The death of Lazarus
1Now a man named Lazarus was ill. He was from Bethany, the village of Mary and her sister Martha. 2(This Mary, whose brother Lazarus now lay ill, was the same one who poured perfume on the Lord and wiped his feet with her hair.) 3So the sisters sent word to Jesus, ‘Lord, the one you love is ill.’
4When he heard this, Jesus said, ‘This illness will not end in death. No, it is for God’s glory so that God’s Son may be glorified through it.’ 5Now Jesus loved Martha and her sister and Lazarus. 6So when he heard that Lazarus was ill, he stayed where he was two more days, 7and then he said to his disciples, ‘Let us go back to Judea.’
8‘But Rabbi,’ they said, ‘a short while ago the Jews there tried to stone you, and yet you are going back?’
9Jesus answered, ‘Are there not twelve hours of daylight? Anyone who walks in the day-time will not stumble, for they see by this world’s light. 10It is when a person walks at night that they stumble, for they have no light.’
11After he had said this, he went on to tell them, ‘Our friend Lazarus has fallen asleep; but I am going there to wake him up.’
12His disciples replied, ‘Lord, if he sleeps, he will get better.’ 13Jesus had been speaking of his death, but his disciples thought he meant natural sleep.
14So then he told them plainly, ‘Lazarus is dead, 15and for your sake I am glad I was not there, so that you may believe. But let us go to him.’
16Then Thomas (also known as Didymus11:16 Thomas (Aramaic) and Didymus (Greek) both mean twin.) said to the rest of the disciples, ‘Let us also go, that we may die with him.’
Jesus comforts the sisters of Lazarus
17On his arrival, Jesus found that Lazarus had already been in the tomb for four days. 18Now Bethany was less than two miles11:18 Or about 3 kilometres from Jerusalem, 19and many Jews had come to Martha and Mary to comfort them in the loss of their brother. 20When Martha heard that Jesus was coming, she went out to meet him, but Mary stayed at home.
21‘Lord,’ Martha said to Jesus, ‘if you had been here, my brother would not have died. 22But I know that even now God will give you whatever you ask.’
23Jesus said to her, ‘Your brother will rise again.’
24Martha answered, ‘I know he will rise again in the resurrection at the last day.’
25Jesus said to her, ‘I am the resurrection and the life. The one who believes in me will live, even though they die; 26and whoever lives by believing in me will never die. Do you believe this?’
27‘Yes, Lord,’ she replied, ‘I believe that you are the Messiah, the Son of God, who is to come into the world.’
28After she had said this, she went back and called her sister Mary aside. ‘The Teacher is here,’ she said, ‘and is asking for you.’ 29When Mary heard this, she got up quickly and went to him. 30Now Jesus had not yet entered the village, but was still at the place where Martha had met him. 31When the Jews who had been with Mary in the house, comforting her, noticed how quickly she got up and went out, they followed her, supposing she was going to the tomb to mourn there.
32When Mary reached the place where Jesus was and saw him, she fell at his feet and said, ‘Lord, if you had been here, my brother would not have died.’
33When Jesus saw her weeping, and the Jews who had come along with her also weeping, he was deeply moved in spirit and troubled. 34‘Where have you laid him?’ he asked.
‘Come and see, Lord,’ they replied.
35Jesus wept.
36Then the Jews said, ‘See how he loved him!’
37But some of them said, ‘Could not he who opened the eyes of the blind man have kept this man from dying?’
Jesus raises Lazarus from the dead
38Jesus, once more deeply moved, came to the tomb. It was a cave with a stone laid across the entrance. 39‘Take away the stone,’ he said.
‘But, Lord,’ said Martha, the sister of the dead man, ‘by this time there is a bad odour, for he has been there four days.’
40Then Jesus said, ‘Did I not tell you that if you believe, you will see the glory of God?’
41So they took away the stone. Then Jesus looked up and said, ‘Father, I thank you that you have heard me. 42I knew that you always hear me, but I said this for the benefit of the people standing here, that they may believe that you sent me.’
43When he had said this, Jesus called in a loud voice, ‘Lazarus, come out!’ 44The dead man came out, his hands and feet wrapped with strips of linen, and a cloth round his face.
Jesus said to them, ‘Take off the grave clothes and let him go.’
The plot to kill Jesus
45Therefore many of the Jews who had come to visit Mary, and had seen what Jesus did, believed in him. 46But some of them went to the Pharisees and told them what Jesus had done. 47Then the chief priests and the Pharisees called a meeting of the Sanhedrin.
‘What are we accomplishing?’ they asked. ‘Here is this man performing many signs. 48If we let him go on like this, everyone will believe in him, and then the Romans will come and take away both our temple and our nation.’
49Then one of them, named Caiaphas, who was high priest that year, spoke up, ‘You know nothing at all! 50You do not realise that it is better for you that one man die for the people than that the whole nation perish.’
51He did not say this on his own, but as high priest that year he prophesied that Jesus would die for the Jewish nation, 52and not only for that nation but also for the scattered children of God, to bring them together and make them one. 53So from that day on they plotted to take his life.
54Therefore Jesus no longer moved about publicly among the people of Judea. Instead he withdrew to a region near the wilderness, to a village called Ephraim, where he stayed with his disciples.
55When it was almost time for the Jewish Passover, many went up from the country to Jerusalem for their ceremonial cleansing before the Passover. 56They kept looking for Jesus, and as they stood in the temple courts they asked one another, ‘What do you think? Isn’t he coming to the festival at all?’ 57But the chief priests and the Pharisees had given orders that anyone who found out where Jesus was should report it so that they might arrest him.
Lazar onemocní a umírá
1Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii. 2(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz:
„Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5-6Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci. 7Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil. 10Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“ 11Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti. 14Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel 15a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
Ježíš těší Martu a Marii
17Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry, 19a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu. 20-21Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel. 22Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23„Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24-26Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“
27„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla.
28Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“ 29Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou. 31Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl. 34Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“
„Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli. 35Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36„Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou. 37Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
Ježíš křísí Lazara
38To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39„Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš.
„Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.
40„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.
41Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš. 42Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44A Lazar vyšel.
Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
Úklady náboženských vůdců proti Ježíšovi
45Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku. 46Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům. 47Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy! 48Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti! 50Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“ 51Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid. 52Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev. 53Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život. 54Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů. 56Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
