1Suppose I speak in the languages of human beings or of angels. If I don’t have love, I am only a loud gong or a noisy cymbal. 2Suppose I have the gift of prophecy. Suppose I can understand all the secret things of God and know everything about him. And suppose I have enough faith to move mountains. If I don’t have love, I am nothing at all. 3Suppose I give everything I have to poor people. And suppose I give myself over to a difficult life so I can brag. If I don’t have love, I get nothing at all.
4Love is patient. Love is kind. It does not want what belongs to others. It does not brag. It is not proud. 5It does not dishonor other people. It does not look out for its own interests. It does not easily become angry. It does not keep track of other people’s wrongs. 6Love is not happy with evil. But it is full of joy when the truth is spoken. 7It always protects. It always trusts. It always hopes. It never gives up.
8Love never fails. But prophecy will pass away. Speaking in languages that had not been known before will end. And knowledge will pass away. 9What we know now is not complete. What we prophesy now is not perfect. 10But when what is complete comes, the things that are not complete will pass away. 11When I was a child, I talked like a child. I thought like a child. I had the understanding of a child. When I became a man, I put the ways of childhood behind me. 12Now we see only a dim likeness of things. It is as if we were seeing them in a foggy mirror. But someday we will see clearly. We will see face to face. What I know now is not complete. But someday I will know completely, just as God knows me completely.
13The three most important things to have are faith, hope and love. But the greatest of them is love.
V čase i na věčnosti nic nepřevýší lásku
1Kdybych ovládal všechny řeči světa
a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl,
ale neměl v sobě lásku,
jsou má slova jen prázdnými zvuky
jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.
2A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh
a že znám veškerá tajemství,
a kdybych měl tak velikou víru,
že bych dokázal přenášet hory
– jestliže nemám lásku, nejsem nic.
3A kdybych rozdal všechen svůj majetek
a nechal se třeba i upálit,
a přitom bych to dělal bez lásky,
není to k ničemu.
4Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist.
Není chlubivá a domýšlivá,
5nejedná nečestně,
nehledá svůj prospěch,
nerozčiluje se pro nepochopení
ani nevzpomíná na křivdy,
6není škodolibá, ale má zálibu v pravdě.
Se vším se dokáže vyrovnat;
7její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.
8Láska nemá konce.
Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;
9vždyť všechno naše poznání je kusé
a všechna vnuknutí omezená;
10až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost,
všechno kusé a omezené bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě,
byl dětský můj rozhled i způsob myšlení.
Z dětských bot jsem však vyrostl
a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.
12V tomto životě můžeme vidět jenom cosi
jako zamžený obraz v zrcadle,
ale pak staneme Bohu tváří v tvář.
Zatím ho známe jen z nepatrné části;
pak ho budeme znát tak úplně,
jak on už nyní zná nás.
13Tři věci jsou silnější než smrt:
víra, naděje a láska.
A největší z nich je láska.
