Příklady věrných
1Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme. 2K takové víře předků se Bůh přiznal a podal o ní svědectví prostřednictvím proroků. 3Vírou chápeme, že vesmír byl stvořen Božím slovem a nevznikl nějakým neznámým způsobem. 4Ve víře obětoval Adamův syn Ábel lepší oběť než jeho bratr Kain a pro víru byl prohlášen za bezhříšného. Kain ho po oběti zabil, ale Ábel navzdory smrti mluví skrze svou víru dál.
5Pro svou víru byl Henoch ušetřen smrti, protože Bůh si ho vzal k sobě. Předtím o něm bylo vydáno svědectví, že se líbil Bohu. 6To je bez víry nemožné. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.
7Noe uvěřil Bohu, který mu předpověděl potopu, ačkoliv na ni v té době ještě nic neukazovalo. Poslušně začal stavět loď k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a dosáhl dokonalosti, která je z víry.
8Vírou Abraham uposlechl, když byl vyzván, aby se vypravil do země, která měla být dědičně svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nechápal, kam jde. 9S důvěrou bydlel jako cizinec v zemi, která mu byla přislíbena. Žil se spoludědici zaslíbení – synem Izákem a vnukem Jákobem – ve stanech jako kočovník 10a toužil po pevně založeném městě, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
11Také Abrahamova manželka Sára vírou přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas. Pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení. 12Proto z jednoho muže – a to už starce – vzešlo „množství lidu jako hvězd na nebi a jako nespočetný písek na břehu moře.“
13Ti všichni zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění všech zaslíbení. Víra je posilovala, byla jim útěchou a pomáhala jim k vyznání, že jsou na zemi jenom cizinci a poutníky. 14A kdo říká něco takového, naznačuje, že hledá vlast. 15Kdyby přitom měli na mysli vlast, kterou opustili, měli ještě dost času, aby se do ní vrátili. 16Oni toužili po lepší – nebeské. Proto jim Bůh připravil město a nemusí se stydět, že ho vzývali jako svého Boha.
17-19Bůh vznesl na Abrahama neuvěřitelný požadavek: Přál si, aby obětoval svého jednorozeného syna Izáka, se kterým bylo spojeno zaslíbení o rozmnožení rodu. Abraham se k tomu poslušně rozhodl v přesvědčení, že Bůh má moc vzkřísit i mrtvého. Proto mu Bůh Izáka vrátil jako obraz budoucího vzkříšení.
20Ve víře požehnal Izák svým synům Jákobovi a Ezauovi; on totiž věřil, že se uskuteční, co bylo zaslíbeno. Jákob měl pak dvanáct synů, z nichž nejznámější je Josef. Bratři se ho zbavili tím, že jej bez vědomí otce prodali do Egypta. Po počátečních nesnázích se tam nakonec stal místodržícím. V této vysoké funkci se dal bratřím poznat a v době hladu pozval svého otce k sobě do Egypta. 21Než tam pak Jákob zemřel, ve víře požehnal dvěma Josefovým synům.
22Když Josef umíral, ve víře připomněl svému lidu, že Bůh po staletích vyvede izraelské syny z Egypta, a vyslovil přání, aby ti, kdo se toho dočkají, přenesli jeho ostatky do Palestiny, Ta doba nastala, když se narodil Mojžíš. Jeho rodiče tehdy prožili těžké chvíle. Egyptský král totiž nařídil, aby izraelští chlapci byli hned po narození usmrceni. 23Ale Mojžíšovi rodiče si svého chlapce zamilovali a ve víře jej navzdory královskému rozkazu ukrývali; věřili, že je to Bohem vyvolené dítě.
24Když Mojžíš dospěl, zřekl se postavení králova vnuka. 25Rozhodl se raději trpět společně s Božím lidem, než prožívat svůj život v nevázaném veselí na královském dvoře. 26Byl si vědom, že Bůh odměňuje své věrné, a proto si vážil potupy pro Krista více než egyptského bohatství. 27Ve víře opustil Egypt a nebál se faraónova hněvu, neboť se pevně držel Toho, jenž je neviditelný, jako by ho viděl.
28Po dlouhém pastýřském životě se na Boží rozkaz vrátil do Egypta, aby odtud vyvedl svůj lid. Nebylo to snadné. Na zarputilý Egypt dopadala za trest rána za ranou. Došlo to tak daleko, že měli zemřít prvorození ve všech domech, jejichž veřeje nebyly potřeny krví berana na znamení, že je to příbytek člena vyvoleného národa. Tak Mojžíš ve víře v Boží slovo ustanovil velikonoční hod s obětováním beránků, aby Zhoubce nezahubil prvorozené Izraele.
29Na útěku před Egypťany Boží lid ve víře překročil Rudé moře, jako by šel po souši. A když se o to pokusili Egyptští, utonuli. 30Po letech putování pouští, které bylo zaviněno neposlušností lidu, se Izraelci pustili pod vedením Jozue do dobývání Palestiny. Výsměšně před nimi stálo pevné Jericho. Ve víře je sedm dní obcházeli a pak jeho hradby padly. 31Z obyvatel Jericha byla zachráněna jedině rodina prostitutky Rachab, která nezahynula s ostatními, protože ve víře přijala před bojem do ochrany izraelské vyzvědače.
32Co k tomu mám ještě dodat? Nestačí mi čas na vyprávění o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33kteří ve víře dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosahovali toho, co jim bylo slíbeno, 34zavírali tlamy lvům, vzdorovali žáru ohně, unikali násilné smrti, v slabosti získávali novou sílu, nabývali převahu v boji a zaháněli nepřátelské armády. 35Někteří mrtví byli vzkříšeni a vrátili se ke svým rodinám. Jiní byli mučeni, odmítli záchranu a dali přednost něčemu lepšímu – totiž vzkříšení k věčnému životu. 36-38Byli kamenováni, rozřezáváni pilou a stínáni. Další se podrobili zkoušce posměchu a bičování, dokonce i pout a žaláře. V ovčích a kozích kůžích o hladu, v úzkostech a zubožení byli štváni po pustinách a horách, skrývali se v jeskyních a dírách. Svět jich nebyl hoden. 39A ti všichni ačkoliv, osvědčili svou víru, nedočkali se splnění všech zaslíbení. 40Neměli totiž dospět k cíli bez nás, protože Bůh si přeje, abychom vstoupili do věčného života společně.
Ang Pagtuo sa Dios
1May pagtuo kita kon hugot ang aton pagsalig nga mabaton ta ang mga butang nga aton ginalauman, kag bisan wala pa naton makita ang mga ginpromisa sang Dios, nasiguro ta nga mabaton gid naton ini. 2Tungod sa pagtuo sang aton mga katigulangan gindayaw sila sang Dios.
3Tungod sa pagtuo, nahibaluan ta nga ang kalibutan ginhimo paagi sa paghambal sang Dios. Gani ang mga butang nga aton makita ginhimo halin sa indi makita.
4Tungod sa pagtuo, naghalad si Abel sa Dios sang halad nga mas maayo sang sa kay Cain. Kag tungod sa iya pagtuo ginkabig siya sang Dios nga matarong, kay ginbaton sang Dios ang iya halad. Gani bisan patay na si Abel may ginatudlo siya gihapon sa aton paagi sa iya pagtuo.
5Tungod sa pagtuo, wala mapatay si Enoc kundi gindala siya sang Dios didto sa pihak nga kabuhi. “Wala na siya makita diri sa duta tungod kay ginsaylo siya sang Dios.”11:5 Gen. 5:24. Kag nagsiling man ang Kasulatan nga ginsaylo siya didto sang Dios tungod kay nalipay ang Dios sa iya kabuhi. 6Ang tawo nga wala sing pagtuo indi gid makahatag sing kalipay sa Dios. Tungod kay ang bisan sin-o nga nagapalapit sa Dios kinahanglan magtuo nga may Dios kag magtuo nga siya ang nagahatag sang balos sa mga tawo nga nagapangita sa iya.
7Tungod sa pagtuo, ginpati ni Noe ang paandam sang Dios parte sa mga magakalatabo bisan wala pa niya ini makita. Gani naghimo siya sang barko agod maluwas siya kag ang iya pamilya. Kag paagi sa iya pagtuo ginhukman ang mga tawo sa kalibutan, pero siya iya ginkabig sang Dios nga matarong.
8Tungod sa pagtuo, gintuman ni Abraham ang ginsiling sang Dios nga magkadto siya sa lugar nga ginpromisa sa iya. Ginbayaan niya ang iya lugar bisan wala siya nakahibalo kon diin gid ang lugar nga kadtuan niya. 9Kag tungod man sa pagtuo, nag-estar si Abraham sa sadto nga duta nga ginpromisa sa iya bisan nag-estar lang siya sa mga tolda nga daw sa estranghero kaupod sang iya anak nga si Isaac kag sang iya apo nga si Jacob, nga kapareho niya nga magabaton sang promisa sang Dios. 10Kay ang matuod, ang siyudad nga ginapaabot ni Abraham wala sing iban kundi ang siyudad nga malig-on gid, nga ginplano kag ginpatindog sang Dios mismo.
11Tungod man sa pagtuo, nakapabata pa si Abraham bisan tigulang na gid siya kag bisan baw-as pa ang iya asawa nga si Sara, kay nagpati siya sa ginpromisa sang Dios sa iya nga makabata si Sara. 12Gani halin kay Abraham, nga wala na gid sing paglaom nga makapabata, naghalin ang mga kaliwat nga pareho kadamo sang mga bituon sa langit kag pareho man sang balas sa baybay nga indi maisip.
13Ini tanan nga tawo nagkalamatay nga nagatuo. Wala nila nabaton ang ginpromisa sang Dios sang buhi pa sila, pero nasiguro nila nga magaabot ang adlaw nga mabaton gid nila ang ila ginapaabot. Gin-ako nila nga sila mga estranghero lang kag indi taga-diri sa sining kalibutan. 14Ang mga tawo nga nagahambal pareho sina nagapakilala lang nga ginapangita nila ang lugar nga puwede nila masiling nga ila gid. 15Wala na nila pagdumduma ang lugar nga ila ginhalinan, tungod kay kon gindumdom pa nila, may kahigayunan sila sa pagbalik didto. 16Pero ang ila ginhimo, ginpalabi gid nila ang mas maayo nga lugar, kag ini wala sing iban kundi ang siyudad nga didto mismo sa langit. Gani wala mahuya ang Dios nga tawgon nila siya nga ila Dios, kay ginpreparahan niya sila sang isa ka siyudad.
17-18Tungod sa pagtuo, ihalad kuntani ni Abraham ang iya anak nga si Isaac sang gintilawan siya sang Dios. Handa si Abraham nga ihalad ang iya bugtong11:17-18 bugtong: ukon, pinasahi. nga anak bisan nagpromisa ang Dios sa iya nga, “Sa kay Isaac magahalin ang imo mga kaliwat nga akon ginpromisa.”11:17-18 Gen. 21:12. 19Kay nagapati siya nga kon mapatay gid man si Isaac banhawon man siya sang Dios. Gani daw sa nabanhaw si Isaac halin sa kamatayon kag nakabalik kay Abraham.
20Tungod sa pagtuo, ginbendisyunan ni Isaac ang iya mga anak nga si Jacob kag si Esau nga mangin maayo ang ila palaabuton.
21Tungod sa pagtuo, sang mapatay na si Jacob, ginbendisyunan niya ang iya mga apo nga mga anak ni Jose. Kag nagsimba siya sa Dios samtang nagapanukod sa iya baston.
22Tungod sa pagtuo, nagsiling si Jose sang madali na lang siya mapatay, nga ang mga Israelinhon magahalin sa Egipto, kag nagbilin siya nga dal-on nila ang iya mga tul-an kon maglakat na sila.
23Tungod sa pagtuo, ang mga ginikanan ni Moises wala mahadlok nga maglapas sa sugo sang hari, tungod kay sang pagkakita nila nga guwapo ang ila anak gintago nila ini sa sulod sang tatlo ka bulan.
24Kag tungod sa pagtuo, wala nagsugot si Moises sang may edad na siya nga tawgon pa siya nga anak sang prinsesa nga anak sang hari sang Egipto.11:24 hari sang Egipto: sa Hebreo, Faraon. 25Ginpalabi pa niya ang pag-antos upod sa mga katawhan sang Dios sang sa magpangalipay sa sala sa malip-ot lang nga tion. 26Ginkabig niya nga mas madamo nga pagpakamaayo ang iya mabaton kon mag-antos siya sang mga kahuy-anan para kay Cristo kaysa maangkon niya ang tanan nga manggad sa Egipto. Kay nagapaabot siya nga may balos siya nga mabaton.
27Kag tungod sa pagtuo, naghalin si Moises sa Egipto nga wala nahadlok nga maakig ang hari sa iya. Bisan mabudlay ang iya naagihan gin-antos niya ini kag wala gid siya nagbalik tungod kay daw nakita niya ang indi makita nga Dios. 28Tungod sa iya pagtuo, gin-umpisahan niya ang pagselebrar sang ginatawag nga “Piesta sang Paglabay sang Anghel.” Ginsilingan niya ang tanan nga Israelinhon nga wisikan nila sang dugo sang karnero ang ila mga puwertahan, agod nga kon maglabay ang anghel sang Dios nga magapamatay sang mga kamagulangan, magalabay lang ini kag indi niya pag-ilakip ang ila mga kamagulangan.
29Tungod sa pagtuo, nakatabok ang mga Israelinhon sa Mapula nga Dagat nga daw nagalakat lang sila sa mamala nga duta. Pero pagtabok sang mga taga-Egipto nga nagalagas sa ila, sila iya nagkalalumos.
30Tungod sa pagtuo, narumpag ang pader sang Jerico sa tapos nga makamartsa ang mga Israelinhon sa palibot sini sa sulod sang isa ka semana.
31Tungod sa pagtuo, si Rahab nga nagbaligya sang iya lawas wala mapatay kaupod sang mga taga-Jerico nga wala nagtuman sa Dios, kay ginbaton niya sa iya balay ang mga espiya nga ginsugo ni Josue.
32Hasta na lang diri ang akon isugid sa inyo parte sa mga tawo nga nagtuo sa Dios, tungod kay kulangon kita sa tiyempo kon isugid ko pa sa inyo ang parte sa ila ni Gideon, Barak, Samson, Jefta, David, Samuel kag sa mga propeta sang una. 33Tungod sa ila pagtuo, ginpamierde nila ang mga ginharian, nagdumala sila sing matarong, kag nabaton nila ang mga ginpromisa sang Dios sa ila. Tungod sa ila pagtuo wala sila pagtukba sang mga leon, 34wala sila napaso sa nagadabadaba nga kalayo, kag nalikawan nila ang kamatayon sa espada. Ang iban sa ila puwerte kaluya pero ginpabaskog sila sang Dios. Nangin maisog sila sa inaway kag napierdi nila ang mga soldado sang iban nga banwa. 35May mga babayi man nga tungod sa ila pagtuo sa Dios, ang ila mga anak nga napatay nabuhi liwat. Ang iban nga nagtuo sa Dios ginsakit hasta mapatay, tungod kay indi gid sila magbaton sang kondisyon nga kon magtalikod sila sa ila pagtuo mahilway sila. Kay nahibaluan nila nga magaabot ang adlaw nga banhawon sila sang Dios kag mabaton nila ang mas maayo pa nga kabuhi. 36Ang iban sa ila ginyaguta kag ginhanot, kag may iban man nga ginpanggapos kag ginpangpriso. 37Ang iban ginbato hasta mapatay, ang iban ginlagari hasta mautod, kag ang iban pa gid ginpamatay sa espada. Ang iban sa ila nagbayo na lang sang panit sang karnero kag kanding. Puwerte sila kaimol, kag ginhingabot kag ginpintasan sang mga tawo. 38Napilitan sila nga magpanago sa kamingawan, sa kabukiran, sa mga kuweba, kag sa mga buho sang duta. Pero sa matuod lang, ang mga malain nga mga tawo diri sa kalibutan indi bagay nga mag-upod sa ila.
39Sila nga tanan ginadayaw tungod sa ila pagtuo. Pero wala nila nabaton sa ila nga tiyempo ang ginpromisa sang Dios. 40Kay may mas maayo pa nga plano ang Dios para sa aton, tungod kay gusto niya nga kita makaupod nila kon tumanon na niya ang iya ginpromisa.
