Ježíš sytí pět tisíců
1Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. 2Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. 3Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Bylo krátce před velikonočními svátky 5a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ 6(Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) 7Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ 8Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: 9„Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ 10„Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
11Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. 12Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ 13Nasbírali dvanáct košů zbytků. 14-15Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
Ježíš jde po vodě
16Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. 17Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. 18Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. 19Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. 20Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ 21Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.
Ježíš je pravý chléb z nebe
22Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. 23K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. 24-25Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ 26Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. 27Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ 28„A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. 29„Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
30„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, 31ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ 32-33„Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
34„Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ 35„Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, 36a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. 37Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. 38Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. 39A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. 40Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“
Židé popírají, že Ježíš je z nebe
41Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. 42„Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. 43„Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. 44„Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. 45Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. 46To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. 47Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. 48Já jsem ten životodárný chléb. 49Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. 50-51Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“
52To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ 53Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. 54Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. 55Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. 56-58Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ 59To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.
Někteří z učedníků opouštějí Ježíše
60Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ 61Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? 62A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? 63Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. 64Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. 65Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
66Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. 67Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ 68Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. 69Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ 70Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ 71Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
1After these things Jesus went over the sea of Galilee, which is the sea of Tiberias. 2And a great multitude followed him, because they saw his miracles which he did on them that were diseased. 3And Jesus went up into a mountain, and there he sat with his disciples. 4And the passover, a feast of the Jews, was nigh.
5¶ When Jesus then lifted up his eyes, and saw a great company come unto him, he saith unto Philip, Whence shall we buy bread, that these may eat? 6And this he said to prove him: for he himself knew what he would do. 7Philip answered him, Two hundred pennyworth of bread is not sufficient for them, that every one of them may take a little. 8One of his disciples, Andrew, Simon Peter’s brother, saith unto him, 9There is a lad here, which hath five barley loaves, and two small fishes: but what are they among so many? 10And Jesus said, Make the men sit down. Now there was much grass in the place. So the men sat down, in number about five thousand. 11And Jesus took the loaves; and when he had given thanks, he distributed to the disciples, and the disciples to them that were set down; and likewise of the fishes as much as they would. 12When they were filled, he said unto his disciples, Gather up the fragments that remain, that nothing be lost. 13Therefore they gathered them together, and filled twelve baskets with the fragments of the five barley loaves, which remained over and above unto them that had eaten. 14Then those men, when they had seen the miracle that Jesus did, said, This is of a truth that prophet that should come into the world.
15¶ When Jesus therefore perceived that they would come and take him by force, to make him a king, he departed again into a mountain himself alone. 16And when even was now come, his disciples went down unto the sea, 17And entered into a ship, and went over the sea toward Capernaum. And it was now dark, and Jesus was not come to them. 18And the sea arose by reason of a great wind that blew. 19So when they had rowed about five and twenty or thirty furlongs, they see Jesus walking on the sea, and drawing nigh unto the ship: and they were afraid. 20But he saith unto them, It is I; be not afraid. 21Then they willingly received him into the ship: and immediately the ship was at the land whither they went.
22¶ The day following, when the people which stood on the other side of the sea saw that there was none other boat there, save that one whereinto his disciples were entered, and that Jesus went not with his disciples into the boat, but that his disciples were gone away alone; 23(Howbeit there came other boats from Tiberias nigh unto the place where they did eat bread, after that the Lord had given thanks:) 24When the people therefore saw that Jesus was not there, neither his disciples, they also took shipping, and came to Capernaum, seeking for Jesus. 25And when they had found him on the other side of the sea, they said unto him, Rabbi, when camest thou hither? 26Jesus answered them and said, Verily, verily, I say unto you, Ye seek me, not because ye saw the miracles, but because ye did eat of the loaves, and were filled. 27Labour not for the meat which perisheth, but for that meat which endureth unto everlasting life, which the Son of man shall give unto you: for him hath God the Father sealed. 28Then said they unto him, What shall we do, that we might work the works of God? 29Jesus answered and said unto them, This is the work of God, that ye believe on him whom he hath sent. 30They said therefore unto him, What sign shewest thou then, that we may see, and believe thee? what dost thou work? 31Our fathers did eat manna in the desert; as it is written, He gave them bread from heaven to eat. 32Then Jesus said unto them, Verily, verily, I say unto you, Moses gave you not that bread from heaven; but my Father giveth you the true bread from heaven. 33For the bread of God is he which cometh down from heaven, and giveth life unto the world. 34Then said they unto him, Lord, evermore give us this bread. 35And Jesus said unto them, I am the bread of life: he that cometh to me shall never hunger; and he that believeth on me shall never thirst. 36But I said unto you, That ye also have seen me, and believe not. 37All that the Father giveth me shall come to me; and him that cometh to me I will in no wise cast out. 38For I came down from heaven, not to do mine own will, but the will of him that sent me. 39And this is the Father’s will which hath sent me, that of all which he hath given me I should lose nothing, but should raise it up again at the last day. 40And this is the will of him that sent me, that every one which seeth the Son, and believeth on him, may have everlasting life: and I will raise him up at the last day. 41The Jews then murmured at him, because he said, I am the bread which came down from heaven. 42And they said, Is not this Jesus, the son of Joseph, whose father and mother we know? how is it then that he saith, I came down from heaven? 43Jesus therefore answered and said unto them, Murmur not among yourselves. 44No man can come to me, except the Father which hath sent me draw him: and I will raise him up at the last day. 45It is written in the prophets, And they shall be all taught of God. Every man therefore that hath heard, and hath learned of the Father, cometh unto me. 46Not that any man hath seen the Father, save he which is of God, he hath seen the Father. 47Verily, verily, I say unto you, He that believeth on me hath everlasting life. 48I am that bread of life. 49Your fathers did eat manna in the wilderness, and are dead. 50This is the bread which cometh down from heaven, that a man may eat thereof, and not die. 51I am the living bread which came down from heaven: if any man eat of this bread, he shall live for ever: and the bread that I will give is my flesh, which I will give for the life of the world. 52The Jews therefore strove among themselves, saying, How can this man give us his flesh to eat? 53Then Jesus said unto them, Verily, verily, I say unto you, Except ye eat the flesh of the Son of man, and drink his blood, ye have no life in you. 54Whoso eateth my flesh, and drinketh my blood, hath eternal life; and I will raise him up at the last day. 55For my flesh is meat indeed, and my blood is drink indeed. 56He that eateth my flesh, and drinketh my blood, dwelleth in me, and I in him. 57As the living Father hath sent me, and I live by the Father: so he that eateth me, even he shall live by me. 58This is that bread which came down from heaven: not as your fathers did eat manna, and are dead: he that eateth of this bread shall live for ever. 59These things said he in the synagogue, as he taught in Capernaum. 60Many therefore of his disciples, when they had heard this, said, This is an hard saying; who can hear it? 61When Jesus knew in himself that his disciples murmured at it, he said unto them, Doth this offend you? 62What and if ye shall see the Son of man ascend up where he was before? 63It is the spirit that quickeneth; the flesh profiteth nothing: the words that I speak unto you, they are spirit, and they are life. 64But there are some of you that believe not. For Jesus knew from the beginning who they were that believed not, and who should betray him. 65And he said, Therefore said I unto you, that no man can come unto me, except it were given unto him of my Father.
66¶ From that time many of his disciples went back, and walked no more with him. 67Then said Jesus unto the twelve, Will ye also go away? 68Then Simon Peter answered him, Lord, to whom shall we go? thou hast the words of eternal life. 69And we believe and are sure that thou art that Christ, the Son of the living God. 70Jesus answered them, Have not I chosen you twelve, and one of you is a devil? 71He spake of Judas Iscariot the son of Simon: for he it was that should betray him, being one of the twelve.
