And there was a division among them. 17They say unto the blind man again, What sayest thou of him, that he hath opened thine eyes? He said, He is a prophet. 18But the Jews did not believe concerning him, that he had been blind, and received his sight, until they called the parents of him that had received his sight. 19And they asked them, saying, Is this your son, who ye say was born blind? how then doth he now see? 20His parents answered them and said, We know that this is our son, and that he was born blind: 21But by what means he now seeth, we know not; or who hath opened his eyes, we know not: he is of age; ask him: he shall speak for himself. 22These words spake his parents, because they feared the Jews: for the Jews had agreed already, that if any man did confess that he was Christ, he should be put out of the synagogue. 23Therefore said his parents, He is of age; ask him. 24Then again called they the man that was blind, and said unto him, Give God the praise: we know that this man is a sinner. 25He answered and said, Whether he be a sinner or no, I know not: one thing I know, that, whereas I was blind, now I see. 26Then said they to him again, What did he to thee? how opened he thine eyes? 27He answered them, I have told you already, and ye did not hear: wherefore would ye hear it again? will ye also be his disciples? 28Then they reviled him, and said, Thou art his disciple; but we are Moses’ disciples. 29We know that God spake unto Moses: as for this fellow, we know not from whence he is. 30The man answered and said unto them, Why herein is a marvellous thing, that ye know not from whence he is, and yet he hath opened mine eyes. 31Now we know that God heareth not sinners: but if any man be a worshipper of God, and doeth his will, him he heareth. 32Since the world began was it not heard that any man opened the eyes of one that was born blind. 33If this man were not of God, he could do nothing. 34They answered and said unto him, Thou wast altogether born in sins, and dost thou teach us? And they cast him out. 35Jesus heard that they had cast him out; and when he had found him, he said unto him, Dost thou believe on the Son of God? 36He answered and said, Who is he, Lord, that I might believe on him? 37And Jesus said unto him, Thou hast both seen him, and it is he that talketh with thee. 38And he said, Lord, I believe. And he worshipped him.
39¶ And Jesus said, For judgment I am come into this world, that they which see not might see; and that they which see might be made blind. 40And some of the Pharisees which were with him heard these words, and said unto him, Are we blind also? 41Jesus said unto them, If ye were blind, ye should have no sin: but now ye say, We see; therefore your sin remaineth.
