Eclesiastes 3 – OL & YCB

O Livro

Eclesiastes 3:1-22

Tudo tem um tempo próprio

1Existe um tempo próprio para tudo e há uma época para cada coisa debaixo do céu.

2Há um tempo para nascer e um tempo para morrer;

um tempo para plantar e um tempo para colher o que se semeou;

3um tempo para matar e um tempo para curar as feridas;

um tempo para destruir e um tempo para reconstruir;

4um tempo para chorar e um tempo para rir;

um tempo para lamentar e um tempo para dançar de alegria;

5um tempo para espalhar pedras e um tempo para as juntar;

um tempo para abraçar e um tempo para afastar quem se chega a nós;

6um tempo para andar à procura e um tempo para perder;

um tempo para armazenar e um tempo para distribuir;

7um tempo para rasgar e um tempo para coser;

um tempo para estar calado e um tempo para falar;

8um tempo para amar e um tempo para odiar;

um tempo para a guerra e um tempo para a paz.

9O que é que uma pessoa realmente obtém com o seu esforço? 10Pensei nisto, em relação às várias espécies de trabalho que Deus dá à humanidade. 11Tudo tem o seu tempo próprio e ainda que Deus tenha posto no coração do ser humano a ideia da eternidade, mesmo assim o homem não consegue atingir inteiramente o propósito das obras de Deus, desde o princípio até ao fim. 12Por isso, concluí que, primeiramente, não há nada melhor para o ser humano do que ser feliz e gozar a vida, tanto quanto puder. 13Em segundo lugar, que deve comer, beber e desfrutar do fruto do seu trabalho, pois estas coisas são um dom de Deus.

14Uma coisa eu sei, é que tudo quanto Deus faz é perfeito, é para sempre; nada se lhe pode acrescentar ou tirar e a intenção de Deus é que as pessoas temam o Deus todo-poderoso. 15Aquilo que acontece agora, no presente, como o que vai acontecer mais tarde, já se produziu no passado. Deus faz com que os mesmos factos se repitam uma e outra vez.

16Observei também isto sobre a Terra, que a maldade reina onde o direito deveria ser aplicado e onde deveria ser feita justiça. 17E disse para comigo: “Com certeza que, no momento próprio, Deus julgará tudo quanto o ser humano faz, tanto o bem como o mal!”

18E assim dei-me conta que Deus permite que o mundo continue no curso do pecado, para poder testar a humanidade e para que os próprios homens verifiquem que não são melhores do que os animais. 19Pois tanto estes como aqueles respiram o mesmo ar e ambos morrem. A humanidade não tem vantagens reais sobre os animais. Eis outra coisa absurda! 20Tudo vai ter ao mesmo lugar, pois todos são pó e ao pó voltarão. 21Quem pode provar que o fôlego do homem vai para cima e o dos animais fica no pó da terra?

22Dessa forma, constatei que não há nada melhor para o homem do que ser feliz no seu trabalho; é esse o seu quinhão na Terra; ninguém o fará voltar à vida, para ver o que acontecerá depois dele. Por isso, que desfrute do presente!

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Oniwaasu 3:1-22

Àkókò àti ìgbà wà fún ohun gbogbo

1Àsìkò wà fún ohun gbogbo,

àti ìgbà fún gbogbo nǹkan ní abẹ́ ọ̀run.

2Ìgbà láti bí àti ìgbà kíkú,

ìgbà láti gbìn àti ìgbà láti fàtu.

3Ìgbà láti pa àti ìgbà láti mú láradá

ìgbà láti wó lulẹ̀ àti ìgbà láti kọ́.

4Ìgbà láti sọkún àti ìgbà láti rín ẹ̀rín

ìgbà láti ṣọ̀fọ̀ àti ìgbà láti jó

5Ìgbà láti tú òkúta ká àti ìgbà láti ṣà wọ́n jọ

ìgbà láti súnmọ́ àti ìgbà láti fàsẹ́yìn

6Ìgbà láti wá kiri àti ìgbà láti ṣàì wá kiri

ìgbà láti pamọ́ àti ìgbà láti jù nù,

7Ìgbà láti ya àti ìgbà láti rán

ìgbà láti dákẹ́ àti ìgbà láti sọ̀rọ̀

8Ìgbà láti ní ìfẹ́ àti ìgbà láti kórìíra

ìgbà fún ogun àti ìgbà fún àlàáfíà.

9Kí ni òṣìṣẹ́ jẹ ní èrè nínú wàhálà rẹ̀? 10Mo ti rí àjàgà tí Ọlọ́run gbé lé ọmọ ènìyàn. 11Ó ti ṣe ohun gbogbo dáradára ní àsìkò tirẹ̀, ó sì ti fi èrò nípa ayérayé sí ọkàn ọmọ ènìyàn, síbẹ̀, wọn kò le ṣe àwárí ìdí ohun tí Ọlọ́run ti ṣe láti ìbẹ̀rẹ̀ títí dé òpin. 12Mo mọ̀ wí pé kò sí ohun tí ó dára fún ènìyàn ju pé kí inú wọn dùn kí wọn sì ṣe rere níwọ̀n ìgbà tí wọ́n sì wà láààyè. 13Wí pé: kí olúkúlùkù le è jẹ, kí wọn sì mu, kí wọn sì rí ìtẹ́lọ́rùn nínú gbogbo iṣẹ́ wọn ẹ̀bùn Ọlọ́run ni èyí jẹ́. 14Mo mọ̀ wí pé ohun gbogbo tí Ọlọ́run ṣe ni yóò wà títí láé, kò sí ohun tí a lè fi kún un tàbí kí a yọ kúrò nínú rẹ̀. Ọlọ́run ṣe èyí kí ènìyàn le è ní ìbẹ̀rù rẹ̀ ni.

15Ohun tí ó wà ti wà tẹ́lẹ̀,

ohun tí ó ń bọ̀ wá ti wà tẹ́lẹ̀,

Ọlọ́run yóò sì mú kí àwọn ohun tí ó ti ṣẹlẹ̀ sẹ́yìn tún ṣẹlẹ̀.

16Mo sì tún rí ohun mìíràn ní

abẹ́ ọ̀run dípò ìdájọ́,

òdodo ni ó wà níbẹ̀ dípò ètò òtítọ́, ẹ̀ṣẹ̀ ni o wà níbẹ̀.

17Mo wí nínú ọkàn mi,

“Ọlọ́run yóò ṣe ìdájọ́

olódodo àti ènìyàn búburú,

nítorí pé àsìkò yóò wà fún gbogbo iṣẹ́,

àti àsìkò ṣe ìdájọ́ gbogbo ìṣe.”

18Mo tún rò pé “Ọlọ́run ń dán wa wò láti fihàn wá wí pé bí ẹranko ni ènìyàn rí. 19Ó ní láti jẹ́ ohun ìrántí pé ìpín ènìyàn rí bí i tẹranko ìpín kan náà ń dúró dè wọ́n. Bí ọ̀kan ti ń kú náà ni èkejì yóò kú. Àwọn méjèèjì ni irú èémí kan náà, ènìyàn kò sàn ju ẹranko lọ, nítorí pé asán ni yíyè jẹ́ fún wọn. 20Ibìkan náà ni gbogbo wọn ń lọ, wọ́n wá láti inú erùpẹ̀, inú erùpẹ̀ náà ni wọn yóò tún padà sí. 21Ta ni ó mọ̀ bóyá ẹ̀mí ènìyàn ń lọ sí òkè tí ẹ̀mí ẹranko sì ń lọ sí ìsàlẹ̀ nínú ilẹ̀ ni?”

22Nígbà náà, ni mo wá rí i wí pé, kò sí ohun tí ó sàn fún ènìyàn ju kí ó gbádùn iṣẹ́ rẹ̀, nítorí pé ìpín tirẹ̀ ni èyí. Tàbí ta ni ó le è mú kí ó rí ohun tí yóò ṣẹlẹ̀ lẹ́yìn rẹ̀ kò sí!