João Batista prepara o caminho
(Mc 1.2-8; Lc 3.1-18; Jo 1.19-28)
1Por esses dias, apareceu João Batista a pregar no deserto da Judeia: 2“Arrependam-se! O reino dos céus está próximo!” 3Já o profeta Isaías tinha anunciado este trabalho de João:
“A voz gritando no deserto:
‘Façam um caminho para o Senhor.
Façam-lhe um caminho direito.’ ”3.3 Is 40.3.
4A roupa dele era feita de pelo de camelo tecido, usava um cinto de cabedal e alimentava-se de gafanhotos e mel silvestre. 5Gente de Jerusalém e de todo o vale do Jordão, e até de todas as partes da Judeia, iam ao deserto para o ver e ouvir. 6Confessavam os seus pecados e João batizava-os no rio Jordão.
7Ao ver muitos fariseus e saduceus que queriam também ser batizados, dizia-lhes: “Raça de víboras! Quem vos avisou para fugir do julgamento de Deus que há de vir? 8Têm de provar que abandonaram o pecado, praticando obras que mostrem arrependimento.
9E não pensem que estão em segurança por descenderem de Abraão; isso não basta. Pois digo-vos que até destas pedras do deserto Deus pode fazer nascer filhos de Abraão! 10O machado do seu julgamento está suspenso sobre as vossas vidas, prestes a cortar as raízes e a derrubar-vos. Sim, toda a árvore que não dá bom fruto será abatida e lançada no fogo.
11Eu batizo com água quem se arrepende; mas vem aí outro, muito maior do que eu, tão grande que nem sou digno de lhe levar as sandálias. Ele vai batizar-vos com o Espírito Santo e com fogo. 12Na sua mão tem a pá e limpará a eira. Arrecadará o grão no celeiro; mas queimará a palha com fogo que jamais se apaga.”
O batismo de Jesus
(Mc 1.9-11; Lc 3.21-22; Jo 1.32-34)
13Jesus veio da Galileia e foi até ao rio Jordão, para que João aí o batizasse. 14Contudo, João não queria fazê-lo: “Não está certo. Eu é que preciso de ser batizado por ti.”
15“Aceita teres de me batizar, porque convém que eu faça tudo o que a justiça de Deus manda.” Então, João batizou-o.
16Depois do seu batismo, logo que Jesus saiu da água, os céus abriram-se e viu o Espírito de Deus descendo sob a forma de uma pomba. 17E uma voz do céu disse: “Este é o meu Filho amado, em quem tenho grande prazer.”
Jan Křtitel připravuje cestu Ježíšovi
1V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal lidem, kteří za ním přicházeli na Judskou poušť: 2„Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král.“
3O Janovi prorok Izajáš předpověděl:
„Z pouště zazní hlas:
Připravte cestu pro Pána
a odstraňte všechny překážky.“
4Jan měl oděv z velbloudí srsti přepásaný koženým pásem. Živil se tím, co poskytovala poušť: kobylkami a medem divokých včel. 5Scházeli se k němu lidé z Jeruzaléma, z celého Judska a ze Zajordání. 6Dávali se od něho křtít v řece Jordánu, aby tím veřejně vyznávali svá provinění.
7Když Jan uviděl, že ke křtu přicházejí mnozí horliví a nejvznešenější Židé – farizejové a saducejové, řekl jim: „Myslíte si, že se z Božího soudu vykroutíte jako hadi? 8Dokažte změnou svého života, že jste se obrátili od svých vin. 9Nemyslete si, že vám pomůže, budete-li říkat: ‚Jsme potomci Abrahamovi, Boží vyvolený národ.‘ Vždyť Bůh si může proměnit i ty, se kterými vy pohrdáte. 10Sekera Božího soudu je už přiložena ke kořeni stromu. Každý člověk, který nežije novým životem, je jako strom, který nenese dobré ovoce; bude poražen a spálen. 11Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; nejsem hoden ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12Jako se prohazováním odděluje zrno od plev – zrno do sýpky, plevy na oheň, tak i on rozsoudí lidi – jedny k životu a druhé ke smrti.“
Jan křtí Ježíše
13Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal od Jana pokřtít. 14Ten se velmi zdráhal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“ 15Ježíš mu odpověděl: „Jen to, prosím, udělej. Musíme splnit Boží vůli.“ A tak ho Jan pokřtil.
16Když Ježíš vystoupil z vody, uviděl, jak se na něj z nebe snáší Boží Duch v podobě holubice. 17Současně se ozval hlas: „Toto je ten můj milovaný Syn, moje radost.“
