A Queda da Babilônia
1Depois disso vi outro anjo que descia dos céus. Tinha grande autoridade, e a terra foi iluminada por seu esplendor. 2E ele bradou com voz poderosa:
“Caiu! Caiu a grande Babilônia!
Ela se tornou habitação de demônios
e antro de todo espírito imundo18.2 Ou maligno,
antro de toda ave impura e detestável,
3pois todas as nações beberam
do vinho da fúria da sua prostituição.
Os reis da terra se prostituíram com ela;
à custa do seu luxo excessivo
os negociantes da terra se enriqueceram”.
4Então ouvi outra voz dos céus que dizia:
“Saiam dela, vocês, povo meu,
para que vocês não participem dos seus pecados,
para que as pragas que vão cair sobre ela não os atinjam!
5Pois os pecados da Babilônia acumularam-se até o céu,
e Deus se lembrou dos seus crimes.
6Retribuam-lhe na mesma moeda;
paguem-lhe em dobro pelo que fez;
misturem para ela uma porção dupla no seu próprio cálice.
7Façam-lhe sofrer tanto tormento e tanta aflição
como a glória e o luxo a que ela se entregou.
Em seu coração ela se vangloriava:
‘Estou sentada como rainha;
não sou viúva
e jamais terei tristeza’.
8Por isso num só dia as suas pragas a alcançarão:
morte, tristeza e fome;
e o fogo a consumirá,
pois poderoso é o Senhor Deus que a julga.
9“Quando os reis da terra, que se prostituíram com ela e participaram do seu luxo, virem a fumaça do seu incêndio, chorarão e se lamentarão por ela. 10Amedrontados por causa do tormento dela, ficarão de longe e gritarão:
“ ‘Ai! A grande cidade!
Babilônia, cidade poderosa!
Em apenas uma hora chegou a sua condenação!’
11“Os negociantes da terra chorarão e se lamentarão por causa dela, porque ninguém mais compra a sua mercadoria: 12artigos como ouro, prata, pedras preciosas e pérolas; linho fino, púrpura, seda e tecido vermelho; todo tipo de madeira de cedro e peças de marfim, madeira preciosa, bronze, ferro e mármore; 13canela e outras especiarias, incenso, mirra e perfumes; vinho e azeite de oliva, farinha fina e trigo; bois e ovelhas, cavalos e carruagens, e corpos e almas de seres humanos18.13 Ou corpos, e até almas humanas.
14“Eles dirão: ‘Foram-se as frutas que tanto lhe apeteciam! Todas as suas riquezas e todo o seu esplendor se desvaneceram; nunca mais serão recuperados’. 15Os negociantes dessas coisas, que enriqueceram à custa dela, ficarão de longe, amedrontados com o tormento dela, e chorarão e se lamentarão, 16gritando:
“ ‘Ai! A grande cidade,
vestida de linho fino,
de roupas de púrpura e vestes vermelhas,
adornada de ouro, pedras preciosas e pérolas!
17Em apenas uma hora,
tamanha riqueza foi arruinada!’
“Todos os pilotos, todos os passageiros e marinheiros dos navios e todos os que ganham a vida no mar ficarão de longe. 18Ao verem a fumaça do incêndio dela, exclamarão: ‘Que outra cidade jamais se igualou a esta grande cidade?’ 19Lançarão pó sobre a cabeça e, lamentando-se e chorando, gritarão:
“ ‘Ai! A grande cidade!
Graças à sua riqueza,
nela prosperaram todos os que tinham navios no mar!
Em apenas uma hora ela ficou em ruínas!
20“ ‘Celebrem o que se deu com ela, ó céus!
Celebrem, ó santos, apóstolos e profetas!
Deus a julgou, retribuindo-lhe
o que ela fez a vocês’ ”.
21Então um anjo poderoso levantou uma pedra do tamanho de uma grande pedra de moinho, lançou-a ao mar e disse:
“Com igual violência
será lançada por terra a grande cidade de Babilônia,
para nunca mais ser encontrada.
22Nunca mais se ouvirá em seu meio
o som dos harpistas, dos músicos,
dos flautistas e dos tocadores de trombeta.
Nunca mais se achará dentro de seus muros
artífice algum, de qualquer profissão.
Nunca mais se ouvirá em seu meio
o ruído das pedras de moinho.
23Nunca mais brilhará dentro de seus muros
a luz da candeia.
Nunca mais se ouvirá ali
a voz do noivo e da noiva.
Seus mercadores eram os grandes do mundo.
Todas as nações foram seduzidas por suas feitiçarias.
24Nela foi encontrado sangue de profetas e de santos,
e de todos os que foram assassinados na terra”.
Pád Babylóna: Boží nepřátelé odsouzeni
1Potom jsem spatřil jiného anděla sestupovat s nebe. Byla mu dána velká moc a jeho sláva ozářila celou zemi. 2Zvolal silným hlasem:
„Padl, padl veliký Babylón
a jeho rozvaliny budou obydleny všelijakými démony a odpornými ptáky.
3Jeho nízké vášně posedly všechny národy a jejich vládce,
takže se nezastavili před ničím.
Obchodníci bohatli z jeho rozmařilého života.“
4Pak jsem slyšel z nebe jiný hlas:
„Utečte z toho města, moji věrní,
neúčastněte se jeho hříchů,
abyste s ním nepropadli trestu.
5Jeho hříchy se nakupily až k nebi
a Bůh se chystá soudit jeho zločiny.
6Odplaťte mu po zásluze za jeho ohavné činy!
Do číše, ve které míchal svoje ďábelské nápoje, mu nalejte dvakrát tolik.
7Slávu a hýření teď zaplatí trýzní a žalem.
Namlouval si: Mám královskou moc a houf nápadníků,
nikdy nebudu nosit smutek jako opuštěná vdova.
8Proto se teď na něj v jediném dni nahrne pohroma za pohromou, smrt, pláč, hlad a oheň.
Tak rozhodl mocný Pán Bůh.“
9Mocipáni, kteří s ním smilnili a hýřili, nad ním budou plakat a naříkat, až uvidí dým hořícího města. 10Plni hrůzy se mu neodváží jít na pomoc a budou jen z povzdálí skučet:
„Škoda, škoda tě,
veliký a mocný Babylóne!
Co se to s tebou najednou stalo?“
11-12I bohatí obchodníci budou toho města velice želet, protože přijde nazmar jejich zboží, sklady zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, nejjemnějšího plátna, purpuru, hedvábí a šarlatu, vonných dřev a uměleckých předmětů ze slonoviny, vzácných dřev, mědi, oceli a mramoru. 13Komu teď nabídnou skořici a jiná koření, voňavky, masti, kadidlo, víno a olej, mouku a obilí, dobytek a koně, vozy, ano i těla a duše lidí? 14Všechno bohatství, které to město tak dychtivě shromažďovalo, přišlo vniveč, po všem jeho lesku a nádheře není už památky. 15Ti, kteří s ním obchodovali a bohatli z něho, tu stojí opodál, děsí se té zkázy 16a bědují:
„Škoda tě, veliké město,
škoda tě milovníku jemných látek,
purpuru a šarlatu,
zlata, drahokamů a perel.
V jedné hodině vzalo za své takové bohatství!“
17Ani loďaři, kapitáni lodí, námořníci a kdokoliv se zabývá mořeplavbou se neodváží přispět tomu městu na pomoc. 18-19Budou jen lamentovat a truchlit: „Tobě už se žádné město nikdy nevyrovná! Škoda tě, škoda, jak jen z tvého blahobytu těžila námořní doprava. A v jedné hodině je všechno v troskách!“
20Avšak raduj se, nebe, i ty, věrná církvi, protože se vás Bůh zastal. Dal tomu městu zakusit tvrdost soudů, které ono vynášelo nad vámi.
21Jeden silný anděl pak zdvihl obrovský kámen a vhodil ho do moře se slovy:
„Veliké město Babylón zmizí navždy jako kámen v hlubinách.
22Nikdy už v něm nezazní hudba ani zpěv.
Nikdy se už v něm neusadí žádný řemeslník,
nikdy už v něm nezazní lomození strojů.
23Ztemní a žádné okno už se v něm nerozsvítí.
Nikdy se už v něm neozve svatební veselí.
Jeho obchodníci ovládali celý svět a jeho opojné nápoje mámily celé národy.
24Jeho ulice jsou skropeny krví proroků a mučedníků pro víru a všech ostatních obětí.“
