New International Version

John 12:1-50

Jesus Anointed at Bethany

1Six days before the Passover, Jesus came to Bethany, where Lazarus lived, whom Jesus had raised from the dead. 2Here a dinner was given in Jesus’ honor. Martha served, while Lazarus was among those reclining at the table with him. 3Then Mary took about a pint12:3 Or about 0.5 liter of pure nard, an expensive perfume; she poured it on Jesus’ feet and wiped his feet with her hair. And the house was filled with the fragrance of the perfume.

4But one of his disciples, Judas Iscariot, who was later to betray him, objected, 5“Why wasn’t this perfume sold and the money given to the poor? It was worth a year’s wages.12:5 Greek three hundred denarii6He did not say this because he cared about the poor but because he was a thief; as keeper of the money bag, he used to help himself to what was put into it.

7“Leave her alone,” Jesus replied. “It was intended that she should save this perfume for the day of my burial. 8You will always have the poor among you,12:8 See Deut. 15:11. but you will not always have me.”

9Meanwhile a large crowd of Jews found out that Jesus was there and came, not only because of him but also to see Lazarus, whom he had raised from the dead. 10So the chief priests made plans to kill Lazarus as well, 11for on account of him many of the Jews were going over to Jesus and believing in him.

Jesus Comes to Jerusalem as King

12The next day the great crowd that had come for the festival heard that Jesus was on his way to Jerusalem. 13They took palm branches and went out to meet him, shouting,

“Hosanna!12:13 A Hebrew expression meaning “Save!” which became an exclamation of praise

“Blessed is he who comes in the name of the Lord!”12:13 Psalm 118:25,26

“Blessed is the king of Israel!”

14Jesus found a young donkey and sat on it, as it is written:

15“Do not be afraid, Daughter Zion;

see, your king is coming,

seated on a donkey’s colt.”12:15 Zech. 9:9

16At first his disciples did not understand all this. Only after Jesus was glorified did they realize that these things had been written about him and that these things had been done to him.

17Now the crowd that was with him when he called Lazarus from the tomb and raised him from the dead continued to spread the word. 18Many people, because they had heard that he had performed this sign, went out to meet him. 19So the Pharisees said to one another, “See, this is getting us nowhere. Look how the whole world has gone after him!”

Jesus Predicts His Death

20Now there were some Greeks among those who went up to worship at the festival. 21They came to Philip, who was from Bethsaida in Galilee, with a request. “Sir,” they said, “we would like to see Jesus.” 22Philip went to tell Andrew; Andrew and Philip in turn told Jesus.

23Jesus replied, “The hour has come for the Son of Man to be glorified. 24Very truly I tell you, unless a kernel of wheat falls to the ground and dies, it remains only a single seed. But if it dies, it produces many seeds. 25Anyone who loves their life will lose it, while anyone who hates their life in this world will keep it for eternal life. 26Whoever serves me must follow me; and where I am, my servant also will be. My Father will honor the one who serves me.

27“Now my soul is troubled, and what shall I say? ‘Father, save me from this hour’? No, it was for this very reason I came to this hour. 28Father, glorify your name!”

Then a voice came from heaven, “I have glorified it, and will glorify it again.” 29The crowd that was there and heard it said it had thundered; others said an angel had spoken to him.

30Jesus said, “This voice was for your benefit, not mine. 31Now is the time for judgment on this world; now the prince of this world will be driven out. 32And I, when I am lifted up12:32 The Greek for lifted up also means exalted. from the earth, will draw all people to myself.” 33He said this to show the kind of death he was going to die.

34The crowd spoke up, “We have heard from the Law that the Messiah will remain forever, so how can you say, ‘The Son of Man must be lifted up’? Who is this ‘Son of Man’?”

35Then Jesus told them, “You are going to have the light just a little while longer. Walk while you have the light, before darkness overtakes you. Whoever walks in the dark does not know where they are going. 36Believe in the light while you have the light, so that you may become children of light.” When he had finished speaking, Jesus left and hid himself from them.

Belief and Unbelief Among the Jews

37Even after Jesus had performed so many signs in their presence, they still would not believe in him. 38This was to fulfill the word of Isaiah the prophet:

“Lord, who has believed our message

and to whom has the arm of the Lord been revealed?”12:38 Isaiah 53:1

39For this reason they could not believe, because, as Isaiah says elsewhere:

40“He has blinded their eyes

and hardened their hearts,

so they can neither see with their eyes,

nor understand with their hearts,

nor turn—and I would heal them.”12:40 Isaiah 6:10

41Isaiah said this because he saw Jesus’ glory and spoke about him.

42Yet at the same time many even among the leaders believed in him. But because of the Pharisees they would not openly acknowledge their faith for fear they would be put out of the synagogue; 43for they loved human praise more than praise from God.

44Then Jesus cried out, “Whoever believes in me does not believe in me only, but in the one who sent me. 45The one who looks at me is seeing the one who sent me. 46I have come into the world as a light, so that no one who believes in me should stay in darkness.

47“If anyone hears my words but does not keep them, I do not judge that person. For I did not come to judge the world, but to save the world. 48There is a judge for the one who rejects me and does not accept my words; the very words I have spoken will condemn them at the last day. 49For I did not speak on my own, but the Father who sent me commanded me to say all that I have spoken. 50I know that his command leads to eternal life. So whatever I say is just what the Father has told me to say.”

Slovo na cestu

Jan 12:1-50

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí

1Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. 2Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. 3Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.

4Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: 5„Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ 6Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.

7Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. 8Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“

9Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. 10Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, 11protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

12Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. 13Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:

„Sláva Ježíši!

Ať žije Mesiáš!

Ať žije náš Král!“

14Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:

15„Neboj se, Jeruzaléme.

Tvůj král se blíží,

přijíždí na oslátku.“

(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. 16Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)

17Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, 18a tím zástup narůstal. 19Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“

Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít

20V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, 21a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“

22Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.

23Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. 24Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. 25Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. 26Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.

27Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. 28Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“

Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ 29Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“

30„Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. 31„Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. 32-33Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“

34„Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“

35Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. 36Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.

Většina v Ježíše neuvěřila

37I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili 38a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:

„Pane, kdo uvěřil našim slovům?

Kdo poznal Boží moc?“

39Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.

40„Zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce,

takže nevidí a nechápou.

Neobrátí se k Bohu,

aby jim mohl pomoci.“

41Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.

42V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. 43Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.

Ježíš shrnuje své učení

44Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. 45Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. 46Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. 47Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. 48Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. 49-50Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“