Paul Speaks Up for His Service to the Church
1Christ is humble and free of pride. Because of this, I make my appeal to you. I, Paul, am the one you call “shy” when I am face to face with you. But when I am away from you, you think I am “bold” toward you. 2I am coming to see you. Please don’t make me be as bold as I expect to be toward some people. They think that I live the way the people of this world live. 3I do live in the world. But I don’t fight my battles the way the people of the world do. 4The weapons I fight with are not the weapons the world uses. In fact, it is just the opposite. My weapons have the power of God to destroy the camps of the enemy. 5I destroy every claim and every reason that keeps people from knowing God. I keep every thought under control in order to make it obey Christ. 6Until you have obeyed completely, I will be ready to punish you every time you don’t obey.
7You are judging only by how things look on the surface. Suppose someone is sure they belong to Christ. Then they should consider again that we belong to Christ just as much as they do. 8Do I brag too much about the authority the Lord gave me? If I do, it’s because I want to build you up, not tear you down. And I’m not ashamed of that kind of bragging. 9Don’t think that I’m trying to scare you with my letters. 10Some say, “His letters sound important. They are powerful. But in person he doesn’t seem like much. And what he says doesn’t amount to anything.” 11People like that have a lot to learn. What I say in my letters when I’m away from you, I will do in my actions when I’m with you.
12I don’t dare to compare myself with those who praise themselves. I’m not that kind of person. They measure themselves by themselves. They compare themselves with themselves. When they do that, they are not wise. 13But I won’t brag more than I should. God himself has given me an opportunity for serving. I will only brag about what I have done with that opportunity. This opportunity for serving also includes you. 14I am not going too far in my bragging. I would be going too far if I hadn’t come to where you live. But I did get there with the good news about Christ. 15And I won’t brag about work done by others. If I did, I would be bragging more than I should. As your faith continues to grow, I hope that my work among you will greatly increase. 16Then I will be able to preach the good news in the areas beyond you. I don’t want to brag about work already done in someone else’s territory. 17But, “The one who brags should brag about what the Lord has done.” (Jeremiah 9:24) 18Those who praise themselves are not accepted. Those the Lord praises are accepted.
Pavlova autorita je snižována
1Ještě jedné věci bych se chtěl dotknout – týká se to mé vlastní osoby a řeknu to beze vší hořkosti a nevraživosti, v duchu Kristovy lásky. Povídá se prý o mně, že v dopisech se stavím jako kdovíjaký silák, ale když dojde k osobnímu střetnutí, jsem prý maličký a ubohý.
2Prosím vás, nenuťte mě, abych vás přesvědčil, že mi nechybí odvaha k ráznějšímu postupu proti těm, kdo přičítají mému jednání pouze lidské pohnutky. 3Ano, jsme jen obyčejní lidé, ale své boje nevyhráváme pouze vlastní sílou. 4Máme účinné zbraně, schopné porazit každého odpůrce. 5Proti nim neobstojí žádná domýšlivost, ani nejchytřejší filozofie, popírající Boží pravdu. Každého myslícího člověka jednoznačně vedeme ke Kristu jako ke konečné odpovědi a svrchované pravdě. Rozhodnete-li se společně pro poslušnost, 6jsem připraven potrestat každého, kdo nebude poslušný.
7-8Nenechte se klamat vnějším zdáním. Jestliže si kdokoliv z vás může dělat nárok, že je Kristův, pak můj nárok není o nic menší – spíš naopak! Navíc bych se ještě mohl odvolávat na přímé Boží pověření. 9Nechci ovšem vzbudit dojem, jako bych vás chtěl svými listy zastrašovat.
10„Nevšímejte si jeho dopisů,“ říkají někteří, „je to jen plané vyhrožování. Až přijde, poznáte sami, že není proč se ho bát. Slabšího kazatele jste ještě neslyšeli.“ 11Ujišťuji vás, že tentokrát budu jednat stejně přísně, jako jsem doposud psal.
12V žádném případě se nechci měřit s těmi oslňujícími kazateli, kteří ve svých projevech vychvalují sami sebe. Těm se samozřejmě nemohu vyrovnat, protože oni jsou sami sobě jediným měřítkem a vzorem vší dokonalosti. Jaká pošetilost! 13-15Mým cílem je splnit se ctí úkoly, které mi vytyčil Bůh. K nim patří i má práce v Korintu. Odpovědnost za vás si neosobuji neprávem – vždyť jsem byl první, od koho jste vůbec slyšeli o Kristu! Kdybych svou autoritu odvozoval jen z toho, že pokračuji v díle, které začal někdo jiný, dalo by se o ní možná pochybovat. Ale jako váš duchovní otec bych spíš čekal, že s vaší vírou vzroste i úcta ke mně. 16-17Pak budu moci šířit Boží poselství dál i za vaše území, do krajů, kam dosud neproniklo. Písmo nás učí, že se nemáme honosit vlastními úspěchy, ale tím, co vykonal Bůh. Když někdo vykřikuje do světa, jaký je chlapík, to ještě nic neznamená. 18Důvěru si zaslouží ten a jenom ten, komu dává své vysvědčení Bůh.
