The Message

Luke 13

Unless You Turn to God

11-5 About that time some people came up and told him about the Galileans Pilate had killed while they were at worship, mixing their blood with the blood of the sacrifices on the altar. Jesus responded, “Do you think those murdered Galileans were worse sinners than all other Galileans? Not at all. Unless you turn to God, you, too, will die. And those eighteen in Jerusalem the other day, the ones crushed and killed when the Tower of Siloam collapsed and fell on them, do you think they were worse citizens than all other Jerusalemites? Not at all. Unless you turn to God, you, too, will die.”

6-7 Then he told them a story: “A man had an apple tree planted in his front yard. He came to it expecting to find apples, but there weren’t any. He said to his gardener, ‘What’s going on here? For three years now I’ve come to this tree expecting apples and not one apple have I found. Chop it down! Why waste good ground with it any longer?’

8-9 “The gardener said, ‘Let’s give it another year. I’ll dig around it and fertilize, and maybe it will produce next year; if it doesn’t, then chop it down.’”

Healing on the Sabbath

10-13 He was teaching in one of the meeting places on the Sabbath. There was a woman present, so twisted and bent over with arthritis that she couldn’t even look up. She had been afflicted with this for eighteen years. When Jesus saw her, he called her over. “Woman, you’re free!” He laid hands on her and suddenly she was standing straight and tall, giving glory to God.

14 The meeting-place president, furious because Jesus had healed on the Sabbath, said to the congregation, “Six days have been defined as work days. Come on one of the six if you want to be healed, but not on the seventh, the Sabbath.”

15-16 But Jesus shot back, “You frauds! Each Sabbath every one of you regularly unties your cow or donkey from its stall, leads it out for water, and thinks nothing of it. So why isn’t it all right for me to untie this daughter of Abraham and lead her from the stall where Satan has had her tied these eighteen years?”

17 When he put it that way, his critics were left looking quite silly and red-faced. The congregation was delighted and cheered him on.

The Way to God

18-19 Then he said, “How can I picture God’s kingdom for you? What kind of story can I use? It’s like a pine nut that a man plants in his front yard. It grows into a huge pine tree with thick branches, and eagles build nests in it.”

20-21 He tried again. “How can I picture God’s kingdom? It’s like yeast that a woman works into enough dough for three loaves of bread—and waits while the dough rises.”

22 He went on teaching from town to village, village to town, but keeping on a steady course toward Jerusalem.

23-25 A bystander said, “Master, will only a few be saved?”

He said, “Whether few or many is none of your business. Put your mind on your life with God. The way to life—to God!—is vigorous and requires your total attention. A lot of you are going to assume that you’ll sit down to God’s salvation banquet just because you’ve been hanging around the neighborhood all your lives. Well, one day you’re going to be banging on the door, wanting to get in, but you’ll find the door locked and the Master saying, ‘Sorry, you’re not on my guest list.’

26-27 “You’ll protest, ‘But we’ve known you all our lives!’ only to be interrupted with his abrupt, ‘Your kind of knowing can hardly be called knowing. You don’t know the first thing about me.’

28-30 “That’s when you’ll find yourselves out in the cold, strangers to grace. You’ll watch Abraham, Isaac, Jacob, and all the prophets march into God’s kingdom. You’ll watch outsiders stream in from east, west, north, and south and sit down at the table of God’s kingdom. And all the time you’ll be outside looking in—and wondering what happened. This is the Great Reversal: the last in line put at the head of the line, and the so-called first ending up last.”

31 Just then some Pharisees came up and said, “Run for your life! Herod’s on the hunt. He’s out to kill you!”

32-35 Jesus said, “Tell that fox that I’ve no time for him right now. Today and tomorrow I’m busy clearing out the demons and healing the sick; the third day I’m wrapping things up. Besides, it’s not proper for a prophet to come to a bad end outside Jerusalem.

Jerusalem, Jerusalem, killer of prophets,
        abuser of the messengers of God!
How often I’ve longed to gather your children,
        gather your children like a hen,
Her brood safe under her wings—
        but you refused and turned away!
And now it’s too late: You won’t see me again
        until the day you say,
    ‘Blessed is he
    who comes in
    the name of God.’”

Slovo na cestu

Lukáš 13

Ježíš vyzývá k pokání

1V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali. Ježíš na to řekl: „Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje? Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů. Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě. Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud.“ Ježíš pak vyprávěl toto podobenství. „Jeden muž si vypěstoval na své vinici fíkovník. Když přišel čas sklizně, hledal na něm ovoce, avšak marně. Řekl vinaři: ‚Podívej, už třetí rok čekám na ovoce z tohoto fíkovníku, ale nic nerodí. Poraž ho, jenom tu překáží.‘ Vinař se přimlouval: ‚Pane ponech ho ještě jeden rok. Zkypřím mu a pohnojím půdu, snad přece bude rodit. Když na něm ani příští rok nic nebude, dáš ho porazit.‘ “

Ježíš uzdravuje chromou ženu

10 Jednou v sobotu kázal Ježíš v synagoze. 11 Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit. 12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: „Ženo, tvé trápení končí.“ Dotkl se jí 13 a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu. 14 Představený synagogy však byl pobouřen, že Ježíš uzdravoval v sobotu a napomínal zástup: „Šest dní se má pracovat! Nechte se uzdravit jindy a ne v sobotu, kdy dodržujeme klid.“ 15 Ježíš na to řekl: „Pokrytci! Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho zavedl k napajedlu? 16 A tato žena, která je potomkem Abrahamovým, neměla být v sobotu zbavena toho, co ji osmnáct let svazovalo?“ 17 Jeho odpůrci se zastyděli, ale ostatní lidé se upřímně radovali z podivuhodných činů, které konal.

Ježíš učí o Božím království

18 Ježíš řekl: „K čemu mám přirovnat Boží království? 19 Je jako nepatrné hořčičné semeno, které si člověk zaseje do zahrady. Ono vyklíčí a vyroste z něho tak mohutná bylina, že na ní mohou hnízdit ptáci. 20-21 Boží království se dá také přirovnat ke kvasu, který žena zadělá do těsta. I když mouky bude hodně, postačí jen trochu kvasu, aby celé těsto nakynulo.“

Ježíš učí o věčném království

22 Ježíš pokračoval na své cestě do Jeruzaléma. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal. 23 Kdosi se ho zeptal: „Pane, je asi málo těch, kteří budou zachráněni, že?“ 24 Ježíš odpověděl: „Do Božího království vedou úzké dveře a těmi se snažte za každou cenu vejít. 25 Jakmile totiž jednou Pán domu přijde, zamkne a pak už bude pozdě. Mnozí by potom ještě rádi vešli, ale už to nepůjde. Marně byste tloukli na dveře a volali: ‚Pane, Pane, otevři nám!‘ Zůstanete venku a Pán vám odpoví: ‚Nevím, kdo jste a odkud jste.‘ 26 A i kdybyste říkali: ‚Sedávali jsme s tebou u stolu a učil jsi v našich ulicích,‘ ani to vám nepomůže. 27 Jen byste znovu slyšeli: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Promarnili jste svůj život v hříchu, pryč s vámi.‘ 28 Bude pozdě na nářek, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království a vy budete odmítnuti. 29 Ze všech světových stran budou proudit lidé, aby v něm zaujali svá místa. 30 Mnozí, kteří dnes platí mezi lidmi za poslední, budou první a mnozí, kteří jsou dnes vysoce ceněni, se octnou mezi posledními.“

Ježíšův zármutek nad Jeruzalémem

31 Za Ježíšem přišlo několik farizejů a varovali ho: „Měl bys utéci z Galileje, Herodes tě chce zabít.“ 32 On jim řekl: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Ještě po nějaký čas budu uzdravovat, zbavovat lidi trápení na těle i na duchu. 33 Ale přijde chvíle, kdy odtud odejdu do Jeruzaléma a tam všechno dokonám. Vždyť je nesmyslné, aby prorok zemřel jinde než tam. 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, které ti Bůh posílá. Jak často jsem toužil shromáždit svoje děti jako kvočna kuřátka pod ochranná křídla, ale nechtěli jste. 35 I váš slavný chrám bude Bohem opuštěn. Říkám vám, že mne neuvidíte do chvíle, kdy budete volat: ‚Sláva tobě, který přicházíš ve jménu Božím.‘ “