O Livro

Apocalipse 5

O livro e o Cordeiro

1E vi um livro na mão direita daquele que estava sentado no trono, livro esse escrito por dentro e por fora, mas fechado com sete selos. E um anjo, poderoso, bradou em alta voz: “Quem é digno de quebrar os selos deste livro e abri­lo?” Mas ninguém houve, nem no céu, nem na terra, nem debaixo da terra, que tivesse o direito de abrir o livro e de ver o que estava lá escrito.

Chorei então abundantemente pelo facto de em parte alguma se achar alguém digno de o abrir e o ler. Mas um dos vinte e quatro anciãos disse­me: “Não chores mais; aqui está o Leão da tribo de Judá, o verdadeiro descendente do trono de David, que venceu e mostrou ser digno de deslacrar os sete selos e de abrir o livro”.

Olhei e vi um Cordeiro de pé no meio do trono com os quatro seres viventes e os vinte e quatro anciãos à volta, e trazia sinais de haver sido morto. Tinha sete chifres e sete olhos, que são os sete espíritos de Deus enviados por toda a Terra. Então avançou e tomou o livro da mão direita do que estava sentado no trono. E depois de ter ficado com o livro, os quatro seres viventes e os vinte e quatro anciãos inclinaram­se até à terra, na frente do Cordeiro, tendo cada um uma harpa e taças de ouro cheias de incenso, que são as orações do povo de Deus.

9/10 E cantavam um cântico, que antes ainda não fora cantado, que tinha as seguintes palavras:

“Só tu és digno de tomar o livro,
    de quebrar os selos e de o abrir;
porque foste morto e com teu sangue compraste para Deus
    gente de todas as nações, raças e línguas.
E os reuniste num reino, fizeste deles sacerdotes do nosso Deus
    e um dia governarão na Terra.”

11 Depois, olhei de novo e ouvi o canto de uma multidão de milhões e milhões de anjos que rodeavam o trono, os seres viventes e os anciãos, 12 e cantavam com muita força:

“O Cordeiro, que foi imolado,
    é o único que é digno de receber
o poder, a riqueza, a força, a sabedoria,
    a honra, a glória, e o louvor”.

13 Então ouvi toda a criatura que existe no céu, na terra, debaixo da terra e no mar exclamarem:

“O louvor, a honra, a glória e o poder
pertencem àquele que está sentado no trono e ao Cordeiro
para sempre e sempre”.

14 E os quatro seres viventes respondiam: “Que assim seja.” Os vinte e quatro anciãos inclinaram­se e adoraram.

Slovo na cestu

Zjevení Janovo 5

Bůh má se světem svůj plán a Beránek jej uskuteční

1Tu jsem uviděl, že onen sedící na trůnu má v pravé ruce svitek popsaný z obou stran, zapečetěný sedmi pečetěmi. Jeden mocný anděl zvolal silným hlasem: „Kdo může rozlomit tyto pečetě a rozvinout ten svitek?“ 3-4 Nikde se však nikdo nenašel, kdo by to mohl učinit a přečíst. To mě zarmoutilo, že jsem až plakal. Ale jeden z těch starců mě potěšil: „Neplač! Ježíš, Lev z Judova kmene, Davidův potomek zvítězil! On proto může rozlomit ty pečetě a svitek rozvinout.“

Setřel jsem slzy a vidím, že v kruhu starců, mezi čtyřmi bytostmi u trůnu, stojí Beránek, s jizvami po smrtelných ranách. Na hlavě má znamení plnosti síly a vševědoucnosti Božího Ducha. Beránek přistoupil až k sedícímu na trůnu a z jeho pravice přijal ten svitek.

Jakmile se to stalo, ty čtyři bytosti a dvacet čtyři starci se mu hluboce uklonili. Každý z nich měl harfu a zlatou nádobu z níž jako vonný dým vystupovaly modlitby věřících. Začali zpívat novou píseň:

„Ty jediný jsi hoden vzít tento zápis a rozlomit pečetě!
    Vždyť jsi položil svůj život a z otroctví hříchu jsi Bohu vykoupil svou krví lidi všech kmenů,
jazyků, tříd i národů.
10     Udělal jsi je Božími králi
a knězi na zemi.“

11 Tu se k nim připojil obrovský zástup andělů, kteří obklopovali Boží trůn. Byly jich statisíce. 12 Volali:

„Obětovanému Beránkovi patří všechna moc,
    bohatství, moudrost i síla,
    čest, sláva i dík.“

13 A všechno tvorstvo v nebi, na zemi, v hlubinách, v mořích – prostě celý vesmír se rozezvučel:

„Bohu na trůnu a Beránkovi díky,
    čest, sláva a moc na věky věků!“

14 Čtyři bytosti kolem trůnu uzavřely chvalozpěvy společným „Amen!“ A čtyřiadvacet starců se hluboce poklonilo.