O livro e o Cordeiro
1E vi um livro na mão direita daquele que estava sentado no trono, livro esse escrito por dentro e por fora, mas fechado com sete selos. 2E um anjo poderoso bradou em alta voz: “Quem é digno de quebrar os selos deste livro e abri-lo?” 3Mas ninguém houve, nem no céu, nem na Terra, nem debaixo da terra, que tivesse o direito de abrir o livro e de ver o que estava lá escrito.
4Chorei então abundantemente pelo facto de em parte alguma se achar alguém digno de o abrir e o ler. 5Mas um dos vinte e quatro anciãos disse-me: “Não chores mais; aqui está o Leão da tribo de Judá, a própria raiz de David, que venceu e mostrou ser digno de quebrar os sete selos e de abrir o livro.”
6Olhei e vi um Cordeiro de pé, no meio do trono, com os quatro seres viventes e os vinte e quatro anciãos à volta, e trazia sinais de ter sido morto. Tinha sete chifres e sete olhos, que são os sete espíritos de Deus enviados por toda a Terra. 7Então avançou e tomou o livro da mão direita do que estava sentado no trono. 8E depois de ter ficado com o livro, os quatro seres viventes e os vinte e quatro anciãos inclinaram-se até à terra, na frente do Cordeiro, tendo cada um uma harpa e taças de ouro cheias de incenso, que são as orações do povo de Deus.
9E cantavam um cântico, que antes ainda não fora cantado, que tinha as seguintes palavras:
“Só tu és digno de tomar o livro,
de quebrar os selos e de o abrir;
porque foste morto e com teu sangue compraste para Deus
gente de todas as nações, raças e línguas.
10E os reuniste num reino, fizeste deles sacerdotes do nosso Deus
e um dia governarão na Terra.”
11Depois, olhei de novo e ouvi o canto de uma multidão de milhões e milhões de anjos que rodeavam o trono, os seres viventes e os anciãos. 12E cantavam com voz forte:
“O Cordeiro, que foi imolado,
é o único que é digno de receber
o poder, a riqueza, a força, a sabedoria,
a honra, a glória, e o louvor.”
13Então ouvi todas as criaturas que existem no céu, na Terra, debaixo da Terra e no mar exclamar:
“O louvor, a honra, a glória e o poder
pertencem àquele que está sentado no trono e ao Cordeiro
para sempre e sempre.”
14E os quatro seres viventes respondiam: “Que assim seja!” E os vinte e quatro anciãos inclinaram-se e adoraram.
Bůh má se světem svůj plán a Beránek jej uskuteční
1Tu jsem uviděl, že onen sedící na trůnu má v pravé ruce svitek popsaný z obou stran, zapečetěný sedmi pečetěmi. 2Jeden mocný anděl zvolal silným hlasem: „Kdo může rozlomit tyto pečetě a rozvinout ten svitek?“ 3-4Nikde se však nikdo nenašel, kdo by to mohl učinit a přečíst. To mě zarmoutilo, že jsem až plakal. 5Ale jeden z těch starců mě potěšil: „Neplač! Ježíš, Lev z Judova kmene, Davidův potomek zvítězil! On proto může rozlomit ty pečetě a svitek rozvinout.“
6Setřel jsem slzy a vidím, že v kruhu starců, mezi čtyřmi bytostmi u trůnu, stojí Beránek, s jizvami po smrtelných ranách. Na hlavě má znamení plnosti síly a vševědoucnosti Božího Ducha. 7Beránek přistoupil až k sedícímu na trůnu a z jeho pravice přijal ten svitek.
8Jakmile se to stalo, ty čtyři bytosti a dvacet čtyři starci se mu hluboce uklonili. Každý z nich měl harfu a zlatou nádobu z níž jako vonný dým vystupovaly modlitby věřících. 9Začali zpívat novou píseň:
„Ty jediný jsi hoden vzít tento zápis a rozlomit pečetě!
Vždyť jsi položil svůj život a z otroctví hříchu jsi Bohu vykoupil svou krví lidi všech kmenů,
jazyků, tříd i národů.
10Udělal jsi je Božími králi
a knězi na zemi.“
11Tu se k nim připojil obrovský zástup andělů, kteří obklopovali Boží trůn. Byly jich statisíce. 12Volali:
„Obětovanému Beránkovi patří všechna moc,
bohatství, moudrost i síla,
čest, sláva i dík.“
13A všechno tvorstvo v nebi, na zemi, v hlubinách, v mořích – prostě celý vesmír se rozezvučel:
„Bohu na trůnu a Beránkovi díky,
čest, sláva a moc na věky věků!“
14Čtyři bytosti kolem trůnu uzavřely chvalozpěvy společným „Amen!“ A čtyřiadvacet starců se hluboce poklonilo.
