2 Samuel 1 – NVI-PT & YCB

Nova Versão Internacional

2 Samuel 1:1-27

Davi Recebe a Notícia da Morte de Saul

1Depois da morte de Saul, Davi retornou de sua vitória sobre os amalequitas. Fazia dois dias que ele estava em Ziclague 2quando, no terceiro dia, chegou um homem que vinha do acampamento de Saul, com as roupas rasgadas e terra na cabeça. Ao aproximar-se de Davi, prostrou-se com o rosto em terra, em sinal de respeito.

3Davi então lhe perguntou: “De onde você vem?”

Ele respondeu: “Fugi do acampamento israelita”.

4Disse Davi: “Conte-me o que aconteceu”.

E o homem contou: “O nosso exército fugiu da batalha, e muitos morreram. Saul e Jônatas também estão mortos”.

5Então Davi perguntou ao jovem que lhe trouxera as notícias: “Como você sabe que Saul e Jônatas estão mortos?”

6O jovem respondeu: “Cheguei por acaso ao monte Gilboa, e lá estava Saul, apoiado em sua lança. Os carros de guerra e os oficiais da cavalaria estavam a ponto de alcançá-lo. 7Quando ele se virou e me viu, chamou-me gritando, e eu disse: Aqui estou.

8“Ele me perguntou: ‘Quem é você?’

“Sou amalequita, respondi.

9“Então ele me ordenou: ‘Venha aqui e mate-me! Estou na angústia da morte!’.

10“Por isso aproximei-me dele e o matei, pois sabia que ele não sobreviveria ao ferimento. Peguei a coroa e o bracelete dele e trouxe-os a ti, meu senhor”.

11Então Davi rasgou suas vestes; e os homens que estavam com ele fizeram o mesmo. 12E se lamentaram, chorando e jejuando até o fim da tarde, por Saul e por seu filho Jônatas, pelo exército do Senhor e pelo povo de Israel, porque muitos haviam sido mortos à espada.

13E Davi perguntou ao jovem que lhe trouxera as notícias: “De onde você é?”

E ele respondeu: “Sou filho de um estrangeiro, sou amalequita”.

14Davi lhe perguntou: “Como você não temeu levantar a mão para matar o ungido do Senhor?”

15Então Davi chamou um dos seus soldados e lhe disse: “Venha aqui e mate-o!” O servo o feriu, e o homem morreu. 16Davi tinha dito ao jovem: “Você é responsável por sua própria morte. Sua boca testemunhou contra você, quando disse: ‘Matei o ungido do Senhor’ ”.

Davi Lamenta-se por Saul e Jônatas

17Davi cantou este lamento sobre Saul e seu filho Jônatas, 18e ordenou que se ensinasse aos homens de Judá; é o Lamento do Arco, que foi registrado no Livro de Jasar:

19“O seu esplendor, ó Israel, está morto sobre os seus montes.

Como caíram os guerreiros!

20“Não conte isso em Gate,

não o proclame nas ruas de Ascalom,

para que não se alegrem as filhas dos filisteus

nem exultem as filhas dos incircuncisos.

21“Ó colinas de Gilboa,

nunca mais haja orvalho

nem chuva sobre vocês,

nem campos que produzam trigo para as ofertas.

Porque ali foi profanado o escudo dos guerreiros,

o escudo de Saul, que nunca mais será polido com óleo.

22“Do sangue dos mortos,

da carne1.22 Hebraico: gordura. dos guerreiros,

o arco de Jônatas nunca recuou,

a espada de Saul sempre cumpriu a sua tarefa.

23“Saul e Jônatas, mui amados,

nem na vida nem na morte foram separados.

Eram mais ágeis que as águias,

mais fortes que os leões.

24“Chorem por Saul,

ó filhas de Israel!

Chorem aquele que as vestia de rubros ornamentos

e que suas roupas enfeitava com adornos de ouro.

25“Como caíram os guerreiros no meio da batalha!

Jônatas está morto sobre os montes de Israel.

26Como estou triste por você, Jônatas, meu irmão!

Como eu lhe queria bem!

Sua amizade era, para mim, mais preciosa

que o amor das mulheres!

27“Caíram os guerreiros!

As armas de guerra foram destruídas!”

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

2 Samuẹli 1:1-27

1Lẹ́yìn ikú Saulu, Dafidi ti ibi tí ó ti ṣẹ́gun àwọn ará Amaleki bọ̀, ó sì dúró ní Siklagi ní ọjọ́ méjì. 2Ní ọjọ́ kẹta, ọkùnrin kan dé láti ibi ibùdó Saulu, pẹ̀lú aṣọ rẹ̀ tí ó ti ya; àti erùpẹ̀ ní orí rẹ̀. Nígbà tí ó dé ọ̀dọ̀ Dafidi, ó wólẹ̀ fún un láti bu ọlá fún un.

3Dafidi sì béèrè pé, “Ibo ni ìwọ ti wá?”

“Èmi sá láti ibùdó àwọn ọmọ Israẹli.”

4Dafidi béèrè pé, “Kí ni ó ṣẹlẹ̀?” “Sọ fún mi.”

Ó wí pé, “Àwọn ọkùnrin náà sá láti ojú ogun. Ọ̀pọ̀ wọn ṣubú, wọ́n sì kú. Saulu àti ọmọ rẹ̀ ọkùnrin Jonatani sì kú pẹ̀lú.”

5Nígbà náà, ní Dafidi sọ fún ọ̀dọ́mọkùnrin tí ó mú ìròyìn wá fún un pé, “Báwo ni o ṣe mọ̀ pé Saulu àti ọmọkùnrin rẹ̀ Jonatani ti kú.”

61.6-10: 1Sa 31.1-13; 1Ki 10.1-12.Ọ̀dọ́mọkùnrin náà sọ pé, “mo wà ní orí òkè Gilboa níbẹ̀ ni Saulu fi ara tí ọkọ̀ rẹ̀, àwọn kẹ̀kẹ́ àti ẹlẹ́ṣin sì ń lépa rẹ̀. 7Nígbà tí ó wò yíká, tí ó rí mí, ó pè mi, mo sì wí pé, ‘Kí ni mo lè ṣe?’

8“Ó bi mí wí pé, ‘Ta ni ìwọ?’

“Mo dáhùn pé, ‘Ará a Amaleki.’

9“Nígbà náà ó wí fún mi pé, ‘Dúró lórí ì mi kí o sì pa mí! Èmi wà nínú ìrora ikú, ṣùgbọ́n mo wà láààyè.’

10“Nígbà náà, mo dúró lórí i rẹ̀, mo sì pa á nítorí mo mọ̀ wí pé, lẹ́yìn ìgbà tí ó ti ṣubú, kò le è yè mọ́. Mo sì mú adé tí ó wà lórí rẹ̀, idẹ tí ó wà ní apá a rẹ̀, mo sì kó wọn wá síbí fún olúwa mi.”

11Nígbà náà ni, Dafidi àti gbogbo àwọn tí ó wà pẹ̀lú rẹ̀, di aṣọ wọn mú, wọ́n sì fà á ya. 12Wọ́n ṣọ̀fọ̀, wọ́n sì sọkún, wọ́n sì gbààwẹ̀ títí di ìrọ̀lẹ́ fún Saulu àti ọmọ rẹ̀ Jonatani àti fún àwọn ọmọ-ogun Olúwa, àti fún àwọn ilé Israẹli, nítorí wọ́n ti ṣubú nípa idà.

13Dafidi sọ fún ọkùnrin tí ó mú ìròyìn wá fún un pé, “Níbo ni ó ti wá?”

O dáhùn pé, “Ọmọ àlejò ni mo jẹ́, ará Amaleki.”

14Dafidi béèrè lọ́wọ́ rẹ̀ pé, “Kí ni ó dé tí ìwọ kò fi bẹ̀rù láti gbé ọwọ́ rẹ̀ sókè láti fi pa ẹni ààmì òróró Olúwa?”

15Nígbà náà Dafidi pe ọ̀kan nínú ọkùnrin, ó sì wí pé, “Lọ, gbé e lulẹ̀!” Nígbà náà ó gbé e lulẹ̀, ó sì kú. 16Nítorí Dafidi wí fún un pé, “Ẹ̀jẹ̀ rẹ yóò wà lórí ara rẹ, nítorí ẹnu ara rẹ ni o fi sọ pé ‘Mo pa ẹni ààmì òróró Olúwa.’ ”

17Dafidi sì fi orin ọ̀fọ̀ yìí ṣọ̀fọ̀ lórí Saulu àti lórí Jonatani ọmọ rẹ̀, 18Ó sì pàṣẹ pé kí a kọ́ àwọn ọkùnrin Juda ní orin arò yìí tí ó jẹ́ ti ọrun (a kọ ọ́ sí inú ìwé Jaṣari):

19“Ògo rẹ, Israẹli ni a pa ní òkè gíga rẹ.

Wò bí àwọn alágbára ṣe ń ṣubú!

20“Ẹ má ṣe sọ ọ́ ní Gati,

ẹ má ṣe kéde rẹ̀ ní òpópónà Aṣkeloni,

kí àwọn ọmọbìnrin Filistini má bá à yọ̀,

kí àwọn ọmọbìnrin aláìkọlà má ba à dunnú.

21“Ẹ̀yin òkè Gilboa,

kí ẹ̀yin kí ó má ṣe rí ìrì tàbí òjò,

tàbí oko tí ó mú èso ọrẹ wá.

Nítorí ibẹ̀ ni asà alágbára ti ṣègbé,

asà Saulu, bí ẹni pé a kò fi òróró yàn án.

22“Ọrun Jonatani kì í padà

bẹ́ẹ̀ ni idà Saulu kì í padà lásán,

láì kan ẹ̀jẹ̀ àwọn tí a pa,

àti ẹran àwọn alágbára.

23Saulu àti Jonatani—

ní ọjọ́ ayé, wọ́n fẹ́ràn ara, wọn sì dùn,

ní ikú, wọn kò sì yà ara wọ́n.

Wọ́n yára ju idì lọ,

wọ́n lágbára ju kìnnìún lọ.

24“Ẹ̀yin ọmọbìnrin Israẹli,

ẹ sọkún lórí Saulu,

ẹni tí ó fi aṣọ ọ̀gbọ̀ dáradára wọ̀ yín,

ẹni tí ó fi wúrà sí ara aṣọ yín.

25“Wò ó bí alágbára ti ṣubú ní ojú ogun!

Jonatani, ìwọ tí a pa ní òkè gíga.

26Ọkàn mi gbọgbẹ́ fún ọ Jonatani arákùnrin mi;

ìwọ ṣọ̀wọ́n fún mi.

Ìfẹ́ rẹ sí mi jẹ́ ìyanu,

ó jẹ́ ìyanu ju ti obìnrin lọ.

27“Wò ó bí alágbára ti ṣubú!

Ohun ìjà sì ti ṣègbé!”