Slovo na cestu

Jan 8:1-59

Ježíš odpouští cizoložné ženě

1Ježíš odešel na Olivovou horu. 2Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si tam a začal učit shromážděný dav. 3Za chvíli k němu znalci zákona a farizejové přivedli jednu ženu přistiženou při nevěře.

4„Mistře,“ oslovili Ježíše, „tuto ženu jsme přistihli při cizoložství. 5Mojžíšův zákon je přísný. Odsuzuje ji k smrti ukamenováním. Co ty tomu říkáš?“

6Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Ježíš však mlčel, sklonil se k zemi a psal něco prstem v prachu. 7Žalobci stále dotírali, aby odpověděl. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí první kamenem!“ 8Pak se znovu sklonil a psal po zemi.

9Jeho slovy byli zahanbeni. Ozvalo se v nich svědomí, a tak jeden po druhém odcházeli – ti nejváženější jako první. Nakonec zůstal Ježíš s provinilou ženou sám. 10Znovu se vzpřímila zeptal se ženy: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“

11„Ne, Pane,“ odpověděla žena.

„Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, ale už nehřeš!“

Ježíš je světlo světa

12Jindy Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude tápat ve tmě, ale bude mít světlo na cestu života.“

13Nato mu farizejové řekli: „Mluvíš stále jen sám o sobě. Kdo to potvrdí?“

14Ježíš jim odpověděl: „Říkám jen pravdu, i když se týká mne samotného. Já vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy to nevíte. 15Vy mne posuzujete nesprávně – jen podle svého zdání. Já tak nesoudím. 16Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží. 17A když se dva svědci shodnou ve výpovědi, vaše zákony považují takové svědectví za platné. 18Nemluvím tedy o sobě jen sám, ale svědčí o mně i Otec, který mne poslal.“

19„A kde je ten tvůj Otec?“ ptali se farizejové. Řekl jim: „Když neznáte mne, nemůžete znát ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i jeho.“

20Tato slova Ježíš řekl v blízkosti chrámových pokladen, kde byla stráž. Přesto ho nezatkli, protože ještě nepřišel čas, kdy se to mělo stát.

Ježíš varuje před přicházejícím soudem

21„Opustím vás,“ pokračoval Ježíš. „Budete mne hledat, ale bude pro vás pozdě. Zemřete v zajetí svých hříchů a tam, kam jdu, nebudete moci přijít.“

22„Chce snad spáchat sebevraždu?“ ptali se mezi sebou. „Proč by jinak říkal, že za ním nemůžeme přijít tam, kam jde?“

23Ježíš jim řekl: „Já jsem od Boha, vy jste ze světa, který je Bohu odcizen. 24Proto zemřete v hříchu, když mi neuvěříte.“ 25„Tak nám tedy řekni, kdo vlastně jsi!“ naléhali na Ježíše. 26„Už jsem vám to jasně řekl. Jsem ten, za koho se od začátku prohlašuji,“ odpověděl. „Ale o vás bych mohl říci mnoho, co vás odsuzuje. A není to můj úsudek. Každé mé slovo pochází od toho, který mne poslal. On je pravda sama.“ 27Nikdo v té chvíli nepochopil, že Ježíš mluví o Bohu. 28Proto na vysvětlenou dodal: „Poznáte mne, až mne přibijete na kříž, teprve pak si uvědomíte, že všechno, co jsem vám říkal a co jsem udělal, nebylo ode mne, ale od mého Otce. To on mne naučil všemu, co jsem vám řekl. 29Je stále se mnou. Neopouští mne, protože dělám jen to, co mu je milé.“ 30Po těch slovech mnozí v něho uvěřili.

Ježíš hovoří o Božích nevěrných dětech

31Těm Ježíš řekl: „Držte se mých slov a budete opravdu mými učedníky. 32Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

33„Jsme potomci Abrahama,“ ozvali se. „Nikdy jsme nebyli otroky, proč tedy říkáš, že budeme osvobozeni?“

34Ježíš jim řekl: „Nemyslete si, že jako potomci Abrahamovi to máte u Boha jisté. Každý člověk je otrokem hříchu 35a otrok nemá právo na nic. 36-38Musíte se stát svobodnými členy Boží rodiny, a to vám může darovat jedině Syn. Nabízím vám takový dar, ale vy ho odmítáte a chcete se mne zbavit. Nedorozumění mezi námi je v tom, že nemáme stejného Otce.“ 39„Naším otcem je Abraham,“ řekli jednomyslně Židé. „Byl by vaším otcem,“ odpověděl jim Ježíš, „kdybyste ho svými životy následovali. 40Chcete mne zabít, přestože vám říkám pravdu, kterou mi sdělil Bůh. Abraham by tak nejednal. 41Projevujete se jako děti svého skutečného otce.“ To je rozhněvalo a jízlivě mu odsekli: „Nenarodili jsme se ze smilstva jako ty. Kdo myslíš, že je naším otcem? Kdo jiný, než Abrahamův Bůh! Nezpronevěřili jsme se mu.“

42Ježíš však namítl: „Kdyby Abrahamův Bůh byl opravdu vaším otcem, milovali byste mne. V něm je můj původ. Nepřicházím sám od sebe, ale on mne k vám posílá. 43Proč nechápete, co říkám? 44Protože váš otec je ďábel a vy děláte, co vám našeptává. Jeho lži od počátku přinášejí smrt a nic jiného, protože v něm není ani trochu pravdy. Nemůže si pomoci, lhaní je jeho přirozenost. A je původcem každé lži.

45-46Kdo z vás mne může usvědčit z hříchu? Nikdo! Proč mi tedy nevěříte, když říkám pravdu? 47Kdo je opravdu Božím dítětem, ten rád přijímá Boží slovo. Vy je odmítáte, a to dokazuje, že z Boha nepocházíte.“

Ježíš prohlašuje, že je věčný

48„Vždyť to říkáme, jsi odrodilec a blázen,“ křičeli na něj Židé.

49„Nejsem,“ odpověděl jim Ježíš klidně. „Já Otci vzdávám čest, ale vy mu ji upíráte, když mne nepřijímáte. 50Nemyslete si, že toužím po slávě a velikosti. Mne chce oslavit Bůh. Odsoudí každého, kdo mne odmítne. 51Budete-li žít podle mého slova, nemusíte se bát smrti.“

52„Teď se ukázalo, jaký jsi blázen!“ posmívali se. „Abraham zemřel, proroci zemřeli, a ty tvrdíš, že kdo dá na tebe, unikne smrti. 53Myslíš si snad, že jsi významnější než náš otec Abraham a větší než proroci? Co to ze sebe děláš? Vždyť ti všichni zem-řeli!“

54Ježíš jim odpověděl: „Kdybych se chválil sám, má slova by neměla žádnou váhu, ale chválí mne můj Otec, kterého uznáváte za svého Boha. 55Nikdy jste ho však nepoznali, ale já ho znám dobře. Kdybych to zapřel, byl bych stejný lhář jako vy. Opravdu ho dobře znám a ve všem ho poslouchám. 56Jakou radost by měl váš otec Abraham, kdyby se dočkal mého příchodu. Už tehdy věděl, že přijdu, a jak se z toho radoval.“ 57„Teď jsi se projevil. Není ti ani padesát, a pamatuješ Abrahama?“ smáli se Židé.

58Ježíš odpověděl: „Žil jsem dávno před tím, než se narodil Abraham.“ 59To rozpálilo jejich hněv a chtěli ho ukamenovat. V rozruchu, který nastal, se Ježíš vytratil z chrámu.

New Serbian Translation

Јован 8:1-59

Жена ухваћена у прељуби

1Исус, пак, оде на Маслинску гору. 2Ујутро је Исус поново дошао у храм. Сав народ се окупио око њега. Он је сео и почео да их учи. 3А фарисеји и зналци Светог писма доведу неку жену ухваћену у прељуби и поставе је у средину. 4Затим су рекли Исусу: „Учитељу, ова жена је ухваћена у самом чину прељубе. 5Мојсије нам је у Закону заповедио да такве жене каменујемо. Шта ти кажеш на то?“ 6То су рекли да би га навели да изусти нешто због чега би га оптужили.

Али Исус се сагнуо и почео да пише нешто прстом по тлу. 7Како су га они непрестано салетали питањима, Исус се исправи и рече им: „Ко је од вас без греха, нека први баци камен на њу.“ 8Онда се поново сагнуо и писао по тлу.

9Кад су ови то чули, почеше један по један да одлазе, почевши од најстаријих до последњих. Исус је тако остао сам са оном женом која је стајала у средини. 10Исус се затим усправи и упита је: „Жено, где су они? Зар те нико од њих није осудио?“ 11„Нико, Господе!“ – одговори жена. Исус јој рече: „Ни ја те не осуђујем. Иди и од сада не греши више!“

Исус – светлост свету

12Исус се затим поново обратио народу: „Ја сам светлост свету. Ко мене следи, неће ходати по тами, него ће имати светлост живота.“

13Рекоше му фарисеји: „Ти сведочиш сам за себе и зато твоје сведочанство не вреди.“

14Исус им одговори: „Ако ја и сведочим сам за себе, то је зато што знам одакле долазим и куда одлазим. А ви не знате одакле долазим и куда одлазим. 15Ви судите по људским мерилима; ја не судим никоме. 16Ако и судим, мој суд је истинит, јер ја не судим сам; са мном је Отац који ме је послао. 17Па и у вашем Закону пише да је сведочење истинито ако два сведока дају исти исказ. 18Ја сведочим сам за себе, али и Отац који ме је послао сведочи за мене.“

19Тада су му рекли: „Где је твој отац?“

Исус им одговори: „Ви не познајете ни мене, ни мога Оца. Када бисте познавали мене, познавали бисте и мога Оца.“ 20Ове речи је Исус изговорио док је поучавао народ у делу храма где су се скупљали прилози. Нико га није ухватио, јер још није био дошао његов час.

Ко је Исус?

21Исус им поново рече: „Ја одлазим; ви ћете ме тражити, али ћете умрети у свом греху. А тамо где ја идем, ви не можете доћи.“

22Тада Јевреји рекоше: „Да неће да се убије, јер каже: ’Тамо где ја идем, ви не можете доћи’?“

23Исус им рече: „Ви сте одоздо, а ја сам одозго. Ви сте од овог света, а ја нисам од овог света. 24Зато сам вам рекао да ћете умрети у својим гресима. Ако не поверујете да Ја Јесам, помрећете у својим гресима.“

25„Ко си ти?“ – питали су га тада. Исус им одговори: „Не говорим ли вам баш то од самог почетка? 26Много тога имам да кажем о вама и да судим. Ипак, ја говорим свету само оно што сам чуо од онога који је истинит. Он ме је послао.“

27Али они нису разумели да им Исус говори о Оцу. 28Исус им тада рече: „Када подигнете Сина Човечијег, тада ћете схватити да Ја Јесам. Ја ништа не чиним сам од себе, него говорим како ме је научио Отац. 29Онај који ме је послао, са мном је; он ме није оставио самог, јер ја увек чиним оно што је њему угодно.“ 30Након ових његових речи, много људи је поверовало у њега.

Шта чини Аврахамово потомство?

31Тада је Исус рекао Јеврејима који су поверовали у њега: „Ако држите моје учење, заиста сте моји ученици. 32Упознаћете истину и истина ће вас ослободити.“

33Они му одговорише: „Ми смо Аврахамово потомство. Никада никоме нисмо робовали. Како то мислиш: ’Постаћете слободни?’“

34Исус им рече: „Заиста, заиста вам кажем, свако ко чини грех, роб је греху. 35Роб не припада породици заувек, а син припада породици заувек. 36Стога, ако вас Син ослободи, тада ћете бити стварно слободни. 37Знам да сте Аврахамово потомство. Ипак, гледате да ме убијете, јер не прихватате моју реч. 38Ја говорим оно што сам видео код свог Оца, а ви чините оно што сте чули од свог оца.“

39Они му одговорише: „Наш отац је Аврахам.“

Исус им рече: „Да сте Аврахамова деца, ви бисте чинили Аврахамова дела. 40Ви сада гледате да ме убијете, мене који сам вам рекао истину коју ми је Бог рекао. Аврахам тако шта није чинио. 41Ви чините оно што ваш отац чини.“

Они му рекоше: „Ми нисмо ванбрачна деца. Бог је наш једини Отац.“

42Исус им рече: „Када би Бог био ваш Отац, ви бисте ме волели, јер ја сам дошао од Бога и сад сам овде. Нисам дошао по својој вољи, него ме је он послао. 43Зашто не разумете оно што говорим? Зато што не можете поднети да слушате моју реч. 44Ђаво је ваш отац и ви хоћете да удовољавате његовим жељама. Он је одувек убица људи и у истини се није задржао, јер у њему нема истине. Кад говори лаж, он показује своје право лице, јер је лажљивац и отац свих лажи. 45Ја вам говорим истину и зато ми не верујете. 46Ко од вас може да докаже да чиним грех? Ако говорим истину, зашто ми не верујете? 47Ко је од Бога, тај слуша шта му Бог говори. Ви не слушате зато што нисте од Бога.“

48Јевреји му одговорише: „Нисмо ли у праву кад кажемо да си Самарјанин и да је зли дух у теби?“

49Исус одговори: „Није зли дух у мени, него ја поштујем свога Оца, а ви мене не поштујете. 50Ја не тражим славу за себе. Али постоји један који тражи и он суди. 51Заиста, заиста вам кажем: ко држи моју реч неће никада искусити смрти.“

52Рекоше му Јевреји: „Сада знамо да је зли дух у теби. Аврахам је умро, а тако и пророци, а ти кажеш: ’Ко држи моју реч неће никада умрети.’ 53Зар си ти већи од оца нашег Аврахама који је умро? Па и пророци су помрли. За кога се ти то издајеш?“

54Исус одговори: „Кад бих ја сам себи давао част, моја част не би вредела ништа. Мој Отац је онај који ми даје част, за кога ви говорите да је ваш Бог. 55Ви га не познајете, а ја га познајем. Кад бих рекао да га не познајем, био бих лажљивац као и ви. Међутим, ја га познајем и држим његову реч. 56Аврахам, ваш отац, радовао се што ће видети мој долазак. Видео га је и радовао се.“

57Рекоше му Јевреји: „Немаш још ни педесет година. Како си ти то видео Аврахама?“

58Исус им одговори: „Заиста, заиста вам кажем: пре него што се Аврахам родио, Ја Јесам.“ 59На то сви дохватише камење да га каменују, али Исус се уклони од њих и оде из храма.