Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
1Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. 2Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. 3Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.
4Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: 5„Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ 6Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.
7Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. 8Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“
9Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. 10Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, 11protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici
12Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. 13Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:
„Sláva Ježíši!
Ať žije Mesiáš!
Ať žije náš Král!“
14Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:
15„Neboj se, Jeruzaléme.
Tvůj král se blíží,
přijíždí na oslátku.“
(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. 16Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)
17Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, 18a tím zástup narůstal. 19Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“
Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít
20V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, 21a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“
22Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.
23Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. 24Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. 25Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. 26Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.
27Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. 28Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“
Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ 29Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“
30„Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. 31„Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. 32-33Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“
34„Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“
35Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. 36Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.
Většina v Ježíše neuvěřila
37I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili 38a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:
„Pane, kdo uvěřil našim slovům?
Kdo poznal Boží moc?“
39Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.
40„Zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce,
takže nevidí a nechápou.
Neobrátí se k Bohu,
aby jim mohl pomoci.“
41Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.
42V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. 43Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.
Ježíš shrnuje své učení
44Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. 45Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. 46Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. 47Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. 48Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. 49-50Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“
1Then Jesus six days before the passover came to Bethany, where Lazarus was which had been dead, whom he raised from the dead. 2There they made him a supper; and Martha served: but Lazarus was one of them that sat at the table with him. 3Then took Mary a pound of ointment of spikenard, very costly, and anointed the feet of Jesus, and wiped his feet with her hair: and the house was filled with the odour of the ointment. 4Then saith one of his disciples, Judas Iscariot, Simon’s son, which should betray him, 5Why was not this ointment sold for three hundred pence, and given to the poor? 6This he said, not that he cared for the poor; but because he was a thief, and had the bag, and bare what was put therein. 7Then said Jesus, Let her alone: against the day of my burying hath she kept this. 8For the poor always ye have with you; but me ye have not always. 9Much people of the Jews therefore knew that he was there: and they came not for Jesus’ sake only, but that they might see Lazarus also, whom he had raised from the dead.
10¶ But the chief priests consulted that they might put Lazarus also to death; 11Because that by reason of him many of the Jews went away, and believed on Jesus.
12¶ On the next day much people that were come to the feast, when they heard that Jesus was coming to Jerusalem, 13Took branches of palm trees, and went forth to meet him, and cried, Hosanna: Blessed is the King of Israel that cometh in the name of the Lord. 14And Jesus, when he had found a young ass, sat thereon; as it is written, 15Fear not, daughter of Sion: behold, thy King cometh, sitting on an ass’s colt. 16These things understood not his disciples at the first: but when Jesus was glorified, then remembered they that these things were written of him, and that they had done these things unto him. 17The people therefore that was with him when he called Lazarus out of his grave, and raised him from the dead, bare record. 18For this cause the people also met him, for that they heard that he had done this miracle. 19The Pharisees therefore said among themselves, Perceive ye how ye prevail nothing? behold, the world is gone after him.
20¶ And there were certain Greeks among them that came up to worship at the feast: 21The same came therefore to Philip, which was of Bethsaida of Galilee, and desired him, saying, Sir, we would see Jesus. 22Philip cometh and telleth Andrew: and again Andrew and Philip tell Jesus.
23¶ And Jesus answered them, saying, The hour is come, that the Son of man should be glorified. 24Verily, verily, I say unto you, Except a corn of wheat fall into the ground and die, it abideth alone: but if it die, it bringeth forth much fruit. 25He that loveth his life shall lose it; and he that hateth his life in this world shall keep it unto life eternal. 26If any man serve me, let him follow me; and where I am, there shall also my servant be: if any man serve me, him will my Father honour. 27Now is my soul troubled; and what shall I say? Father, save me from this hour: but for this cause came I unto this hour. 28Father, glorify thy name. Then came there a voice from heaven, saying, I have both glorified it, and will glorify it again. 29The people therefore, that stood by, and heard it, said that it thundered: others said, An angel spake to him. 30Jesus answered and said, This voice came not because of me, but for your sakes. 31Now is the judgment of this world: now shall the prince of this world be cast out. 32And I, if I be lifted up from the earth, will draw all men unto me. 33This he said, signifying what death he should die. 34The people answered him, We have heard out of the law that Christ abideth for ever: and how sayest thou, The Son of man must be lifted up? who is this Son of man? 35Then Jesus said unto them, Yet a little while is the light with you. Walk while ye have the light, lest darkness come upon you: for he that walketh in darkness knoweth not whither he goeth. 36While ye have light, believe in the light, that ye may be the children of light. These things spake Jesus, and departed, and did hide himself from them.
37¶ But though he had done so many miracles before them, yet they believed not on him: 38That the saying of Esaias the prophet might be fulfilled, which he spake, Lord, who hath believed our report? and to whom hath the arm of the Lord been revealed? 39Therefore they could not believe, because that Esaias said again, 40He hath blinded their eyes, and hardened their heart; that they should not see with their eyes, nor understand with their heart, and be converted, and I should heal them. 41These things said Esaias, when he saw his glory, and spake of him.
42¶ Nevertheless among the chief rulers also many believed on him; but because of the Pharisees they did not confess him, lest they should be put out of the synagogue: 43For they loved the praise of men more than the praise of God.
44¶ Jesus cried and said, He that believeth on me, believeth not on me, but on him that sent me. 45And he that seeth me seeth him that sent me. 46I am come a light into the world, that whosoever believeth on me should not abide in darkness. 47And if any man hear my words, and believe not, I judge him not: for I came not to judge the world, but to save the world. 48He that rejecteth me, and receiveth not my words, hath one that judgeth him: the word that I have spoken, the same shall judge him in the last day. 49For I have not spoken of myself; but the Father which sent me, he gave me a commandment, what I should say, and what I should speak. 50And I know that his commandment is life everlasting: whatsoever I speak therefore, even as the Father said unto me, so I speak.
