Против неслоге
1Одакле ратови, одакле сукоби међу вама? Зар не потичу од ваших жудњи које ратују у вашим удовима? 2Жудите и немате, убијате и завидите – и не можете да постигнете, ратујете и сукобљавате се. Немате, јер не тражите. 3Тражите, али не добијате, зато што тражите што је зло: да бисте утрошили на своје жудње.
4Прељубници! Зар не знате да је пријатељство са светом непријатељство према Богу? Ко, наиме, хоће да буде пријатељ са светом, постаје непријатељ Богу. 5Или сматрате да Писмо без разлога говори: „Љубоморно чезне Дух који се настанио у вама“, 6али даје већу милост. Зато Писмо говори:
„Бог се супротставља охолима,
а понизнима исказује милост.“
7Стога се покорите Богу, а супротставите се ђаволу, па ће побећи од вас. 8Приближите се Богу и он ће се приближити вама.
Очистите руке, грешници! Очистите срца, ви подељене душе! 9Тугујте над својом бедом и закукајте! Нека се ваш смех у плач окрене, а ваша радост у жалост! 10Понизите се пред Богом, и он ће вас узвисити.
Не осуђујте један другога
11Браћо, не оговарајте један другога. Онај, наиме, ко оговара брата или га осуђује, против Закона говори и Закон осуђује. А ако осуђујеш Закон, онда га не извршаваш, већ се постављаш као да си му судија. 12Само је један Законодавац и Судија, који може да спасе и погуби. А ко си ти да осуђујеш ближњега?
Планирање без Бога
13А сад, ви што говорите: „Данас или сутра поћи ћемо у тај и тај град. Тамо ћемо провести годину дана; трговаћемо и зарадићемо“, 14а не знате ни шта ће бити сутра. Шта је ваш живот? Он је као магла која се за кратко спусти, па се потом разиђе. 15Уместо да говорите: „Ако да Господ да будемо живи, учинићемо ово или оно.“ 16А ви се још и хвалите својом надменошћу! Свако такво хвалисање је зло.
17Према томе, ко зна да чини добро, а не чини, грех му је.
Podřiďte se Bohu
1Co působí vzájemné hádky a boje mezi vámi? Není to snad ctižádost, která vás ovládá? Po mnohém toužíte, a přece nic nemáte. 2Chcete mít totéž co druzí – i za cenu, že je ničíte, ale nemůžete toho dosáhnout. Bojujete a pletichaříte, zatímco byste se měli modlit. 3A pokud se modlíte, nic nedostáváte, protože prosíte ze špatných pohnutek, abyste uspokojili sami sebe.
4Podobáte se nevěrné ženě, která koketuje s nepřítelem svého muže. Cožpak nechápete, že když chcete být zadobře kde s kým, odcizujete se nutně Bohu? Znovu vám říkám, že nemůžete být lidmi blízkými Bohu, pokud toužíte po přízni tohoto světa. 5Myslíte si snad, že Bůh, který si nás stvořil pro sebe, může souhlasit s tím, že koketujeme s jeho nepřítelem?
6Boží láska je však přece větší než naše zpronevěra. Vždyť Bible praví:
„Bůh se staví proti pyšným,
ale nad pokornými se smilovává.“
7Proto se před Bohem v pokoře skloňte. Postavte se na odpor ďáblu a on od vás uteče. Přibližte se k Bohu a Bůh se přiblíží k vám. 8Očistěte si ruce, hříšníci, a dejte svá srdce cele Bohu, nerozhodní. 9Uvědomte si svou ubohost, zarmuťte se a plačte nad sebou. Při tomto poznání není čas na smích a radost, ale na pokání. 10Ponížíte-li se takto před Bohem, on vás pozvedne.
11Bratři, nesnižujte se a nesuďte jeden druhého. Kdo to dělá, staví se nad zákon. Místo aby ho plnil, hraje si na soudce. 12Je jen jeden zákonodárce a soudce – Bůh. Jenom on může udělit milost, nebo odsoudit. Na jaké místo se to stavíš, když soudíš bližního?
Chlubení zítřkem
13Slyším, že někteří říkáte: „Co nejdřív se přesuneme do toho či onoho města, budeme tam asi rok pracovat a vyděláme si spoustu peněz.“ 14Jak můžete vědět, co se stane zítra? Vždyť náš život se podobá ranní mlze, která se objeví a za chvíli zase zmizí. 15Měli byste spíše říkat: „Jestli si to bude Pán přát a zachová-li nás při životě, uděláme to či ono.“ 16Ale vy mluvíte jen o vlastních plánech a chvástáte se jimi. 17Takové sebejisté řeči jsou hřích. O tom všem, co jsem vám dosud napsal, platí: Kdo ví, co má činit, a neřídí se podle toho, má hřích.
