Ježíš sytí pět tisíců
1Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Bylo krátce před velikonočními svátky 5a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ 6(Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ 8Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9„Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ 10„Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
11Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. 12Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ 13Nasbírali dvanáct košů zbytků. 14-15Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
Ježíš jde po vodě
16Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. 17Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. 18Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. 19Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. 20Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ 21Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.
Ježíš je pravý chléb z nebe
22Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. 23K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. 24-25Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ 26Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. 27Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ 28„A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. 29„Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
30„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, 31ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ 32-33„Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
34„Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ 35„Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, 36a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. 37Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. 38Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. 39A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. 40Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“
Židé popírají, že Ježíš je z nebe
41Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. 42„Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. 43„Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. 44„Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. 45Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. 46To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. 47Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. 48Já jsem ten životodárný chléb. 49Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. 50-51Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“
52To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ 53Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. 54Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. 55Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. 56-58Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ 59To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.
Někteří z učedníků opouštějí Ježíše
60Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ 61Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? 62A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? 63Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. 64Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. 65Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
66Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. 67Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ 68Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. 69Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ 70Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ 71Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
Jesus Feeds the Five Thousand
1Some time after this, Jesus crossed over to the other side of the Sea of Galilee. It is also called the Sea of Tiberias. 2A large crowd of people followed him. They had seen the signs he had done by healing sick people. 3Then Jesus went up on a mountainside. There he sat down with his disciples. 4The Jewish Passover Feast was near.
5Jesus looked up and saw a large crowd coming toward him. So he said to Philip, “Where can we buy bread for these people to eat?” 6He asked this only to test Philip. He already knew what he was going to do.
7Philip answered him, “Suppose we were able to buy enough bread for each person to have just a bite. That would take more than half a year’s pay!”
8Another of his disciples spoke up. It was Andrew, Simon Peter’s brother. He said, 9“Here is a boy with five small loaves of barley bread. He also has two small fish. But how far will that go in such a large crowd?”
10Jesus said, “Have the people sit down.” There was plenty of grass in that place, and they sat down. About 5,000 men were there. 11Then Jesus took the loaves and gave thanks. He handed out the bread to those who were seated. He gave them as much as they wanted. And he did the same with the fish.
12When all of them had enough to eat, Jesus spoke to his disciples. “Gather the leftover pieces,” he said. “Don’t waste anything.” 13So they gathered what was left over from the five barley loaves. They filled 12 baskets with the pieces left by those who had eaten.
14The people saw the sign that Jesus did. Then they began to say, “This must be the Prophet who is supposed to come into the world.” 15But Jesus knew that they planned to come and force him to be their king. So he went away again to a mountain by himself.
Jesus Walks on the Water
16When evening came, Jesus’ disciples went down to the Sea of Galilee. 17There they got into a boat and headed across the lake toward Capernaum. By now it was dark. Jesus had not yet joined them. 18A strong wind was blowing, and the water became rough. 19They rowed about three or four miles. Then they saw Jesus coming toward the boat. He was walking on the water. They were frightened. 20But he said to them, “It is I. Don’t be afraid.” 21Then they agreed to take him into the boat. Right away the boat reached the shore where they were heading.
22The next day the crowd that had stayed on the other side of the lake realized something. They saw that only one boat had been there. They knew that Jesus had not gotten into it with his disciples. And they knew that the disciples had gone away alone. 23Then some boats arrived from Tiberias. It was near the place where the people had eaten the bread after the Lord gave thanks. 24The crowd realized that Jesus and his disciples were not there. So they got into boats and went to Capernaum to look for Jesus.
Jesus Is the Bread of Life
25They found him on the other side of the lake. They asked him, “Rabbi, when did you get here?”
26Jesus answered, “What I’m about to tell you is true. You are not looking for me because you saw the signs I did. You are looking for me because you ate the loaves until you were full. 27Do not work for food that spoils. Work for food that lasts forever. That is the food the Son of Man will give you. For God the Father has put his seal of approval on him.”
28Then they asked him, “What does God want from us? What works does he want us to do?”
29Jesus answered, “God’s work is to believe in the one he has sent.”
30So they asked him, “What sign will you give us? What will you do so we can see it and believe you? 31Long ago our people ate the manna in the desert. It is written in Scripture, ‘The Lord gave them bread from heaven to eat.’ ” (Exodus 16:4; Nehemiah 9:15; Psalm 78:24,25)
32Jesus said to them, “What I’m about to tell you is true. It is not Moses who has given you the bread from heaven. It is my Father who gives you the true bread from heaven. 33The bread of God is the bread that comes down from heaven. He gives life to the world.”
34“Sir,” they said, “always give us this bread.”
35Then Jesus said, “I am the bread of life. Whoever comes to me will never go hungry. And whoever believes in me will never be thirsty. 36But it is just as I told you. You have seen me, and you still do not believe. 37Everyone the Father gives me will come to me. I will never send away anyone who comes to me. 38I have not come down from heaven to do what I want to do. I have come to do what the one who sent me wants me to do. 39The one who sent me doesn’t want me to lose anyone he has given me. He wants me to raise them up on the last day. 40My Father wants all who look to the Son and believe in him to have eternal life. I will raise them up on the last day.”
41Then the Jews there began to complain about Jesus. That was because he said, “I am the bread that came down from heaven.” 42They said, “Isn’t this Jesus, the son of Joseph? Don’t we know his father and mother? How can he now say, ‘I came down from heaven’?”
43“Stop complaining among yourselves,” Jesus answered. 44“No one can come to me unless the Father who sent me brings them. Then I will raise them up on the last day. 45It is written in the Prophets, ‘God will teach all of them.’ (Isaiah 54:13) Everyone who has heard the Father and learned from him comes to me. 46No one has seen the Father except the one who has come from God. Only he has seen the Father. 47What I’m about to tell you is true. Everyone who believes has life forever. 48I am the bread of life. 49Long ago your people ate the manna in the desert, and they still died. 50But here is the bread that comes down from heaven. A person can eat it and not die. 51I am the living bread that came down from heaven. Everyone who eats some of this bread will live forever. This bread is my body. I will give it for the life of the world.”
52Then the Jews began to argue sharply among themselves. They said, “How can this man give us his body to eat?”
53Jesus said to them, “What I’m about to tell you is true. You must eat the Son of Man’s body and drink his blood. If you don’t, you have no life in you. 54Anyone who eats my body and drinks my blood has eternal life. I will raise them up on the last day. 55My body is real food. My blood is real drink. 56Anyone who eats my body and drinks my blood remains in me. And I remain in them. 57The living Father sent me, and I live because of him. In the same way, those who feed on me will live because of me. 58This is the bread that came down from heaven. Long ago your people ate manna and died. But whoever eats this bread will live forever.” 59He said this while he was teaching in the synagogue in Capernaum.
Many Disciples Leave Jesus
60Jesus’ disciples heard this. Many of them said, “This is a hard teaching. Who can accept it?”
61Jesus was aware that his disciples were complaining about his teaching. So he said to them, “Does this upset you? 62Then what if you see the Son of Man go up to where he was before? 63The Holy Spirit gives life. The body means nothing at all. The words I have spoken to you are full of the Spirit. They give life. 64But there are some of you who do not believe.” Jesus had known from the beginning which of them did not believe. And he had known who was going to hand him over to his enemies. 65So he continued speaking. He said, “This is why I told you that no one can come to me unless the Father helps them.”
66From this time on, many of his disciples turned back. They no longer followed him.
67“You don’t want to leave also, do you?” Jesus asked the 12 disciples.
68Simon Peter answered him, “Lord, who can we go to? You have the words of eternal life. 69We have come to believe and to know that you are the Holy One of God.”
70Then Jesus replied, “Didn’t I choose you, the 12 disciples? But one of you is a devil!” 71He meant Judas, the son of Simon Iscariot. Judas was one of the 12 disciples. But later he was going to hand Jesus over to his enemies.
