Pavlova bolest z minulého setkání
1Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně. 2Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost. 3V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.
4Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.
5Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám. 6Myslím, že už je potrestán víc než dost; 7teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději. 8-11Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.
12Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače. 13Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.
Kristova „vůně“
14Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni. 15My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského. 16S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý? 17My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.
1Zato sam sebi rekao: “Neću ponovno doći tako da ih ražalostim.” 2Jer ako ja vas ražalostim, tko će mene razveseliti ako ne vi? 3Ovo sam vam i napisao zato da me, kad dođem, ne bi ožalostili oni koji bi me trebali razveseliti, jer sam uvjeren da ćete vi biti sretni ako sam i ja sretan. 4Pišem vam ovo shrvan žalošću, s bolom u srcu i sa suzama, ne da bih vas ražalostio, već da bih vam pokazao koliko vas silno volim.
Grešniku treba oprostiti
5Neću pretjerati ako kažem da čovjek koji mi je nanio zlo nije ražalostio samo mene već i sve vas. 6On je već dovoljno kažnjen time što ga je većina vas zbog toga osudila. 7Sada mu, naprotiv, oprostite i utješite ga, da ga prevelika žalost ne bi slomila. 8Molim vas, pokažite mu da ga još uvijek volite.
9Zato sam vam i pisao, da vidim hoćete li me u svemu poslušati. 10Kad vi nekome oprostite, i ja mu oprostim. A što sam oprostio, ako sam imao što oprostiti, učinio sam po Kristovu ovlaštenju i za vašu dobrobit, 11da nas ne bi nadmudrio Sotona jer njegove nakane dobro poznajemo!
U službi Novoga saveza
12Kad sam stigao u Troadu propovijedati Radosnu vijest o Kristu, Gospodin mi je za to otvorio vrata, 13ali nisam imao duševnog mira jer ondje nisam našao brata Tita. Zato sam se oprostio od druge braće i krenuo u Makedoniju.
14Ali hvala Bogu koji nas u Kristu uvijek vodi u pobjedonosnom slavlju i koji kroz nas, poput ugodna mirisa, posvuda širi spoznaju o sebi. 15Mi smo Bogu ugodan Kristov miris i među onima koji se spašavaju i među onima koji propadaju; 16prvima miris koji ih iz smrti vodi u život, a drugima koji ih iz života vodi u smrt. A tko je podoban za takav posao? 17Nismo mi kao varalice koji na Božjoj riječi nastoje zaraditi, već iz iskrenih pobuda, poslani od Boga, govorimo o Kristu. I znamo da nas Bog promatra.
