A Parábola da Viúva Persistente
1Então Jesus contou aos seus discípulos uma parábola, para mostrar-lhes que eles deviam orar sempre e nunca desanimar. 2Ele disse: “Em certa cidade havia um juiz que não temia a Deus nem se importava com os homens. 3E havia naquela cidade uma viúva que se dirigia continuamente a ele, suplicando-lhe: ‘Faze-me justiça contra o meu adversário’.
4“Por algum tempo ele se recusou. Mas finalmente disse a si mesmo: ‘Embora eu não tema a Deus e nem me importe com os homens, 5esta viúva está me aborrecendo; vou fazer-lhe justiça para que ela não venha mais me importunar’ ”.
6E o Senhor continuou: “Ouçam o que diz o juiz injusto. 7Acaso Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que clamam a ele dia e noite? Continuará fazendo-os esperar? 8Eu digo a vocês: Ele lhes fará justiça e depressa. Contudo, quando o Filho do homem vier, encontrará fé na terra?”
A Parábola do Fariseu e do Publicano
9A alguns que confiavam em sua própria justiça e desprezavam os outros, Jesus contou esta parábola: 10“Dois homens subiram ao templo para orar; um era fariseu e o outro, publicano. 11O fariseu, em pé, orava no íntimo: ‘Deus, eu te agradeço porque não sou como os outros homens: ladrões, corruptos, adúlteros; nem mesmo como este publicano. 12Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo quanto ganho’.
13“Mas o publicano ficou a distância. Ele nem ousava olhar para o céu, mas batendo no peito, dizia: ‘Deus, tem misericórdia de mim, que sou pecador’.
14“Eu digo que este homem, e não o outro, foi para casa justificado diante de Deus. Pois quem se exalta será humilhado, e quem se humilha será exaltado”.
Jesus e as Crianças
(Mt 19.13-15; Mc 10.13-16)
15O povo também estava trazendo criancinhas para que Jesus tocasse nelas. Ao verem isso, os discípulos repreendiam aqueles que as tinham trazido. 16Mas Jesus chamou a si as crianças e disse: “Deixem vir a mim as crianças e não as impeçam; pois o Reino de Deus pertence aos que são semelhantes a elas. 17Digo a verdade: Quem não receber o Reino de Deus como uma criança, nunca entrará nele”.
Jesus e o Homem Rico
(Mt 19.16-30; Mc 10.17-31)
18Certo homem importante lhe perguntou: “Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?”
19“Por que você me chama bom?”, respondeu Jesus. “Não há ninguém que seja bom, a não ser somente Deus. 20Você conhece os mandamentos: ‘Não adulterarás, não matarás, não furtarás, não darás falso testemunho, honra teu pai e tua mãe’18.20 Êx 20.12-16; Dt 5.16-20.”
21“A tudo isso tenho obedecido desde a adolescência”, disse ele.
22Ao ouvir isso, disse-lhe Jesus: “Falta ainda uma coisa. Venda tudo o que você possui e dê o dinheiro aos pobres, e você terá um tesouro nos céus. Depois venha e siga-me”.
23Ouvindo isso, ele ficou triste, porque era muito rico. 24Vendo-o entristecido, Jesus disse: “Como é difícil aos ricos entrar no Reino de Deus! 25De fato, é mais fácil passar um camelo pelo fundo de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus”.
26Os que ouviram isso perguntaram: “Então, quem pode ser salvo?”
27Jesus respondeu: “O que é impossível para os homens é possível para Deus”.
28Pedro lhe disse: “Nós deixamos tudo o que tínhamos para seguir-te!”
29Respondeu Jesus: “Digo a verdade: Ninguém que tenha deixado casa, mulher, irmãos, pai ou filhos por causa do Reino de Deus 30deixará de receber, na presente era, muitas vezes mais e, na era futura, a vida eterna”.
Jesus Prediz Novamente sua Morte e Ressurreição
(Mt 20.17-19; Mc 10.32-34)
31Jesus chamou à parte os Doze e lhes disse: “Estamos subindo para Jerusalém, e tudo o que está escrito pelos profetas acerca do Filho do homem se cumprirá. 32Ele será entregue aos gentios18.32 Isto é, os que não são judeus. que zombarão dele, o insultarão, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão. 33No terceiro dia ele ressuscitará”.
34Os discípulos não entenderam nada dessas coisas. O significado dessas palavras lhes estava oculto, e eles não sabiam do que ele estava falando.
Um Mendigo Cego Recupera a Visão
(Mt 20.29-34; Mc 10.46-52)
35Ao aproximar-se Jesus de Jericó, um homem cego estava sentado à beira do caminho, pedindo esmola. 36Quando ouviu a multidão passando, ele perguntou o que estava acontecendo. 37Disseram-lhe: “Jesus de Nazaré está passando”.
38Então ele se pôs a gritar: “Jesus, filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
39Os que iam adiante o repreendiam para que ficasse quieto, mas ele gritava ainda mais: “Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
40Jesus parou e ordenou que o homem lhe fosse trazido. Quando ele chegou perto, Jesus perguntou-lhe: 41“O que você quer que eu faça?”
“Senhor, eu quero ver”, respondeu ele.
42Jesus lhe disse: “Recupere a visão! A sua fé o curou18.42 Ou o salvou”. 43Imediatamente ele recuperou a visão e seguia Jesus glorificando a Deus. Quando todo o povo viu isso, deu louvores a Deus.
Ježíš vypráví podobenství o neodbytné vdově
1Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit: 2„V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel. 3Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil. 4Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí, 5ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘ 6Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce. 7Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí. 8I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
Ježíš vypráví podobenství o dvou modlících se mužích
9Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství: 10„Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán. 11Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní. 12Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘ 13Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘ “ 14Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
Ježíš žehná malým dětem
15Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je. 16Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony; 17kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
Ježíš mluví k bohatému muži
18Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ 19Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh! 20Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“ 21Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“ 22Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“ 23Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
24Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu. 25To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“ 26Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“ 27On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“ 28Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“ 29Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny. 30Již v tomto světě získá mnohem více a v budoucím obdrží život věčný.“
Ježíš potřetí předpovídá svou smrt
31Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka. 32Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě. 33Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“ 34Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
Ježíš uzdravuje slepého žebráka
35Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral. 36Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat. 37Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu. 38Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“ 39Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“ 40Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě. 41Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“ Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“ 42Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“ 43V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
