O Livro

Atos 18

Em Corinto

11/2 Depois disto, Paulo saiu de Atenas e foi para Corinto, onde conheceu um judeu chamado Áquila, nascido no Ponto e que chegara recentemente da Itália com a mulher, Priscila. Tinham sido expulsos da Itália quando Cláudio César ordenou que todos os judeus saíssem de Roma. Paulo vivia e trabalhava com eles, pois, como ele próprio, tinham o ofício de fazer tendas.

4/5 Todos os sábados Paulo ia para a sinagoga, tentando convencer tanto judeus como gregos. Depois de Silas e Timóteo chegarem da Macedónia, Paulo passava o seu tempo a pregar e a provar aos judeus que Jesus era o Messias. Mas, quando os judeus se lhe opuseram e o insultaram, Paulo sacudiu a sua capa em sinal de protesto e disse: “Vocês recusam e permanecem perdidos! Pois a responsabilidade é inteiramente vossa. Quanto a mim estou inocente do que vier a acontecer­vos e passarei a ir pregar aos gentios.”

7/8 Depois disto, ficou em casa de Tito Justo, que adorava Deus e vivia ao lado da sinagoga. Crispo, dirigente da sinagoga, e toda a sua casa creram no Senhor. E muitas outras pessoas em Corinto que ouviram creram e foram baptizadas.

9/10 Certa noite, o Senhor falou a Paulo numa visão: “Nada receies! Fala! Não desistas! Estou contigo e ninguém te pode fazer mal. Há nesta cidade muita gente que me pertence.” 11 Assim, Paulo ficou ali mais ano e meio, ensinando a palavra de Deus.

12/13 Mas, quando Gálio se tornou governador da Acaia, os judeus uniram­se contra Paulo e levaram­no à presença do governador para ser julgado, acusando­o de convencer os homens a adorarem Deus de maneira contrária à lei romana. 14 Todavia, justamente quando Paulo ia começar a sua defesa, Gálio voltou­se para os acusadores e disse­lhes: “Escutem, judeus, se neste caso houvesse matéria de crime ver­me­ia obrigado a ouvir­vos; 15 mas uma vez que se trata de uma questão de palavras e nomes, e das vossas leis judaicas, encarreguem­se vocês do caso. Não estou interessado em ser juiz dessas coisas.” 16 E expulsou­os do tribunal. 17 Então agarraram em Sóstenes, o dirigente da sinagoga, e espancaram­no diante do tribunal, mas Gálio não ligou a menor importância.

Priscila, Áquila e Apolo

18 Paulo ficou na cidade de Corinto ainda vários dias e, despedindo­se dos cristãos, embarcou para a costa da Síria, levando consigo Priscila e Áquila. Em Cencreia tinha rapado a cabeça, de acordo com o costume judaico, pois fizera um voto. 19 Chegado ao porto de Éfeso, deixou os outros a bordo, foi à sinagoga e ali argumentou com os judeus sobre o evangelho. 20 Estes pediram­lhe que ficasse mais alguns dias, mas Paulo não aceitou a proposta. “Tenho forçosamente de estar em Jerusalém para as festas”, disse. 21 No entanto, prometeu regressar mais tarde a Éfeso se Deus o permitisse. E assim continuou a viagem. 22 A próxima paragem foi no porto de Cesareia. Dali, foi visitar a igreja em Jerusalém, seguindo depois para Antioquia. 23 Após passar algum tempo aí, tornou a partir para a província da Ásia, atravessando a Galácia e a Frígia, visitando todos os crentes, animando­os e ajudando­os a crescer no Senhor.

24 Sucedeu que acabara de chegar a Éfeso, vindo de Alexandria no Egipto, um judeu chamado Apolo, que conhecia bem as Escrituras. 25 Tinha sido ensinado sobre o caminho do Senhor e falava aos outros com grande entusiasmo e exactidão acerca de Jesus. Contudo, ele conhecia apenas o baptismo de João. 26 Quando Priscila e Áquila o ouviram pregar com ousadia na sinagoga, convidaram­no para a sua casa e explicaram­lhe mais exactamente o caminho de Deus.

27/28 Apolo tinha intenção de ir à Acaia, ideia que os crentes encorajaram. Escreveram, até, aos cristãos dessa região, recomendando­lhes que o aceitassem com agrado. Chegado à Acaia, Apolo foi grandemente utilizado por Deus no fortalecimento da igreja, pois derrotava com poder todos os argumentos dos judeus em debate público, mostrando pelas Escrituras que Jesus era, de facto, o Messias.

Slovo na cestu

Skutky apoštolské 18

Římský guvernér v Korintu propouští Pavla

1Pavel pak odcestoval z Atén do Korintu. Tam se seznámil s židovskými manžely; Akvila byl rodák z Pontu, ale do Korintu se přistěhoval se svou ženou Priscilou teprve nedávno z Itálie. Císař Klaudius totiž nařídil, aby se všichni židé vystěhovali z Říma. Pavel u nich našel byt i zaměstnání, protože měli dílnu na výrobu stanů, a to bylo jeho řemeslo. Pracoval tady s nimi a o sobotách v synagoze rozmlouval s židy i pohany.

Když konečně z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, mohl se Pavel více soustředit na šíření evangelia. I tady se především snažil přesvědčit židy, že Ježíš je ten slíbený Mesiáš. Oni mu však napořád odporovali, a když dokonce začali mluvit o Ježíšovi neuctivě, Pavel symbolicky naznačil, že za ně nenese odpovědnost: vytřásl si prach ze šatů a řekl jim: „Přivoláte na sebe Boží soud a moje vina to nebude; já se od této chvíle budu věnovat pohanům.“ Ke své další činnosti si zvolil dům zbožného muže Tita Justa, který bydlel hned vedle synagogy. Někteří ze židů uvěřili, dokonce i sám představený synagogy Krispus s celou rodinou. I mnozí jiní Korinťané se pod vlivem Pavlova kázání obrátili ke Kristu a dali se pokřtít.

Jedné noci měl Pavel vidění a dostal od Pána Ježíše pokyn: „Neboj se a nedej se umlčet. 10 Já jsem s tebou a odrazím všechny útoky proti tobě. V Korintu je ještě mnoho těch, kteří se stanou mými následovníky.“ 11 A skutečně, Pavel tam zůstal půldruhého roku a mohl pokojně kázat Boží slovo.

12 Když se římským místodržitelem Řecka stal Gallio, smluvili se židé na Pavla a přivedli ho před soud 13 s obžalobou: „Tento muž navádí lidi, aby ctili našeho Boha způsobem, který se příčí zákonům.“ 14 Pavel se chystal k obhajobě, ale Gallio ho předešel a řekl žalobcům: „Kdyby se jednalo o nějaké bezpráví nebo zločin, vyslechl bych vás jako kterékoliv jiné občany. 15 Ale spory o slůvka, jména a články vašeho náboženství si vyřizujte mezi sebou. Do toho mně nic není.“ 16 Potom židy vykázal ze soudní síně. 17 Srocený dav napadl představeného synagogy Sostena. Tloukli ho přímo před Galliovýma očima, ale ten si toho nevšímal.

Návrat do Jeruzaléma a Antiochie

18-19 Pavel zůstal v Korintu ještě delší dobu. Nakonec se však rozloučil s bratry a vydal se na cestu lodí zpět do Sýrie. Spolu s ním vypluli i manželé Priscila s Akvilou, kteří se stěhovali do Efezu. Ve východním korintském přístavu si dal Pavel naposled ostříhat vlasy. Po celou cestu až do Jeruzaléma se totiž zavázal dodržovat nazírský slib (vnějšími projevy tohoto slibu bylo, že si muž nestříhal vlasy a vousy a nepil žádné opojné nápoje).

V Efezu se Pavel rozloučil s přáteli, ale před odjezdem ještě zašel do tamní synagogy pohovořit si s židy. 20 Ti ho dokonce přemlouvali, aby u nich nějakou dobu zůstal, ale Pavel nechtěl. Při loučení jim řekl: 21 „Bude-li to Boží vůle, tak se k vám vrátím.“ 22 Z Efezu odplul do Césareje v Judsku a pak pěšky pokračoval až do Jeruzaléma. Pozdravil jeruzalémské křesťany a odcestoval do syrské Antiochie.

Apollos dostává v Efezu instrukce

23 Pavel se však ve svém domovském sboru dlouho nezdržel a brzy vyrazil na další cestu do Galacie a Frygie. Postupně tam navštívil všechny sbory a upevňoval jejich členy ve víře.

24 Mezitím přišel do Efezu žid z Alexandrie jménem Apollos. Byl to výborný řečník a znalec Starého zákona. Byl pokřtěn po způsobu Jana Křtitele, 25 znal leccos z Ježíšova učení a nadšeně a přiléhavě mluvil o Ježíšovi. 26-27 Tak vystoupil bez bázně i v efezské synagoze. Tam ho uslyšeli Priscila a Akvila, pozvali ho k sobě a důkladněji mu vysvětlili Kristovo evangelium. Apollos se pak rozhodl jít dále do Řecka a zvěstovat Ježíše. Efezští křesťané mu to schvalovali a dali mu pěkný doporučující dopis. Svým výjimečným obdarováním prokázal platné služby věřícím v Řecku. 28 Zvláště vynikal v debatách se židy, kterým dokazoval ze Starého zákona, že Ježíš je Mesiáš.