New American Standard Bible

Luke 1

Introduction

1Inasmuch as many have undertaken to compile an account of the things [a]accomplished among us, just as they were handed down to us by those who from the beginning [b]were eyewitnesses and [c]servants of the [d]word, it seemed fitting for me as well, having [e]investigated everything carefully from the beginning, to write it out for you in consecutive order, most excellent Theophilus; so that you may know the exact truth about the things you have been [f]taught.

Birth of John the Baptist Foretold

In the days of Herod, king of Judea, there was a priest named [g]Zacharias, of the division of [h]Abijah; and he had a wife [i]from the daughters of Aaron, and her name was Elizabeth. They were both righteous in the sight of God, walking blamelessly in all the commandments and requirements of the Lord. But they had no child, because Elizabeth was barren, and they were both advanced in [j]years.

Now it happened that while he was performing his priestly service before God in the appointed order of his division, according to the custom of the priestly office, he was chosen by lot to enter the temple of the Lord and burn incense. 10 And the whole multitude of the people were in prayer outside at the hour of the incense offering. 11 And an angel of the Lord appeared to him, standing to the right of the altar of incense. 12 Zacharias was troubled when he saw the angel, and fear [k]gripped him. 13 But the angel said to him, “Do not be afraid, Zacharias, for your petition has been heard, and your wife Elizabeth will bear you a son, and you will [l]give him the name John. 14 You will have joy and gladness, and many will rejoice at his birth. 15 For he will be great in the sight of the Lord; and he will drink no wine or liquor, and he will be filled with the Holy Spirit [m]while yet in his mother’s womb. 16 And he will turn many of the sons of Israel back to the Lord their God. 17 It is he who will go as a forerunner before Him in the spirit and power of Elijah, to turn the hearts of the fathers back to the children, and the disobedient to the attitude of the righteous, so as to make ready a people prepared for the Lord.”

18 Zacharias said to the angel, “How will I know this for certain? For I am an old man and my wife is advanced in [n]years.” 19 The angel answered and said to him, “I am Gabriel, who [o]stands in the presence of God, and I have been sent to speak to you and to bring you this good news. 20 And behold, you shall be silent and unable to speak until the day when these things take place, because you did not believe my words, which will be fulfilled in their proper time.”

21 The people were waiting for Zacharias, and were wondering at his delay in the temple. 22 But when he came out, he was unable to speak to them; and they realized that he had seen a vision in the temple; and he kept [p]making signs to them, and remained mute. 23 When the days of his priestly service were ended, he went back home.

24 After these days Elizabeth his wife became pregnant, and she [q]kept herself in seclusion for five months, saying, 25 “This is the way the Lord has dealt with me in the days when He looked with favor upon me, to take away my disgrace among men.”

Jesus’ Birth Foretold

26 Now in the sixth month the angel Gabriel was sent from God to a city in Galilee called Nazareth, 27 to a virgin [r]engaged to a man whose name was Joseph, of the [s]descendants of David; and the virgin’s name was [t]Mary. 28 And coming in, he said to her, “Greetings, [u]favored one! The Lord [v]is with you.” 29 But she was very perplexed at this statement, and kept pondering what kind of salutation this was. 30 The angel said to her, “Do not be afraid, Mary; for you have found favor with God. 31 And behold, you will conceive in your womb and bear a son, and you shall name Him Jesus. 32 He will be great and will be called the Son of the Most High; and the Lord God will give Him the throne of His father David; 33 and He will reign over the house of Jacob forever, and His kingdom will have no end.” 34 Mary said to the angel, “How [w]can this be, since I [x]am a virgin?” 35 The angel answered and said to her, “The Holy Spirit will come upon you, and the power of the Most High will overshadow you; and for that reason the [y]holy Child shall be called the Son of God. 36 And behold, even your relative Elizabeth has also conceived a son in her old age; and [z]she who was called barren is now in her sixth month. 37 For [aa]nothing will be impossible with God.” 38 And Mary said, “Behold, the [ab]bondslave of the Lord; may it be done to me according to your word.” And the angel departed from her.

Mary Visits Elizabeth

39 Now [ac]at this time Mary arose and went in a hurry to the hill country, to a city of Judah, 40 and entered the house of Zacharias and greeted Elizabeth. 41 When Elizabeth heard Mary’s greeting, the baby leaped in her womb; and Elizabeth was filled with the Holy Spirit. 42 And she cried out with a loud voice and said, “Blessed are you among women, and blessed is the fruit of your womb! 43 And [ad]how has it happened to me, that the mother of my Lord would come to me? 44 For behold, when the sound of your greeting reached my ears, the baby leaped in my womb for joy. 45 And blessed is she who [ae]believed that there would be a fulfillment of what had been spoken to her [af]by the Lord.”

The Magnificat

46 And Mary said:

“My soul [ag]exalts the Lord,
47 And my spirit has rejoiced in God my Savior.
48 “For He has had regard for the humble state of His [ah]bondslave;
For behold, from this time on all generations will count me blessed.
49 “For the Mighty One has done great things for me;
And holy is His name.
50 And His mercy is [ai]upon generation after generation
Toward those who fear Him.
51 “He has done [aj]mighty deeds with His arm;
He has scattered those who were proud in the [ak]thoughts of their heart.
52 “He has brought down rulers from their thrones,
And has exalted those who were humble.
53 He has filled the hungry with good things;
And sent away the rich empty-handed.
54 “He has given help to Israel His servant,
[al]In remembrance of His mercy,
55 As He spoke to our fathers,
To Abraham and his [am]descendants forever.”

56 And Mary stayed with her about three months, and then returned to her home.

John Is Born

57 Now the time [an]had come for Elizabeth to give birth, and she gave birth to a son. 58 Her neighbors and her relatives heard that the Lord had [ao]displayed His great mercy toward her; and they were rejoicing with her.

59 And it happened that on the eighth day they came to circumcise the child, and they were going to call him Zacharias, [ap]after his father. 60 But his mother answered and said, “No indeed; but he shall be called John.” 61 And they said to her, “There is no one among your relatives who is called by that name.” 62 And they made signs to his father, as to what he wanted him called. 63 And he asked for a tablet and wrote as follows, “His name is John.” And they were all astonished. 64 And at once his mouth was opened and his tongue loosed, and he began to speak in praise of God. 65 Fear came on all those living around them; and all these matters were being talked about in all the hill country of Judea. 66 All who heard them kept them in mind, saying, “What then will this child turn out to be?” For the hand of the Lord was certainly with him.

Zacharias’s Prophecy

67 And his father Zacharias was filled with the Holy Spirit, and prophesied, saying:

68 “Blessed be the Lord God of Israel,
For He has visited us and accomplished redemption for His people,
69 And has raised up a horn of salvation for us
In the house of David His servant—
70 As He spoke by the mouth of His holy prophets from of old—
71 [aq]Salvation from our enemies,
And from the hand of all who hate us;
72 To show mercy toward our fathers,
And to remember His holy covenant,
73 The oath which He swore to Abraham our father,
74 To grant us that we, being rescued from the hand of our enemies,
Might serve Him without fear,
75 In holiness and righteousness before Him all our days.
76 “And you, child, will be called the prophet of the Most High;
For you will go on before the Lord to prepare His ways;
77 To give to His people the knowledge of salvation
[ar]By the forgiveness of their sins,
78 Because of the tender mercy of our God,
With which the Sunrise from on high will visit us,
79 To shine upon those who sit in darkness and the shadow of death,
To guide our feet into the way of peace.”

80 And the child continued to grow and to become strong in spirit, and he lived in the deserts until the day of his public appearance to Israel.

Notas al pie

  1. Luke 1:1 Or on which there is full conviction
  2. Luke 1:2 Lit became
  3. Luke 1:2 Or ministers
  4. Luke 1:2 I.e. gospel
  5. Luke 1:3 Or followed
  6. Luke 1:4 Or orally instructed in
  7. Luke 1:5 I.e. Zechariah
  8. Luke 1:5 Gr Abia
  9. Luke 1:5 I.e. of priestly descent
  10. Luke 1:7 Lit days
  11. Luke 1:12 Or fell upon
  12. Luke 1:13 Lit call his name
  13. Luke 1:15 Lit from
  14. Luke 1:18 Lit days
  15. Luke 1:19 Lit stand beside
  16. Luke 1:22 Or beckoning to or nodding to
  17. Luke 1:24 Lit was hidden
  18. Luke 1:27 Or betrothed; i.e. the first stage of marriage in Jewish culture, usually lasting for a year before the wedding night. More legal than engagement
  19. Luke 1:27 Lit house
  20. Luke 1:27 Gr Mariam; i.e. Heb Miriam; so throughout Luke
  21. Luke 1:28 Or woman richly blessed
  22. Luke 1:28 Or be
  23. Luke 1:34 Lit will
  24. Luke 1:34 Lit know no man
  25. Luke 1:35 Lit the holy thing begotten
  26. Luke 1:36 Lit this is the sixth month to her who
  27. Luke 1:37 Lit not any word
  28. Luke 1:38 I.e. female slave
  29. Luke 1:39 Lit in these days
  30. Luke 1:43 Lit from where this to me
  31. Luke 1:45 Or believed, because there will be
  32. Luke 1:45 Lit from
  33. Luke 1:46 Lit makes great
  34. Luke 1:48 I.e. female slave
  35. Luke 1:50 Lit unto generations and generations
  36. Luke 1:51 Lit might
  37. Luke 1:51 Lit thought, attitude
  38. Luke 1:54 Lit So as to remember
  39. Luke 1:55 Lit seed
  40. Luke 1:57 Lit was fulfilled
  41. Luke 1:58 Lit magnified
  42. Luke 1:59 Lit after the name of
  43. Luke 1:71 Or Deliverance
  44. Luke 1:77 Or Consisting in

Slovo na cestu

Lukáš 1

Proč Lukáš napsal evangelium

11-2 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků. Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji, abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.

Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele

Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. 10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. 11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. 12 Zachariáš se vyděsil. 13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).

14 Přinese ti mnoho radosti
    a mnozí budou vděčni, že se narodil.
15 Stane se jedním z velkých Božích mužů.
    Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje.
    Duch svatý ho naplní hned od narození.
16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu,
    jejich skutečnému Pánu.
17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše.
Smíří otce se syny
    a vzpurným otevře oči pro pravdu.
Jako královský posel připraví lidi
    na příchod Božího vládce.“

18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ 19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. 20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ 21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. 22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. 23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů. 24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce. 25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“

Anděl oznamuje Marii narození Ježíše

26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu 27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu. 28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“ 29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl. 30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat. 31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje). 32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘. 33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ 34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“ 35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného. 36-37 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“ 38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.

Marie navštěvuje Alžbětu

39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. 40-41 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch 42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. 43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! 44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. 45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ 46 Nato se Marie začala modlit:

„Celým srdcem chválím Pána
47     a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
48-49 Mne, nepatrné, si povšiml.
    Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat
pro velké věci, které mi Bůh prokázal.
    Je mocný a svatý,
50 ale neustále se slitovává nad těmi,
    kteří ho ctí v kterékoliv době.
51 Vztahuje svoji mocnou ruku,
    aby mařil plány pyšných,
52 aby sesazoval mocné z trůnů,
    pozvedal ponížené,
53 sytil hladové dobrými věcmi
    a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
54-55 Ujímá se svého lidu, Izraele,
    protože slíbil našim otcům,
Abrahamovi i jeho potomkům,
    že k nim bude na věky milosrdný.“

56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Narození Jana Křtitele

57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. 58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. 59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. 60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. 61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ 62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. 63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ 64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. 65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. 66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. 67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:

68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele,
    že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
70     kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.
71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel
    a všech, kteří nás nenávidí.
72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům
    a ke své smlouvě s nimi.
73-78 Vždyť se zavázal Abrahamovi,
    že jednou budeme sloužit Bohu po celý život,
zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni.
    A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího.
Připravíš cestu Božímu Synu:
    Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit
a odpustit jim všechna provinění.
    V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky.
Slunce spásy již vychází,
79     aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,
a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“

80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.