Pavlova bolest z minulého setkání
1Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně. 2Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost. 3V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.
4Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.
5Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám. 6Myslím, že už je potrestán víc než dost; 7teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději. 8-11Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.
12Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače. 13Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.
Kristova „vůně“
14Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni. 15My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského. 16S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý? 17My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.
愛之深責之切
1我已經決定了，下次到你們那裡時不再使大家憂傷。 2如果我使你們憂傷，那麼除了因我而憂傷的你們，還有誰能使我喜樂呢？ 3我曾為這事寫信給你們，免得我到你們那裡時，那些本該使我喜樂的人反而使我憂傷。我也深信你們會以我的喜樂為你們的喜樂。 4我萬分難過、淚流滿面地給你們寫了前一封信，並非要使你們憂傷，而是要你們明白我是多麼疼愛你們。
要饒恕犯罪的人
5那個令人痛心的人與其說使我憂傷，倒不如說使你們大家都有幾分憂傷。我只說幾分憂傷，是怕說得太重，他受不了。 6這樣的人受了眾人的譴責也就夠了。 7你們現在要饒恕他、安慰他，免得他憂傷過度而一蹶不振。 8我勸你們要讓他確實知道你們仍然愛他。 9為此，我也曾寫信給你們，想知道你們是否凡事順服。 10你們饒恕誰，我也饒恕誰。我若饒恕，是為了你們的緣故在基督面前饒恕的， 11免得撒旦乘虛而入，因為我們並非不知道牠的詭計。
基督的香氣
12我前往特羅亞傳揚基督的福音時，主為我打開了傳福音的大門。 13那時，因為沒有找到提多弟兄，我心裡不安，便辭別眾人來到馬其頓。
14感謝上帝！祂常常在基督裡率領我們走在凱旋的行列中，又藉著我們到處散發那因認識基督而有的香氣。 15不論是在得救的人當中還是在滅亡的人當中，對上帝來說，我們都是基督的馨香之氣。 16對滅亡的人而言，這香氣是叫人死亡的香氣；對得救的人來說，這香氣卻是叫人得生命的香氣。誰能擔當這樣的重任呢？ 17我們並不像許多人為了謀利而出賣上帝的道。我們是上帝差遣的，在上帝面前靠著基督誠誠實實地講道。
