O Livro

Hebreus 11

Grandes exemplos de fé

1A fé é a firme certeza das coisas que se esperam; é a evidência daquilo que ainda não vemos. Foi porque tiveram essa fé que grandes homens de Deus receberam o testemunho da aprovação de Deus.

É a fé que nos dá a entender que o mundo inteiro foi criado pela palavra de Deus; quer dizer que o que existe foi criado a partir do que se não vê!

Foi a fé que inspirou Abel a fazer a Deus um sacrifício mais agradável do que o de Caim. Aceitando a sua oferta Deus mostrou a Abel que era perdoado. Ainda que já esteja morto, Abel continua a dar­nos uma lição.

Pela fé Enoque foi levado para o céu sem experimentar a morte; um dia deixaram de o ver porque Deus o tinha levado. Isto foi assim porque antes lhe foi mostrado que agradou a Deus. Ora, sem fé é impossível agradar a Deus. É necessário que quem se aproximar dele creia que ele existe e que recompensa os que sinceramente o buscam.

Pela fé Noé creu quando Deus o avisou de coisas que ainda estavam para acontecer, e consciente da sua gravidade, começou a construir a arca na qual salvou a sua família. Esse acto de fé foi como a condenação dos que não quiseram aceitar aquele aviso. E assim Noé obteve o direito de ser justificado pela fé.

Pela fé Abraão obedeceu quando Deus o chamou, e partiu para uma terra que lhe prometia dar, como uma herança. E foi, sem mesmo saber para onde ia. Sempre em resultado da sua fé, ele aceitou habitar nessa outra terra como um estrangeiro, vivendo em tendas, tal como Isaque e Jacob, aos quais Deus fez também a mesma promessa. 10 É que Abraão esperava aquela cidade solidamente estabelecida, cujo arquitecto e construtor é Deus mesmo.

11 Pela fé Sara, mulher de Abraão, pôde ter um filho, apesar da sua idade avançada, pois teve por digno de fé aquele que lho havia prometido. 12 E foi assim que uma nação inteira veio de Abraão, já velho de mais para ter filhos. E o facto é que dele descenderam tantos milhões quantas as estrelas do firmamento, ou os grãos de areia à beira mar!

13 Todas estas pessoas viveram na fé e morreram sem terem visto o cumprimento das promessas; mas foi como se as vissem de longe, e crendo nelas, aceitaram­nas. Eles reconheciam que aqui na Terra eram estrangeiros, vivendo de passagem. 14 E os que reconhecem isso mostram claramente que buscam a sua verdadeira pátria. 15 Se tivessem querido, teriam podido voltar à terra donde tinham saído. Mas não. 16 É que eles tinham em vista uma muito melhor, um país celestial. Por isso Deus não se envergonha de ser considerado o seu Deus, porque lhes preparou uma cidade.

17 Pela fé Abraão ofereceu em sacrifício o seu filho Isaque, quando Deus quis experimentá­lo. É verdade! Ele ofereceu a vida de seu único filho, que era o cumprimento da promessa de Deus. 18 De facto Deus lhe tinha dito que seria através de Isaque que viria toda a sua descendência. 19 Mas Abraão sabia que Deus era poderoso até para o fazer ressuscitar! E no fundo foi isso que aconteceu: foi como se ressuscitasse.

20 Pela fé Isaque abençoou Jacob e Esaú, garantindo­lhes coisas que diziam ainda só respeito ao futuro. 21 Pela fé Jacob, já próximo a morrer, abençoou cada um dos filhos de José, e, apoiado ao seu bordão, adorou Deus.

22 Pela fé José, igualmente no fim da vida, falou da saída do povo de Israel do Egipto, dando ordens sobre os seus restos mortais.

23 Pela fé os pais de Moisés esconderam­no durante três meses, depois de nascer. Viram que era uma criança formosa e não temeram a ordem do rei.

24 Pela fé o mesmo Moisés, já homem feito, renunciou ao título de filho da filha do faraó, 25 escolhendo antes ser maltratado com o povo de Deus do que, por um tempo limitado, gozar de uma vivência onde reinava o pecado. 26 Preferiu sofrer o desprezo, por amor a Cristo, achando que isso era um bem superior às riquezas do Egipto. É porque ele tinha em vista a recompensa. 27 Pela fé deixou o Egipto sem temer a ira do rei, mantendo­se firme, como vendo aquele que é invisível. 28 Pela fé celebrou a Páscoa e mandou aspergir o sangue do animal para que, quando viesse o anjo destruidor matar os filhos mais velhos, fossem poupados os das famílias de Israel.

29 Pela fé atravessaram os israelitas o Mar Vermelho como se fosse terra seca. E quando os egípcios tentaram fazer o mesmo, morreram afogados.

30 Pela fé cairam as muralhas de Jericó, depois de o povo de Israel ter marchado à volta deles por sete dias.

31 Pela fé Raabe, que tinha sido uma mulher de má vida, recebeu em paz os israelitas enviados para espiar a cidade, e não morreu com os que não acreditavam no Senhor.

32 De quem hei­de eu falar mais? Faltar­me­ia o tempo se quisesse ainda falar de Gedeão, de Baraque, de Sansão, de Jefté, de David, de Samuel, dos profetas; 33 pessoas que pela fé conquistaram nações, praticaram a justiça, obtiveram a realização das promessas, fecharam a boca de leões, 34 anularam a força do fogo, escaparam de morrer à espada, da fraqueza tiraram forças, foram valentes nas batalhas, fizeram recuar exércitos de estrangeiros. 35 E houve mulheres que receberam os seus entes queridos ressuscitados. Outros foram torturados, preferindo morrer a ficarem livres, porque esperavam que pela ressurreição alcançariam uma vida melhor. 36 Outros foram ridicularizados, açoitados, acorrentados em prisões. 37/38 Até morreram apedrejados; serrados ao meio; outros foram tentados a renegar a sua fé, acabando por serem mortos à espada. Houve os que andaram vagueando pelos desertos e pelas montanhas, vestidos de peles de ovelhas e de cabras, escondendo­se em covas e em cavernas, sem amparo, perseguidos e maltratados — o mundo não era digno deles.

39 Todos estes, embora tendo tido a prova de que Deus tinha satisfação neles, não receberam o que ele lhes tinha prometido. 40 Porque Deus tinha reservado para nós coisas melhores, e queria que eles viessem também a participar delas juntamente connosco.

Slovo na cestu

Židům 11

Příklady věrných

1Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal a podal o ní svědectví prostřednictvím proroků. Vírou chápeme, že vesmír byl stvořen Božím slovem a nevznikl nějakým neznámým způsobem. Ve víře obětoval Adamův syn Ábel lepší oběť než jeho bratr Kain a pro víru byl prohlášen za bezhříšného. Kain ho po oběti zabil, ale Ábel navzdory smrti mluví skrze svou víru dál.

Pro svou víru byl Henoch ušetřen smrti, protože Bůh si ho vzal k sobě. Předtím o něm bylo vydáno svědectví, že se líbil Bohu. To je bez víry nemožné. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.

Noe uvěřil Bohu, který mu předpověděl potopu, ačkoliv na ni v té době ještě nic neukazovalo. Poslušně začal stavět loď k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a dosáhl dokonalosti, která je z víry.

Vírou Abraham uposlechl, když byl vyzván, aby se vypravil do země, která měla být dědičně svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nechápal, kam jde. S důvěrou bydlel jako cizinec v zemi, která mu byla přislíbena. Žil se spoludědici zaslíbení – synem Izákem a vnukem Jákobem – ve stanech jako kočovník 10 a toužil po pevně založeném městě, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.

11 Také Abrahamova manželka Sára vírou přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas. Pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení. 12 Proto z jednoho muže – a to už starce – vzešlo „množství lidu jako hvězd na nebi a jako nespočetný písek na břehu moře.“

13 Ti všichni zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění všech zaslíbení. Víra je posilovala, byla jim útěchou a pomáhala jim k vyznání, že jsou na zemi jenom cizinci a poutníky. 14 A kdo říká něco takového, naznačuje, že hledá vlast. 15 Kdyby přitom měli na mysli vlast, kterou opustili, měli ještě dost času, aby se do ní vrátili. 16 Oni toužili po lepší – nebeské. Proto jim Bůh připravil město a nemusí se stydět, že ho vzývali jako svého Boha.

17-19 Bůh vznesl na Abrahama neuvěřitelný požadavek: Přál si, aby obětoval svého jednorozeného syna Izáka, se kterým bylo spojeno zaslíbení o rozmnožení rodu. Abraham se k tomu poslušně rozhodl v přesvědčení, že Bůh má moc vzkřísit i mrtvého. Proto mu Bůh Izáka vrátil jako obraz budoucího vzkříšení.

20 Ve víře požehnal Izák svým synům Jákobovi a Ezauovi; on totiž věřil, že se uskuteční, co bylo zaslíbeno. Jákob měl pak dvanáct synů, z nichž nejznámější je Josef. Bratři se ho zbavili tím, že jej bez vědomí otce prodali do Egypta. Po počátečních nesnázích se tam nakonec stal místodržícím. V této vysoké funkci se dal bratřím poznat a v době hladu pozval svého otce k sobě do Egypta. 21 Než tam pak Jákob zemřel, ve víře požehnal dvěma Josefovým synům.

22 Když Josef umíral, ve víře připomněl svému lidu, že Bůh po staletích vyvede izraelské syny z Egypta, a vyslovil přání, aby ti, kdo se toho dočkají, přenesli jeho ostatky do Palestiny, Ta doba nastala, když se narodil Mojžíš. Jeho rodiče tehdy prožili těžké chvíle. Egyptský král totiž nařídil, aby izraelští chlapci byli hned po narození usmrceni. 23 Ale Mojžíšovi rodiče si svého chlapce zamilovali a ve víře jej navzdory královskému rozkazu ukrývali; věřili, že je to Bohem vyvolené dítě.

24 Když Mojžíš dospěl, zřekl se postavení králova vnuka. 25 Rozhodl se raději trpět společně s Božím lidem, než prožívat svůj život v nevázaném veselí na královském dvoře. 26 Byl si vědom, že Bůh odměňuje své věrné, a proto si vážil potupy pro Krista více než egyptského bohatství. 27 Ve víře opustil Egypt a nebál se faraónova hněvu, neboť se pevně držel Toho, jenž je neviditelný, jako by ho viděl.

28 Po dlouhém pastýřském životě se na Boží rozkaz vrátil do Egypta, aby odtud vyvedl svůj lid. Nebylo to snadné. Na zarputilý Egypt dopadala za trest rána za ranou. Došlo to tak daleko, že měli zemřít prvorození ve všech domech, jejichž veřeje nebyly potřeny krví berana na znamení, že je to příbytek člena vyvoleného národa. Tak Mojžíš ve víře v Boží slovo ustanovil velikonoční hod s obětováním beránků, aby Zhoubce nezahubil prvorozené Izraele.

29 Na útěku před Egypťany Boží lid ve víře překročil Rudé moře, jako by šel po souši. A když se o to pokusili Egyptští, utonuli. 30 Po letech putování pouští, které bylo zaviněno neposlušností lidu, se Izraelci pustili pod vedením Jozue do dobývání Palestiny. Výsměšně před nimi stálo pevné Jericho. Ve víře je sedm dní obcházeli a pak jeho hradby padly. 31 Z obyvatel Jericha byla zachráněna jedině rodina prostitutky Rachab, která nezahynula s ostatními, protože ve víře přijala před bojem do ochrany izraelské vyzvědače.

32 Co k tomu mám ještě dodat? Nestačí mi čas na vyprávění o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33 kteří ve víře dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosahovali toho, co jim bylo slíbeno, 34 zavírali tlamy lvům, vzdorovali žáru ohně, unikali násilné smrti, v slabosti získávali novou sílu, nabývali převahu v boji a zaháněli nepřátelské armády. 35 Někteří mrtví byli vzkříšeni a vrátili se ke svým rodinám. Jiní byli mučeni, odmítli záchranu a dali přednost něčemu lepšímu – totiž vzkříšení k věčnému životu. 36-38 Byli kamenováni, rozřezáváni pilou a stínáni. Další se podrobili zkoušce posměchu a bičování, dokonce i pout a žaláře. V ovčích a kozích kůžích o hladu, v úzkostech a zubožení byli štváni po pustinách a horách, skrývali se v jeskyních a dírách. Svět jich nebyl hoden. 39 A ti všichni ačkoliv, osvědčili svou víru, nedočkali se splnění všech zaslíbení. 40 Neměli totiž dospět k cíli bez nás, protože Bůh si přeje, abychom vstoupili do věčného života společně.