The Authority of Jesus Questioned
1One day as Jesus was teaching the people in the temple courts and proclaiming the good news, the chief priests and the teachers of the law, together with the elders, came up to him. 2“Tell us by what authority you are doing these things,” they said. “Who gave you this authority?”
3He replied, “I will also ask you a question. Tell me: 4John’s baptism—was it from heaven, or of human origin?”
5They discussed it among themselves and said, “If we say, ‘From heaven,’ he will ask, ‘Why didn’t you believe him?’ 6But if we say, ‘Of human origin,’ all the people will stone us, because they are persuaded that John was a prophet.”
7So they answered, “We don’t know where it was from.”
8Jesus said, “Neither will I tell you by what authority I am doing these things.”
The Parable of the Tenants
9He went on to tell the people this parable: “A man planted a vineyard, rented it to some farmers and went away for a long time. 10At harvest time he sent a servant to the tenants so they would give him some of the fruit of the vineyard. But the tenants beat him and sent him away empty-handed. 11He sent another servant, but that one also they beat and treated shamefully and sent away empty-handed. 12He sent still a third, and they wounded him and threw him out.
13“Then the owner of the vineyard said, ‘What shall I do? I will send my son, whom I love; perhaps they will respect him.’
14“But when the tenants saw him, they talked the matter over. ‘This is the heir,’ they said. ‘Let’s kill him, and the inheritance will be ours.’ 15So they threw him out of the vineyard and killed him.
“What then will the owner of the vineyard do to them? 16He will come and kill those tenants and give the vineyard to others.”
When the people heard this, they said, “God forbid!”
17Jesus looked directly at them and asked, “Then what is the meaning of that which is written:
“ ‘The stone the builders rejected
has become the cornerstone’20:17 Psalm 118:22?
18Everyone who falls on that stone will be broken to pieces; anyone on whom it falls will be crushed.”
19The teachers of the law and the chief priests looked for a way to arrest him immediately, because they knew he had spoken this parable against them. But they were afraid of the people.
Paying Taxes to Caesar
20Keeping a close watch on him, they sent spies, who pretended to be sincere. They hoped to catch Jesus in something he said, so that they might hand him over to the power and authority of the governor. 21So the spies questioned him: “Teacher, we know that you speak and teach what is right, and that you do not show partiality but teach the way of God in accordance with the truth. 22Is it right for us to pay taxes to Caesar or not?”
23He saw through their duplicity and said to them, 24“Show me a denarius. Whose image and inscription are on it?”
“Caesar’s,” they replied.
25He said to them, “Then give back to Caesar what is Caesar’s, and to God what is God’s.”
26They were unable to trap him in what he had said there in public. And astonished by his answer, they became silent.
The Resurrection and Marriage
27Some of the Sadducees, who say there is no resurrection, came to Jesus with a question. 28“Teacher,” they said, “Moses wrote for us that if a man’s brother dies and leaves a wife but no children, the man must marry the widow and raise up offspring for his brother. 29Now there were seven brothers. The first one married a woman and died childless. 30The second 31and then the third married her, and in the same way the seven died, leaving no children. 32Finally, the woman died too. 33Now then, at the resurrection whose wife will she be, since the seven were married to her?”
34Jesus replied, “The people of this age marry and are given in marriage. 35But those who are considered worthy of taking part in the age to come and in the resurrection from the dead will neither marry nor be given in marriage, 36and they can no longer die; for they are like the angels. They are God’s children, since they are children of the resurrection. 37But in the account of the burning bush, even Moses showed that the dead rise, for he calls the Lord ‘the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.’20:37 Exodus 3:6 38He is not the God of the dead, but of the living, for to him all are alive.”
39Some of the teachers of the law responded, “Well said, teacher!” 40And no one dared to ask him any more questions.
Whose Son Is the Messiah?
41Then Jesus said to them, “Why is it said that the Messiah is the son of David? 42David himself declares in the Book of Psalms:
“ ‘The Lord said to my Lord:
“Sit at my right hand
43until I make your enemies
a footstool for your feet.” ’20:43 Psalm 110:1
44David calls him ‘Lord.’ How then can he be his son?”
Warning Against the Teachers of the Law
45While all the people were listening, Jesus said to his disciples, 46“Beware of the teachers of the law. They like to walk around in flowing robes and love to be greeted with respect in the marketplaces and have the most important seats in the synagogues and the places of honor at banquets. 47They devour widows’ houses and for a show make lengthy prayers. These men will be punished most severely.”
Židé se přou o Ježíšovu autoritu
1Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou: 2„Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“ 3Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás: 4Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“ 5Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili, 6a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“ 7Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“ 8Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
Ježíš vypráví podobenství o pošetilém boháči
9Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou. 11Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali. 12Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali. 13Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘ 14Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘ 15A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho. 16Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“ Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“ 17Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘ 18Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“ 19Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
Židé se Ježíše ptají na placení daně
20Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou. 21Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni. 22Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“ 23On však prohlédl jejich lest a vyzval je: 24„Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“ 25On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ 26A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
Židé se Ježíše ptají na vzkříšení
27Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém: 28„Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou. 29Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka. 30-31S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní. 32Nakonec zemřela i ona. 33Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“ 34-36Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé. 37A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli. 38A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“ 39Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“ 40Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
41Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým? 42Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů:
‚Bůh říká mému Pánu:
Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
Ježíš varuje před náboženskými vůdci
45Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi: 46-47„Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
