Cantares 2 – NVI & YCB

Nueva Versión Internacional

Cantares 2:1-17

La amada

1Yo soy una rosa de Sarón,

una azucena de los valles.

El amado

2Como azucena entre las espinas

es mi amada entre las doncellas.

La amada

3Cual manzano entre los árboles del bosque

es mi amado entre los jóvenes.

Me encanta sentarme a su sombra;

dulce a mi paladar es su fruto.

4Me llevó a la sala del banquete,

y sobre mí enarboló su estandarte de amor.

5¡Fortalézcanme con pasas,

susténtenme con manzanas,

porque desfallezco de amor!

6¡Ojalá pudiera mi cabeza reposar sobre su izquierda!

¡Ojalá su derecha me abrazara!

El amado

7Yo les ruego, doncellas de Jerusalén,

por las gacelas y cervatillas del bosque,

que no desvelen ni molesten a mi amada

hasta que quiera despertar.

Segundo Canto

La amada

8¡La voz de mi amado!

¡Mírenlo, aquí viene!,

saltando por las colinas,

brincando por las montañas.

9Mi amado es como un venado;

se parece a un cervatillo.

¡Mírenlo, de pie tras nuestro muro,

espiando por las ventanas,

atisbando por las celosías!

10Mi amado me habló y me dijo:

«¡Levántate, amada mía;

ven conmigo, mujer hermosa!

11¡Mira, el invierno se ha ido

y con él han cesado y se han ido las lluvias!

12Ya brotan flores en los campos;

¡el tiempo de la canción ha llegado!

Ya se escucha por toda nuestra tierra

el arrullo de las tórtolas.

13La higuera ofrece sus primeros frutos;

las viñas florecen y esparcen su fragancia.

¡Levántate, amada mía;

ven conmigo, mujer hermosa!».

El amado

14Paloma mía, que te escondes en las grietas de las rocas,

en las hendiduras de las montañas,

muéstrame tu rostro,

déjame oír tu voz;

pues tu voz es placentera

y hermoso tu semblante.

15Atrapen a las zorras,

a esas zorras pequeñas

que arruinan nuestros viñedos,

nuestros viñedos en flor.

La amada

16Mi amado es mío y yo soy suya;

él apacienta su rebaño entre azucenas.

17Antes de que el día despunte

y se desvanezcan las sombras,

regresa a mí, amado mío.

Corre como un venado,

como un cervatillo

por colinas escarpadas.2:17 por colinas escarpadas. Alt. por las colinas de Beter.

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Orin Solomoni 2:1-17

Olólùfẹ́

1Èmi ni ìtànná Ṣaroni

bí ìtànná lílì àwọn Àfonífojì.

Olólùfẹ́

2Bí ìtànná lílì ní àárín ẹ̀gún

ni olólùfẹ́ mi ní àárín àwọn wúńdíá.

Olólùfẹ́

3Bí igi ápù láàrín àwọn igi inú igbó,

ni olólùfẹ́ mí láàrín àwọn ọ̀dọ́mọkùnrin

Mo fi ayọ̀ jókòó ní abẹ́ òjìji rẹ̀,

Èso rẹ̀ sì dùn mọ́ mi ní ẹnu.

4Ó mú mi lọ sí ibi gbọ̀ngàn àsè,

ìfẹ́ sì ni ọ̀págun rẹ̀ lórí mi.

5Fi agbára adùn àkàrà dá mi dúró.

Fi èso ápù tù mi lára

nítorí àìsàn ìfẹ́ ń ṣe mí.

6Ọwọ́ òsì rẹ ń bẹ lábẹ́ orí mi

ọwọ́ ọ̀tún rẹ sì ń gbà mí mọ́ra

7Ẹ̀yin ọmọbìnrin Jerusalẹmu,

mo fi abo egbin àti ọmọ àgbọ̀nrín fi yín bú

kí ẹ má ṣe ru ìfẹ́ olùfẹ́ mi sókè

kí ẹ má sì ṣe jí i títí yóò fi wù ú.

8Gbọ́ ohùn olùfẹ́ mi!

Wò ó! Ibí yìí ni ó ń bọ̀.

Òun ń fò lórí àwọn òkè ńlá,

Òun bẹ́ lórí àwọn òkè kéékèèkéé

9Olùfẹ́ mi dàbí abo egbin tàbí ọmọ àgbọ̀nrín

Wò ó! Níbẹ̀ ni ó wà lẹ́yìn ògiri wa

Ó yọjú ní ojú fèrèsé

Ó ń fi ara rẹ̀ hàn lójú fèrèsé ọlọ́nà

10Olùfẹ́ mi fọhùn ó sì sọ fún mi pé,

“Dìde, Olólùfẹ́ mi,

arẹwà mi, kí o sì wà pẹ̀lú mi.

11Wò ó! Ìgbà òtútù ti kọjá;

òjò ti rọ̀ dawọ́, ó sì ti lọ.

12Àwọn òdòdó fi ara hàn lórí ilẹ̀

àsìkò ìkọrin àwọn ẹyẹ dé

a sì gbọ́ ohùn àdàbà ní ilẹ̀ wa.

13Igi ọ̀pọ̀tọ́ mú èso tuntun jáde,

àwọn àjàrà nípa ìtànná wọ́n fún ni ní òórùn dídùn,

Dìde, wá, Olólùfẹ́ mi;

Arẹwà mi nìkan ṣoṣo, wá pẹ̀lú mi.”

Olùfẹ́

14Àdàbà mi wà nínú pàlàpálá òkúta,

ní ibi ìkọ̀kọ̀ ní orí òkè gíga,

fi ojú rẹ hàn mí,

jẹ́ kí èmi gbọ́ ohùn rẹ;

Nítorí tí ohùn rẹ dùn,

tí ojú rẹ sì ní ẹwà.

15Bá wa mú àwọn kọ̀lọ̀kọ̀lọ̀,

àní àwọn kọ̀lọ̀kọ̀lọ̀ kéékèèkéé

tí ń ba ọgbà àjàrà jẹ́,

àwọn ọgbà àjàrà wa tó ní ìtànná.

Olólùfẹ́

16Olùfẹ́ mi ni tèmi èmi sì ni tirẹ̀;

Ó ń jẹ láàrín àwọn koríko lílì.

17Títí ìgbà ìtura ọjọ́

títí òjìji yóò fi fò lọ,

yípadà, olùfẹ́ mi,

kí o sì dàbí abo egbin

tàbí ọmọ àgbọ̀nrín

lórí òkè Beteri.