Zaqueu, o Publicano
1Jesus entrou em Jericó e atravessava a cidade. 2Havia ali um homem rico chamado Zaqueu, chefe dos publicanos. 3Ele queria ver quem era Jesus, mas, sendo de pequena estatura, não o conseguia, por causa da multidão. 4Assim, correu adiante e subiu numa figueira brava para vê-lo, pois Jesus ia passar por ali.
5Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e lhe disse: “Zaqueu, desça depressa. Quero ficar em sua casa hoje”. 6Então ele desceu rapidamente e o recebeu com alegria.
7Todo o povo viu isso e começou a se queixar: “Ele se hospedou na casa de um pecador”.
8Mas Zaqueu levantou-se e disse ao Senhor: “Olha, Senhor! Estou dando a metade dos meus bens aos pobres; e se de alguém extorqui alguma coisa, devolverei quatro vezes mais”.
9Jesus lhe disse: “Hoje houve salvação nesta casa! Porque este homem também é filho de Abraão. 10Pois o Filho do homem veio buscar e salvar o que estava perdido”.
A Parábola das Dez Minas
11Estando eles a ouvi-lo, Jesus passou a contar-lhes uma parábola, porque estava perto de Jerusalém e o povo pensava que o Reino de Deus ia se manifestar de imediato. 12Ele disse: “Um homem de nobre nascimento foi para uma terra distante para ser coroado rei e depois voltar. 13Então, chamou dez dos seus servos e lhes deu dez minas19.13 Isto é, cerca de 1/2 quilo de prata, ou seja, o salário de 3 meses de um trabalhador braçal.. Disse ele: ‘Façam esse dinheiro render até a minha volta’.
14“Mas os seus súditos o odiavam e por isso enviaram uma delegação para lhe dizer: ‘Não queremos que este homem seja nosso rei’.
15“Contudo, ele foi feito rei e voltou. Então mandou chamar os servos a quem dera o dinheiro, a fim de saber quanto tinham lucrado.
16“O primeiro veio e disse: ‘Senhor, a tua mina rendeu outras dez’.
17“ ‘Muito bem, meu bom servo!’, respondeu o seu senhor. ‘Por ter sido confiável no pouco, governe sobre dez cidades.’
18“O segundo veio e disse: ‘Senhor, a tua mina rendeu cinco vezes mais’.
19“O seu senhor respondeu: ‘Também você, encarregue-se de cinco cidades’.
20“Então veio outro servo e disse: ‘Senhor, aqui está a tua mina; eu a conservei guardada num pedaço de pano. 21Tive medo, porque és um homem severo. Tiras o que não puseste e colhes o que não semeaste’.
22“O seu senhor respondeu: ‘Eu o julgarei pelas suas próprias palavras, servo mau! Você sabia que sou homem severo, que tiro o que não pus e colho o que não semeei. 23Então, por que não confiou o meu dinheiro ao banco? Assim, quando eu voltasse o receberia com os juros’.
24“E disse aos que estavam ali: ‘Tomem dele a sua mina e deem-na ao que tem dez’.
25“ ‘Senhor’, disseram, ‘ele já tem dez!’
26“Ele respondeu: ‘Eu digo a vocês que a quem tem, mais será dado, mas a quem não tem, até o que tiver lhe será tirado. 27E aqueles inimigos meus, que não queriam que eu reinasse sobre eles, tragam-nos aqui e matem-nos na minha frente!’ ”
A Entrada Triunfal
(Mt 21.1-11; Mc 11.1-11; Jo 12.12-19)
28Depois de dizer isso, Jesus foi adiante, subindo para Jerusalém. 29Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, no monte chamado das Oliveiras, enviou dois dos seus discípulos, dizendo-lhes: 30“Vão ao povoado que está adiante e, ao entrarem, encontrarão um jumentinho amarrado, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no aqui. 31Se alguém perguntar: ‘Por que o estão desamarrando?’ digam-lhe: O Senhor precisa dele”.
32Os que tinham sido enviados foram e encontraram o animal exatamente como ele lhes tinha dito. 33Quando estavam desamarrando o jumentinho, os seus donos lhes perguntaram: “Por que vocês estão desamarrando o jumentinho?”
34Eles responderam: “O Senhor precisa dele”.
35Levaram-no a Jesus, lançaram seus mantos sobre o jumentinho e fizeram que Jesus montasse nele. 36Enquanto ele prosseguia, o povo estendia os seus mantos pelo caminho. 37Quando ele já estava perto da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou a louvar a Deus alegremente e em alta voz, por todos os milagres que tinham visto. Exclamavam:
38“Bendito é o rei que vem em nome do Senhor!”19.38 Sl 118.26
“Paz no céu e glória nas alturas!”
39Alguns dos fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: “Mestre, repreende os teus discípulos!”
40“Eu digo a vocês”, respondeu ele; “se eles se calarem, as pedras clamarão.”
Lamento sobre Jerusalém
41Quando se aproximou e viu a cidade, Jesus chorou sobre ela 42e disse: “Se você compreendesse neste dia, sim, você também, o que traz a paz! Mas agora isso está oculto aos seus olhos. 43Virão dias em que os seus inimigos construirão trincheiras contra você, a rodearão e a cercarão de todos os lados. 44Também a lançarão por terra, você e os seus filhos. Não deixarão pedra sobre pedra, porque você não reconheceu a oportunidade que Deus concedeu”.
Jesus Purifica o Templo
(Mt 21.12-17; Mc 11.15-19)
45Então ele entrou no templo e começou a expulsar os que estavam vendendo. 46Disse-lhes: “Está escrito: ‘A minha casa será casa de oração’19.46 Is 56.7; mas vocês fizeram dela ‘um covil de ladrões’19.46 Jr 7.11”.
47Todos os dias ele ensinava no templo. Mas os chefes dos sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo procuravam matá-lo. 48Todavia, não conseguiam encontrar uma forma de fazê-lo, porque todo o povo estava fascinado pelas suas palavras.
Ježíš přináší spasení Zacheovu domu
1Potom Ježíš vešel do Jericha. 2Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč. 3Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí, 4předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel. 5Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“ 6Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů. 7Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“ 8Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“ 9Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu. 10Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“
Ježíš vypráví podobenství o deseti úřednících
11Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády. 12Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král. 13Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘ 14Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘ 15Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili. 16Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘ 17Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘ 18Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘ 19I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy. 20Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný, 21a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘ 22Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to. 23Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘ 24Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘ 25Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘ 26Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno. 27A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘ “
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici
28Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 29-30V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 31Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘ “ 32Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl. 33Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají. 34Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ 35Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše. 36Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel. 37Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli. 38Provolávali:
„Sláva králi, Bůh ho posílá!
Nebe je smířeno, sláva!“
39Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“ 40Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“ 41Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku 42řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš, 43a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě. 44Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“
Ježíš opět čistí chrám
45V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět 46se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“ 47Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život, 48ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.
