1Así que la asamblea en pleno se levantó y lo llevaron a Pilato. 2Y comenzaron la acusación con estas palabras:
—Hemos descubierto a este hombre agitando a nuestra nación. Se opone al pago de impuestos al césar y afirma que él es el Cristo, un rey.
3Así que Pilato preguntó a Jesús:
—¿Eres tú el rey de los judíos?
—Tú mismo lo dices —respondió.
4Entonces Pilato declaró a los jefes de los sacerdotes y a la multitud:
—No encuentro que este hombre sea culpable de nada.
5Pero ellos insistían:
—Con sus enseñanzas agita al pueblo por toda Judea.23:5 toda Judea. Alt. toda la tierra de los judíos. Comenzó en Galilea y ha llegado hasta aquí.
6Al oír esto, Pilato preguntó si el hombre era galileo. 7Cuando se enteró de que pertenecía a la jurisdicción de Herodes, se lo mandó a él, ya que en aquellos días también Herodes estaba en Jerusalén.
8Al ver a Jesús, Herodes se puso muy contento; hacía tiempo que quería verlo por lo que oía acerca de él y esperaba presenciar algún milagro que hiciera Jesús. 9Lo acosó con muchas preguntas, pero Jesús no le contestaba nada. 10Allí estaban también los jefes de los sacerdotes y los maestros de la Ley, acusándolo con vehemencia. 11Entonces Herodes y sus soldados, con desprecio y burlas, le pusieron un manto lujoso y lo mandaron de vuelta a Pilato. 12Anteriormente, Herodes y Pilato no se llevaban bien, pero ese mismo día se hicieron amigos.
13Pilato entonces reunió a los jefes de los sacerdotes, a los gobernantes y al pueblo 14y les dijo:
—Ustedes me trajeron a este hombre acusado de fomentar la rebelión entre el pueblo, pero resulta que lo he interrogado delante de ustedes sin encontrar que sea culpable de lo que ustedes lo acusan. 15Y es claro que tampoco Herodes lo ha juzgado culpable, puesto que nos lo devolvió. Como pueden ver, no ha cometido ningún delito que merezca la muerte, 16así que le daré una paliza y después lo soltaré. 1723:17 Algunos manuscritos agregan lo siguiente: Ahora bien, durante la fiesta tenía la obligación de soltarles un preso (véanse Mt 27:15 y Mr 15:6).
18Pero todos gritaron a una voz:
—¡Llévate a ese! ¡Suéltanos a Barrabás!
19A Barrabás lo habían metido en la cárcel por una rebelión en la ciudad y por homicidio. 20Pilato, como quería soltar a Jesús, apeló al pueblo otra vez, 21pero ellos se pusieron a gritar:
—¡Crucifícalo! ¡Crucifícalo!
22Por tercera vez les habló:
—Pero ¿qué crimen ha cometido este hombre? No encuentro que él sea culpable de nada que merezca la pena de muerte, así que le daré una paliza y después lo soltaré.
23Pero a voz en cuello ellos siguieron insistiendo en que lo crucificara y con sus gritos se impusieron. 24Por fin Pilato decidió concederles su demanda: 25soltó al hombre que le pedían, el que por insurrección y homicidio había sido echado en la cárcel, y dejó que hicieran con Jesús lo que quisieran.
La crucifixión
23:33-43 – Mt 27:33-44; Mr 15:22-32; Jn 19:17-24
26Cuando se lo llevaban, echaron mano de un tal Simón de Cirene, que volvía del campo, y le dieron la cruz para que la cargara detrás de Jesús. 27Lo seguía mucha gente del pueblo, incluso mujeres que se golpeaban el pecho, lamentándose por él. 28Jesús se volvió hacia ellas y les dijo:
—Hijas de Jerusalén, no lloren por mí; lloren más bien por ustedes y por sus hijos. 29Miren, va a llegar el tiempo en que se dirá: “¡Dichosas las estériles, que nunca dieron a luz ni amamantaron!”. 30Entonces
»“dirán a las montañas: ‘¡Caigan sobre nosotros!’,
y a las colinas: ‘¡Cúbrannos!’ ”23:30 Os 10:8.
31»Porque, si esto se hace cuando el árbol está verde, ¿qué no sucederá cuando esté seco?
32También llevaban con él a otros dos, ambos criminales, para ser ejecutados. 33Cuando llegaron al lugar llamado la Calavera, lo crucificaron allí, junto con los criminales, uno a su derecha y otro a su izquierda.
34—Padre —dijo Jesús—, perdónalos, porque no saben lo que hacen.23:34 Var. no incluye esta oración.
Mientras tanto, echaban suertes para repartirse entre sí la ropa de Jesús.
35La gente, por su parte, se quedó allí observando, y aun los gobernantes estaban burlándose de él.
—Salvó a otros —decían—; que se salve a sí mismo si es el Cristo de Dios, el Escogido.
36También los soldados se acercaron para burlarse de él. Le ofrecieron vinagre 37y dijeron:
—Si eres el rey de los judíos, ¡sálvate a ti mismo!
38Resulta que había sobre él un letrero que decía:
este es el rey de los judíos.
39Uno de los criminales allí colgados empezó a insultarlo:
—¿No eres tú el Cristo? ¡Sálvate a ti mismo y a nosotros!
40Pero el otro criminal lo reprendió:
—¿Ni siquiera temor de Dios tienes, aunque sufres la misma condena? 41En nuestro caso, el castigo es justo, pues sufrimos lo que merecen nuestros delitos; este, en cambio, no ha hecho nada malo.
42Luego dijo:
—Jesús, acuérdate de mí cuando vengas en tu reino.
43—Te aseguro que hoy estarás conmigo en el paraíso —le contestó Jesús.
Muerte de Jesús
23:44-49 – Mt 27:45-56; Mr 15:33-41
44Desde el mediodía y hasta las tres de la tarde23:44 el mediodía … tarde. Lit. la hora sexta … la hora novena. toda la tierra quedó en oscuridad, 45pues el sol se ocultó. Y la cortina del santuario del Templo se rasgó por la mitad. 46Entonces Jesús exclamó con fuerza:
—¡Padre, en tus manos encomiendo mi espíritu!
Y al decir esto, expiró.
47El centurión, al ver lo que había sucedido, alabó a Dios y dijo:
—¡Verdaderamente este hombre era justo!
48Entonces los que se habían reunido para presenciar aquel espectáculo, al ver lo ocurrido, se fueron de allí golpeándose el pecho. 49Pero todos los conocidos de Jesús, incluso las mujeres que lo habían seguido desde Galilea, se quedaron mirando desde lejos.
Sepultura de Jesús
23:50-56 – Mt 27:57-61; Mr 15:42-47; Jn 19:38-42
50Había un hombre bueno y justo llamado José, miembro del Consejo, 51que no había estado de acuerdo con la decisión ni con la conducta de ellos. Era natural de un pueblo de Judea, llamado Arimatea, y esperaba el reino de Dios. 52Este se presentó ante Pilato y pidió el cuerpo de Jesús. 53Después de bajarlo, lo envolvió en una sábana de tela de lino y lo puso en un sepulcro cavado en la roca, en el que todavía no se había sepultado a nadie. 54Era el día de preparación para el sábado, que estaba a punto de comenzar.
55Las mujeres que habían acompañado a Jesús desde Galilea siguieron a José para ver el sepulcro y cómo colocaban el cuerpo. 56Luego volvieron a casa y prepararon especias aromáticas y perfumes. Entonces descansaron el sábado, conforme al mandamiento.
Ježíš je souzen Pilátem
1Celé shromáždění velerady povstalo a odvedli Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi. 2Tam ho začali obviňovat: „Tento člověk rozvrací náš národ, nabádá, aby se neplatily daně císaři, a sám se vydává za krále poslaného od Boha.“ 3Pilát se Ježíše zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš řekl: „Chceš-li mne tak nazvat…“ 4Pilát namítl žalobcům: „Nezdá se mi, že by se ten člověk provinil něčím závažným.“ 5Ale oni naléhali: „Jeho učení působí nepokoje v celém Judsku. Nejdříve to začalo v Galileji, ale už je toho i tady plno.“ 6Když to Pilát uslyšel, zeptal se, zda je Ježíš Galilejec.
Ježíš je souzen Herodem
7Přisvědčili; Pilát se toho chopil a poslal Ježíše k Herodovi, vládci Galileje, který byl právě o svátcích v Jeruzalémě. 8Herodes tím byl nadšen, protože si už dávno přál Ježíše vidět. Mnoho o něm slyšel a doufal, že mu Ježíš předvede nějaký zázrak. 9Kladl mu řadu otázek, ale Ježíš na ně neodpovídal. 10Zato přítomní kněží a zákoníci se předháněli v obviňování. 11Herodes se od Ježíše pohrdavě odvrátil. Domluvil se se svými dvořany, že Ježíše zesměšní: dal ho obléci do bílého korunovačního roucha a tak ho poslal zpět k Pilátovi. 12Tehdy se Herodes a Pilát spřátelili, ačkoliv předtím si nemohli přijít na jméno.
Pilát vydává Ježíše k ukřižování
13Pilát svolal přední kněze, členy velerady i lid 14a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka s obviněním, že pobuřuje lid proti Římu. Byli jste při tom, když jsem ho vyslýchal, a musíte mi dát za pravdu, že jsem ho neusvědčil ze žádného zločinu. 15Stejně jste dopadli se svou žalobou u Heroda, jinak by mi ho neposlal zpět. Nespáchal žádný hrdelní zločin, 16a tak, abyste neřekli, dám ho zbičovat a pak ho propustím. 17Vždyť víte, že každý rok o Velikonocích uděluji milost jednomu vězni. Tentokrát propustím Ježíše.“ 18Ale dav křičel: „Pryč s ním, propusť Barabáše!“ 19Barabáš byl odsouzen k smrti pro pokus o povstání a pro vraždu. 20Pilát se znovu pokusil přesvědčit dav o Ježíšově nevině, aby ho mohl propustit. 21Ale lidé ho přehlušili: „Ukřižovat, ukřižovat!“ 22Zkusil to ještě do třetice: „Ale čím se provinil? Nedokázal jsem mu přece nic, za co je podle zákona trest smrti. Dám ho zbičovat a propustím ho.“ 23Volání davu, aby byl Ježíš ukřižován, se však stále stupňovalo, 24a tak jim Pilát nakonec vyhověl. 25Propustil Barabáše a Ježíše poslal na popravu, jak žádali.
Ježíš je veden k ukřižování
26Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole. 27Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly. 28Ježíš se k nim otočil a řekl: „Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi. 29Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti. 30Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je. 31Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?“
Ježíš je ukřižován
32Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci. 33Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici. 34Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci losovali o jeho šaty. 35Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: „Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!“ 36Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali: 37„Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!“ 38Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: „Král Židů.“ 39Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: „Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!“ 40Ale ten druhý ho okřikl. „Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? 41My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“ 42Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: „Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ 43Ježíš mu odpověděl: „Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Ježíš umírá na kříži
44Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin. 45Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů. 46Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!“ A s těmi slovy na rtech zemřel. 47Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: „Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný.“ 48Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení. 49Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Ježíš je pohřben
50Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk, 51nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království. 52Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše. 53Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. 54To bylo v pátek večer, právě před začátkem soboty. 55Ženy, které provázely Ježíše z Galileje, se připojily k pohřbu. Viděly hrobku i způsob, jakým bylo tělo uloženo. 56Chtěly je ještě potřít vonnými oleji a mastmi, ale musely to odložit, aby neporušily zákon o sobotě.
