Slovo na cestu

Římanům 3:1-31

Bůh zůstává věrný

1Přece však má židovský národ zvláštní postavení a určité výsady. Jaké? Není jich málo! 2Předně jim byla svěřena Boží slova.

3A co když jim někteří neuvěřili – můžete namítnout. A já se ptám: Myslíte, že Bůh jen pro jejich nedůvěru nedostojí svému slovu? 4Ale kdepak! Právě na tom ukáže, jak dovede být věrný i tehdy, když mu člověk nevěří. Tak to stojí i v Písmu:

„Každý uzná, že čestně dodržíš to,

co jsi slíbil, a jako vítěz vyjdeš z každého obvinění.“

5Někdo však může namítnout: „Jestliže naše špatnost dává vyniknout Boží spravedlnosti, snad by nás Bůh neměl za ni trestat.“ 6Jaký smysl by potom měl Boží soud? 7To bychom mohli rovnou nabádat ke zlu, aby se dobro vedle něj tím víc zaskvělo. 8Někteří lidé to opravdu dělají, ale my ne, i když nás z toho obviňují. Takoví hříšníci budou plným právem odsouzeni. 9Napsal jsem vám již, že židovský národ má určité přednosti. To však neznamená, že židé jsou před Bohem lepší než ostatní. O všech lidech je v Žalmech napsáno:

10„Nikdo na světě není spravedlivý, ani jediný.

11Nikdo není moudrý, nikdo Boha nehledá.

12Všichni úplně zabloudili, jejich život ztratil smysl.

Opuštěná je cesta dobra, nikdo po ní nekráčí.

13-14Jejich hrdlo – otevřený hrob;

jazyk – nástroj lsti a podvodu;

rty – schránky jedu,

uštknou tě jako had.

15K prolití krve je nemusíš pobízet,

16zkáza a bída jsou jejich průvodci,

17cestu k pokoji však neznají,

18ani úctu před Bohem.“

19Víme však, že ustanovení zákona jsou závazná pro všechny, kterým byla určena. Každý tu musí uznat, že před Bohem je vinen, 20neboť sebeupřímnější snahou dodržovat zákon si nikdo před Bohem nedobude postavení bezúhonného; zákon naši vinu pouze blíže určuje a usvědčuje nás z ní.

Spravedlnost před Bohem

21Dnes však už známe jinou cestu k věčnému životu než spoléhání se na vlastní dodržování Božích zákonů. Už Mojžíš a proroci o ní mluvili, 22-23ale teprve Kristem ji Bůh otevřel. On sám, jak odpovídá jeho povaze, rozhodl se dát novou příležitost lidem, kteří svými vinami ztratili podíl na Boží slávě: odevzdat život do všech důsledků Kristu.

24Jaká to milost, že nic jiného není člověku zapotřebí. Kristus – toť svrchovaný důkaz Boží shovívavosti k nám. 25-26Jeho krev prolitá na popravišti je pečetí smíření Boha se světem. Až dosud Bůh trest za naše viny pouze s nekonečnou trpělivostí odkládal; nyní je však vložil na Ježíše Krista, který pro ně zemřel. A tak jsou nám definitivně odpuštěny; odpuštěny všem, kdo tuto Boží nabídku smíření přijali. Tak Bůh z hříšných dělá opět bezúhonné, aniž sám cokoliv slevuje ze své spravedlnosti.

27Čím se tedy můžeme před Bohem chlubit? Ničím! Skutky? Ty nás nespasí. Jedině víra nás může zachránit. 28Jsem přesvědčen, že nikoliv úzkostlivé dodržování všech přikázání a předpisů, ale pouze víra nás uschopní obstát před Bohem. 29Což je tu Bůh jen pro členy církve? Není snad Bohem všech lidí? To se rozumí, že je! 30Bůh je pouze jeden a bez rozdílu přijímá všechny, kdo se obrátí ke Kristu.

31Neprohlašujeme snad zákon za bezcenný tím, že stavíme víru tak vysoko? Rozhodně ne! Naopak, platnost zákona se tím jen potvrzuje.