Исус лечи у суботу
1Исус је поново дошао у синагогу. Ту је био и неки човек са усахлом руком. 2Било је ту и оних који су пажљиво мотрили на Исуса, да би га оптужили уколико би излечио човека у суботу. 3Исус рече човеку са усахлом руком: „Стани овде у средину!“
4Онда је упитао народ: „Да ли је суботом дозвољено чинити добро или зло? Спасити некоме живот или га одузети?“ Нико није рекао ни реч. 5Исус их погледа с љутњом, ожалошћен због окорелости њихових срца. Онда рече човеку: „Испружи своју руку!“ Човек испружи руку и рука му поново постаде здрава. 6Тада фарисеји изађоше из синагоге и одмах са иродовцима сковаше заверу како да убију Исуса.
Народ следи Исуса
7Исус се са својим ученицима повукао на Галилејско језеро. Пратило га је велико мноштво људи из Галилеје, Јудеје, 8Јерусалима, Идумеје и с друге стране Јордана, те из околине Тира и Сидона. Долазили су к њему кад су чули какве ствари чини. 9Исус је рекао ученицима да припреме неки чамац за њега, да га народ не би стеснио. 10Будући да је многе већ исцелио, сви који су патили од разних болести су се пробијали до њега желећи да га дотакну. 11Када би опседнути нечистим духовима угледали Исуса, падали би пред њим, вичући: „Ти си Син Божији!“ 12Исус им је строго напоменуо да не откривају ко је он.
Исус поставља Дванаесторицу
13Затим се Исус попео на гору и позвао оне које је хтео. Они су дошли к њему. 14Издвојио је Дванаесторицу, које је назвао апостолима, да буду с њим. Њих је послао да проповедају 15и дао им моћ да истерују зле духове. 16Ово су имена изабране Дванаесторице: Симон, кога је Исус прозвао Петар, 17Заведејеви синови Јаков и његов брат Јован, које је Исус прозвао Воанергес, што значи „синови грома“, 18Андрија, Филип, Вартоломеј, Матеј, Тома, Јаков Алфејев, Тадеј, Симон Хананејац, 19и Јуда Искариот који је издао Исуса.
Верске вође оптужују Исуса да је под влашћу Сатане
20Исус се вратио кући. Опет се слегло толико света, да он и његови ученици ни залогај хлеба нису могли да поједу. 21Када је то чула његова породица, дошли су да га одвуку, јер су говорили да није при чистој свести.
22А зналци Светог писма, који су дошли из Јерусалима, говорили су: „Он је опседнут Веелзевулом!“ и: „Он уз помоћ главара злих духова истерује зле духове!“
23Исус их је онда позвао к себи и говорио им служећи се причама: „Како Сатана може да изгони Сатану? 24Ако се неко царство разједини, то царство се неће одржати. 25И ако у породици дође до поделе, та породица неће опстати. 26Ако се Сатана окренуо против себе самог, па се разделио, онда му нема опстанка, него му је дошао крај. 27Јер, нико не може ући у кућу снажног човека и опљачкати његово покућство, ако га прво не свеже. Тек онда ће опљачкати његову кућу. 28Заиста вам кажем: људима се могу опростити сви греси и сва богохулства која изговоре, 29али ко изговори богохулство против Духа Светога, то му се никада неће опростити, него ће му се овај грех рачунати довека.“
30Исус је то рекао јер су говорили за њега да има нечистог духа.
Исус описује своју праву породицу
31Онда је дошла Исусова мајка са његовом браћом. Послали су некога да позове Исуса, а сами су остали да стоје напољу. 32Исус је седео окружен мноштвом народа. Рекли су му: „Ево, ту напољу су твоја мајка и твоја браћа, и траже те.“
33Исус им одговори: „Ко је моја мајка и ко су моја браћа?“
34И осврнувши се на оне који су седели око њега, рече: „Ево моје мајке и моје браће! 35Јер онај ко врши вољу Божју, тај ми је брат и сестра и мајка.“
Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
1Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota, 2Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.
3A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění, 4a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“ Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět. 5Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“ řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.
6Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.
Velké zástupy následují Ježíše
7Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska, 8Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči.
9Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil. 10Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout.
11A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.
Ježíš volí dvanáct učedníků
13Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu. 14Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat 15a uzdravovat. 16Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr, 17Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“, 18Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a 19Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.
Náboženští vůdcové obviňují Ježíše z posedlosti
20Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst. 21Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum.
22Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání.
23Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana? 24Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit. 25Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne. 26A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec. 27Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana.
28Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky. 29Když ovšem někdo v zatvrzelosti odmítá Boží zách-rannou moc a přitom ví, co odmítá, takový člověk se rouhá Du-chu svatému. A to je hřích, který nemůže být odpuštěn.“
30To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.
Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu
31Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit. 32Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“
33Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“ 34Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři. 35Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“
