A tentação de Jesus
(Mt 4.1-11; Mc 1.12-13)
1Então Jesus, cheio do Espírito Santo, deixou o rio Jordão e foi impelido pelo Espírito para as terras áridas e desertas da Judeia, 2onde o Diabo o tentou durante quarenta dias. No decurso de todo este tempo, não comeu; por fim sentiu fome.
3E o Diabo disse-lhe: “Se és o Filho de Deus, manda a esta pedra que se transforme em pão.”
4Mas Jesus respondeu-lhe: “Está escrito nas Escrituras:
‘Nem só de pão viverá o homem.’ ”4.4 Dt 8.3.
5Então o Diabo levou-o a um alto sítio e mostrou-lhe num relance todos os reinos do mundo, 6e disse-lhe: “Dar-te-ei toda a autoridade sobre eles e a sua glória, porque, como me pertencem, posso dá-los a quem eu quiser. 7Será tudo teu se me adorares.”
8Ao que Jesus retorquiu:
“ ‘Adorarás o Senhor teu Deus. Só a Ele servirás.’4.8 Dt 6.13.
É assim que vem nas Escrituras.”
9Então o Diabo levou-o até Jerusalém, ao telhado do templo e disse-lhe: “Se és o Filho de Deus, salta! 10Pois, segundo as Escrituras:
‘Deus dará ordens aos seus anjos para que te guardem a teu respeito.
11Eles te susterão com as suas mãos,
para que não tropeces nas pedras do caminho.’ ”4.11 Sl 91.11-12.
12Jesus respondeu: “As Escrituras também dizem:
‘Não deves provocar o Senhor, teu Deus.’ ”4.12 Dt 6.16.
13Quando o Diabo pôs fim a todas estas tentações, deixou-o por algum tempo e foi embora.
Jesus rejeitado em Nazaré
(Mt 4.12-17; 13.54-58; Mc 1.14-15; 6.1-6)
14Então Jesus voltou para a Galileia, cheio do poder do Espírito Santo, e em breve era conhecido em toda aquela região. 15Ensinava nas sinagogas e todos o glorificavam.
16Quando foi à aldeia de Nazaré, a terra da sua infância, dirigiu-se como de costume à sinagoga, no sábado, e levantou-se para ler as Escrituras. 17Deram-lhe o livro do profeta Isaías e abriu-o no lugar onde está escrito:
18“O Espírito do Senhor está sobre mim,
porque ele me ungiu para levar boas novas aos pobres.
Enviou-me para anunciar a liberdade aos cativos
restituir a vista aos cegos,
pôr em liberdade os que estão oprimidos,
19e para proclamar o tempo do favor de Deus.”4.19 Is 61.1-2; 58.6.
20Fechando o livro, tornou a dá-lo ao assistente e sentou-se, enquanto todos na sinagoga o miravam atentamente. 21E começou por dizer: “Hoje se cumpriram estas Escrituras!”
22Os que ali se achavam louvaram-no, admirados com as belas palavras que lhe saíam dos lábios. “Como pode ser isto?”, perguntavam. “Não é o filho de José?”
23E ele disse mais: “Com certeza que me contarão aquele provérbio: ‘Médico, cura-te a ti mesmo!’ Como quem diz: ‘Porque não fazes aqui na tua própria cidade milagres iguais aos que fizeste em Cafarnaum?’ 24É realmente como vos digo: nenhum profeta é aceite na sua própria terra. 25Digo-vos com toda a verdade que havia muitas judias viúvas necessitadas em Israel, no tempo de Elias, porque havia três anos e meio que não chovia e a fome alastrava pela terra. 26E Elias não foi enviado por Deus a socorrer nenhuma outra viúva, senão a Zarefate, na terra de Sídon. 27E o profeta Eliseu apenas curou Naamã, o arameu, e não os muitos judeus leprosos que necessitavam de ajuda.”
28Estas palavras provocaram a ira do auditório. 29Levantando-se, atacaram Jesus, levando-o até à beira do monte, sobre o qual a cidade se erguia, a fim de o empurrarem para o precipício. 30Ele, porém, atravessando pelo meio da multidão, deixou-os.
Jesus expulsa um espírito mau
(Mc 1.21-28)
31Então Jesus foi para Cafarnaum, cidade da Galileia, e ensinava na sinagoga local todos os sábados. 32Também ali o povo se admirava do seu ensino, porque falava com autoridade.
33Certa vez, estando a ensinar na sinagoga, estava ali presente um homem dominado pelo espírito de um demónio impuro, que começou a gritar: 34“Vai-te embora! Porque nos vens inquietar, Jesus de Nazaré? Vieste destruir-nos? Sei quem és: és o santo Filho de Deus!” 35Jesus, porém, impediu-o de falar. “Cala-te!”, disse ao demónio. “Sai dele!” O demónio atirou o homem ao chão, à vista da multidão, e deixou o homem, sem lhe fazer mais nenhum mal.
36Tomados todos de pasmo, debatiam o sucedido uns com os outros. “Que há nas suas palavras que lhe dá autoridade e poder para que até os espíritos impuros lhe obedeçam e vão embora?”, perguntavam. 37A notícia do que ele tinha feito depressa se espalhou por toda a região.
Jesus cura muitos doentes
(Mt 8.14-16; Mc 1.29-34)
38Levantou-se, deixou a sinagoga e dirigiu-se a casa de Simão. A sogra deste estava doente e com febre alta. E pediram-lhe que a curasse. 39Chegando junto dela, Jesus mandou que a febre baixasse e esta logo desapareceu. Então ela levantou-se e foi servi-lo.
40Ao pôr-do-sol, todos os que tinham doentes com várias doenças trouxeram-nos a Jesus. Ele, tocando-os com as suas mãos, curava-os. 41De muitos saíam demónios aos gritos, dizendo: “Tu és o Filho de Deus!” Ele repreendia os demónios e não os deixava falar, pois sabiam que era o Cristo.
Jesus ora e anuncia a boa nova
(Mc 1.35-38)
42No dia seguinte, de manhã cedo, Jesus saiu para um lugar deserto e o povo procurou-o. Quando o encontraram, pediram-lhe muito que não os deixasse. 43Porém, ele respondeu: “Tenho de pregar as boas novas do reino de Deus também noutros lugares, pois para isso fui enviado.”
44E andava de terra em terra, pregando nas sinagogas de toda a Judeia.
Satan pokouší Ježíše na poušti
1Ježíš se vrátil od Jordánu naplněn Duchem svatým a ten ho nyní vedl do ústraní na poušť. 2Pobyl tam čtyřicet dní a po celou tu dobu nic nejedl. Když už byl vyčerpán hladem, přišel k němu ďábel 3a pokoušel ho: „Jsi-li opravdu Boží Syn, nadělej si chleba z těchto kamenů.“ 4Ježíš odpověděl: „Je psáno v zákoně: ‚Člověku nestačí k životu jen chléb, ale Boží slovo potřebuje vždycky.‘ “ 5Potom ďábel v jediném okamžiku odkryl moc a bohatství všech království světa 6a řekl: „To všechno mi patří a mohu to rozdávat, komu se mi zlíbí. 7Vzdej mi poctu a všechno to bude tvé.“ 8Ježíš řekl: „Je psáno, že jedině Boha máme uctívat a jenom jemu se klanět.“ 9Nakonec ho ještě ďábel vyvedl na ochoz chrámu a řekl: „Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů. 10Vždyť je přece psáno,
že Bůh přikáže svým andělům,
aby tě ochránili,
11a že tě ponesou na rukou,
aby ses nezranil.“
12Ježíš na to odpověděl: „Ale je také psáno, že nemáme Boží sliby zneužívat, ani Boha pokoušet.“ 13Po těchto slovech ho ďábel opustil a čekal na svou další příležitost.
Ježíš káže v Galileji
14Vyzbrojen mocí Ducha, vrátil se Ježíš do Galileje. Pověst o něm se brzy rozšířila po celém okolí. 15Učil v synagogách, lidé se mu obdivovali a pozorně mu naslouchali.
Ježíš je odmítnut v Nazaretu
16Přišel i do Nazaretu, kde vyrůstal. I tam šel podle svého zvyku v sobotu do synagogy. Povstal, aby dal najevo, že chce číst z Písma. 17Podali mu svitek z knihy proroka Izajáše. Rozvinul ho a nalezl místo, kde je psáno:
18„Duch Boží mě vede,
protože mne Bůh určil,
abych chudým přinesl radostnou zprávu,
uzdravil ty, kteří jsou v srdci zraněni,
sňal lidem pouta, kterými jsou svázáni,
slepým abych vrátil zrak,
utlačené osvobodil a ohlásil,
19že teď přichází čas,
kdy se Bůh chce nad každým slitovat
a zachránit ho.“
20Pak Ježíš stočil svitek, podal ho sluhovi a posadil se. Lidé napjatě čekali na výklad přečteného oddílu. 21Obsahem Ježíšova kázání bylo: „Dnes se uskutečňuje to, co jsem právě četl.“ 22Všichni souhlasně přikyvovali a divili se, jak pěkně Ježíš hovořil. Říkali: „A to je syn tesaře Josefa!“ 23Ježíš ale pokračoval: „Asi byste mi rádi připomněli přísloví: Lékaři, uzdrav se sám! Proč neuděláš doma stejné zázraky, o jakých slyšíme třeba z Kafarnaum? – 24Víte proč? Protože jako každý prorok nacházím nejméně víry u vás doma. 25Jen si vzpomeňte, jak to bylo v době proroka Elijáše, kdy tři a půl roku nepršelo. 26V Izraeli bylo mnoho vdov, ale Elijáš byl poslán jen k jediné, a to ještě pohanské vdově ze Sarepty v Sidónsku. 27Anebo v době proroka Elíši bylo v Izraeli mnoho malomocných, a nakonec byl uzdraven jen Naamán, pohan ze Sýrie.“ 28Po těchto slovech se lidé v synagoze rozzuřili, 29popadli Ježíše a vlekli ho za město na sráz hory, odkud ho chtěli svrhnout dolů. 30On se jim však ztratil v davu a odešel odtud.
Ježíš učí jako ten, kdo má moc
31Odešel do Kafarnaum v Galileji a kázal tam v sobotu k lidem. 32Na posluchače udělal hluboký dojem, protože z jeho slov vyzařovala zvláštní moc. 33V synagoze byl také muž posedlý démonem a ten vykřikoval: 34„Co je ti do nás, Ježíši z Nazaretu? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, tebe posílá Bůh.“ 35Ježíš démona okřikl: „Buď zticha a ven z něho!“ Zlý duch s tím mužem ještě zalomcoval, ale už mu neublížil. Od té chvíle měl ten muž pokoj. 36Lidé se polekali a dohadovali se mezi sebou: „Co je to v jeho slovech? S jakou autoritou poroučí démonům, že ho na slovo poslouchají?“ 37A tak se o Ježíši brzy mluvilo po celém okolí.
Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni a mnoho jiných
38Ze synagogy odešel Ježíš do domu rybáře Šimona. Tam ho prosili, aby pomohl Šimonově tchyni, která ležela na lůžku s vysokou horečkou. 39Ježíš se nad nemocnou sklonil a slovem ji uzdravil. Horečka okamžitě klesla, žena vstala a dokonce byla schopna je pohostit. 40Večer přicházeli mnozí k Ježíšovi a přiváděli s sebou svoje blízké postižené nejrůznějšími nemocemi. Kladl na ně ruce a uzdravoval je. 41Osvobodil také mnoho lidí od démonů, kteří hrůzou křičeli: „Ty jsi Boží Syn.“ Ježíš je umlčoval, protože nestál o to, aby právě oni zveřejňovali, že je Mesiáš.
Ježíš káže v Galileji
42Časně ráno opustil Ježíš dům a vyhledal si osamělé místo. Lidé ho všude hledali. Chtěli ho zadržet a zabránit mu, aby od nich odešel. 43On jim však řekl: „Musím i v jiných městech hlásat radostnou zprávu o přicházejícím Božím království, vždyť k tomu mne Bůh poslal.“ 44A tak kázal v různých synagogách i v Judsku.
