Slovo na cestu

Římanům 2:1-29

Boží odsouzení hříchu

1-2„Dobře jim tak,“ říkáš si, „mají, co si zasloužili.“ Ale pozor! Myslíš, že sám jsi na tom lépe? Chceš snad tvrdit, že ses nikdy ničeho špatného nedopustil? 3Druhé soudíš a doufáš, že sám soudu ujdeš, přestože děláš totéž? 4Nepohrdáš tak i ty Boží laskavostí, trpělivostí a shovívavostí? Uvědom si, že právě Boží laskavost vede člověka k tomu, aby se zastyděl a začal nový život! 5Kdo však setrvává v tvrdošíjném odporu proti Bohu, na toho dopadne Boží hněv v den soudu. 6V ten den Bůh spravedlivě odplatí každému po zásluze: 7věčný život dá těm, kdo usilují o nepomíjející hodnoty neúnavným konáním dobra; 8ty však, kteří prosazují sami sebe, odporují pravdě a dopouštějí se bezpráví, stihne spravedlivý trest. 9Zlo se jako bumerang vrátí na každého, kdo je páchá, ať je to nevěrec nebo pobožnůstkář – na toho tím spíš! 10Věčná sláva, čest a pokoj budou však odměnou všech, kdo konají dobro: věřících především, ale stejně tak i nekřesťanů. 11U Boha neplatí žádná protekce. 12Každý, kdo hřeší proti Božím přikázáním, musí zahynout, ať už je zná či nikoliv. 13Aby byl člověk uznán za bezúhonného, k tomu nestačí zákon pouze znát; je nutno také jej plnit. 14Jestliže nevěrci, přestože Boží zákon neznají, jednají podle svého svědomí tak, že je to v souladu s Božími příkazy, 15dokazují tím, že Boží zákon skrytě existuje v jejich svědomí. Ono je jejich zákonem, který je buď obviňuje nebo obhajuje, 16a to se ukáže i v den soudu, kdy Bůh odhalí hlubiny lidského nitra.

Domýšlivost – nebezpečí pro věřící

17Ty jsi věřící, spoléháš na příslušnost k církvi, oháníš se Bohem, 18znalostí jeho vůle, poučen Biblí umíš věci správně hodnotit. 19-20Domníváš se, že ostatní jsou slepí, nevzdělaní a nevychovaní a ty že jsi jejich vůdce, učitel a vychovatel, poněvadž z Bible čerpáš pravé vědění a poznání. 21Jak je tedy možné, když druhé poučuješ, že si sám poučení nebereš? Kážeš, že krást je hřích, ale to ti nebrání, aby sis přivlastňoval cizí majetek? 22Druhým cizoložství zakazuješ, sobě ne? Modláře zatracuješ, jejich peníze jsou ti však dobré? 23Na všechno máš pohotově biblický citát, ale Boha urážíš tím, že ho neposloucháš. 24Jaký div, že se nevěrci Bohu posmívají, když u věřících vidí takové jednání! 25Na svém vyznání si může zakládat jen ten, kdo podle něj žije. 26Jestliže se věřící člověk ve svém jednání rozchází s učením Bible, není víc než pohan a nevěrec. 27Spíše má právo počítat se mezi lidi ten, kdo Boha sice nezná, ale žije v souladu s Božími požadavky. Takový člověk, který zásady tvé víry nepoznal – ač třeba jiného náboženství nebo ateista, pokud žije podle biblických zásad, plným právem zahanbí tebe se vším tvým náboženstvím, jehož zákony přestupuješ. 28Pravým židem rozhodně není ten, kdo tak navenek vypadá nebo se může vykázat židovským původem. To snad udělá dojem na lidi. 29Před Bohem však je rozhodující čistota srdce.