1 Coríntios 14 – NVI-PT & SNC

Nova Versão Internacional

1 Coríntios 14:1-40

Os Dons de Profecia e de Línguas

1Sigam o caminho do amor e busquem com dedicação os dons espirituais, principalmente o dom de profecia. 2Pois quem fala em uma língua14.2 Ou outro idioma; também em todo o capítulo 14. não fala aos homens, mas a Deus. De fato, ninguém o entende; em espírito fala mistérios. 3Mas quem profetiza o faz para edificação, encorajamento e consolação dos homens. 4Quem fala em língua a si mesmo se edifica, mas quem profetiza edifica a igreja. 5Gostaria que todos vocês falassem em línguas, mas prefiro que profetizem. Quem profetiza é maior do que aquele que fala em línguas, a não ser que as interprete, para que a igreja seja edificada.

6Agora, irmãos, se eu for visitá-los e falar em línguas, em que serei útil a vocês, a não ser que leve alguma revelação, ou conhecimento, ou profecia, ou doutrina? 7Até no caso de coisas inanimadas que produzem sons, tais como a flauta ou a cítara, como alguém reconhecerá o que está sendo tocado, se os sons não forem distintos? 8Além disso, se a trombeta não emitir um som claro, quem se preparará para a batalha? 9Assim acontece com vocês. Se não proferirem palavras compreensíveis com a língua, como alguém saberá o que está sendo dito? Vocês estarão simplesmente falando ao ar. 10Sem dúvida, há diversos idiomas no mundo; todavia, nenhum deles é sem sentido. 11Portanto, se eu não entender o significado do que alguém está falando, serei estrangeiro para quem fala e ele será estrangeiro para mim. 12Assim acontece com vocês. Visto que estão ansiosos por terem dons espirituais14.12 Grego: serem zelosos dos espíritos., procurem crescer naqueles que trazem a edificação para a igreja.

13Por isso, quem fala em uma língua, ore para que a possa interpretar. 14Pois, se oro em uma língua, meu espírito ora, mas a minha mente fica infrutífera. 15Então, que farei? Orarei com o espírito, mas também orarei com o entendimento; cantarei com o espírito, mas também cantarei com o entendimento. 16Se você estiver louvando a Deus em espírito, como poderá aquele que está entre os não instruídos dizer o “Amém” à sua ação de graças, visto que não sabe o que você está dizendo? 17Pode ser que você esteja dando graças muito bem, mas o outro não é edificado.

18Dou graças a Deus por falar em línguas mais do que todos vocês. 19Todavia, na igreja prefiro falar cinco palavras compreensíveis para instruir os outros a falar dez mil palavras em uma língua.

20Irmãos, deixem de pensar como crianças. Com respeito ao mal, sejam crianças; mas, quanto ao modo de pensar, sejam adultos. 21Pois está escrito na Lei:

“Por meio de homens de outras línguas

e por meio de lábios de estrangeiros

falarei a este povo,

mas, mesmo assim, eles não me ouvirão”14.21 Is 28.11,12,

diz o Senhor.

22Portanto, as línguas são um sinal para os descrentes, e não para os que creem; a profecia, porém, é para os que creem, não para os descrentes. 23Assim, se toda a igreja se reunir e falar em línguas e alguns não instruídos ou descrentes entrarem, não dirão que vocês estão loucos? 24Mas, se entrar algum descrente ou não instruído quando todos estiverem profetizando, ele por todos será convencido de que é pecador e por todos será julgado, 25e os segredos do seu coração serão expostos. Assim, ele se prostrará, rosto em terra, e adorará a Deus, exclamando: “Deus realmente está entre vocês!”

Ordem no Culto

26Portanto, que diremos, irmãos? Quando vocês se reúnem, cada um de vocês tem um salmo, ou uma palavra de instrução, uma revelação, uma palavra em uma língua ou uma interpretação. Tudo seja feito para a edificação da igreja. 27Se, porém, alguém falar em língua, devem falar dois, no máximo três, e alguém deve interpretar. 28Se não houver intérprete, fique calado na igreja, falando consigo mesmo e com Deus.

29Tratando-se de profetas, falem dois ou três, e os outros julguem cuidadosamente o que foi dito. 30Se vier uma revelação a alguém que está sentado, cale-se o primeiro. 31Pois vocês todos podem profetizar, cada um por sua vez, de forma que todos sejam instruídos e encorajados. 32O espírito dos profetas está sujeito aos profetas. 33Pois Deus não é Deus de desordem, mas de paz.

Como em todas as congregações dos santos, 34permaneçam as mulheres em silêncio nas igrejas, pois não lhes é permitido falar; antes permaneçam em submissão, como diz a Lei. 35Se quiserem aprender alguma coisa, que perguntem a seus maridos em casa; pois é vergonhoso uma mulher falar na igreja.

36Acaso a palavra de Deus originou-se entre vocês? São vocês o único povo que ela alcançou? 37Se alguém pensa que é profeta ou espiritual, reconheça que o que estou escrevendo a vocês é mandamento do Senhor. 38Se ignorar isso, ele mesmo será ignorado.14.38 Alguns manuscritos dizem Se ele ignora isso, deixe-o ignorar.

39Portanto, meus irmãos, busquem com dedicação o profetizar e não proíbam o falar em línguas. 40Mas tudo deve ser feito com decência e ordem.

Slovo na cestu

1. Korintským 14:1-40

Pavlovo učení o darech proroctví a jazyků

1Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo. 2Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. 3Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují. 4Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství. 5Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět. 6Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký?

7Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? 8Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? 9Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru.

10Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. 11Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. 12Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.

13Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš. 14Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. 15Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem. 16-17Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá. 18Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás. 19Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných.

20Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé. 21Ve starozákonním proroctví říká Bůh:

„Pošlu k nim cizince,

aby k nim promluvili cizím jazykem,

ale ani těm nebudou naslouchat.“

22Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy. 23Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo? 24Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí. 25Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!

Řád a kázeň ve shromáždění jsou znakem věřících v Krista

26Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících.

27Pokud jde o mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém a zároveň ať to někdo překládá. 28Když se nenajde nikdo, kdo by byl schopen to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe.

29Také ti, kterým se dostálo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují. 30-31Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro pomoc a povzbuzení ostatním. 32Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření, umí se také odmlčet a čekat, až na něj zase přijde řada. 33Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji.

34Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, aby ženy zasahovaly do průběhu křesťanských shromáždění. Ať to tedy nedělají ani u vás. 35Pro ně je vhodnější přijímat usnesení mužů než s nimi diskutovat; konečně jim to ukládá i zákon. 36Jestli se jim něco nezdá, ať si to nechají doma vyložit od manžela a nedohadují se na veřejnosti. Někomu se to jistě nebude líbit, ale nemyslete si, že právě vy v Korintu rozumíte všemu nejlíp. Nejste první ani jediní, kdo přijali Krista za svého pána. 37A jestli někdo tam u vás tvrdí, že má zvláštní nadání slyšet Boží hlas a jiné schopnosti z Božího Ducha, měl by tím spíš pochopit, že to, co vám říkám, pochází od Boha. 38Kdo to odmítá uznat, ten sám nemá nárok na uznání.

39Tak tedy, milí bratři, proste Boha o to, abyste mohli hlásat jeho pravdy. Nebraňte mluvit cizími jazyky, 40ale všechno ať má svůj pořádek a kázeň.