The Message

Luke 1

11-4 So many others have tried their hand at putting together a story of the wonderful harvest of Scripture and history that took place among us, using reports handed down by the original eyewitnesses who served this Word with their very lives. Since I have investigated all the reports in close detail, starting from the story’s beginning, I decided to write it all out for you, most honorable Theophilus, so you can know beyond the shadow of a doubt the reliability of what you were taught.

A Childless Couple Conceives

5-7 During the rule of Herod, King of Judea, there was a priest assigned service in the regiment of Abijah. His name was Zachariah. His wife was descended from the daughters of Aaron. Her name was Elizabeth. Together they lived honorably before God, careful in keeping to the ways of the commandments and enjoying a clear conscience before God. But they were childless because Elizabeth could never conceive, and now they were quite old.

8-12 It so happened that as Zachariah was carrying out his priestly duties before God, working the shift assigned to his regiment, it came his one turn in life to enter the sanctuary of God and burn incense. The congregation was gathered and praying outside the Temple at the hour of the incense offering. Unannounced, an angel of God appeared just to the right of the altar of incense. Zachariah was paralyzed in fear.

13-15 But the angel reassured him, “Don’t fear, Zachariah. Your prayer has been heard. Elizabeth, your wife, will bear a son by you. You are to name him John. You’re going to leap like a gazelle for joy, and not only you—many will delight in his birth. He’ll achieve great stature with God.

15-17 “He’ll drink neither wine nor beer. He’ll be filled with the Holy Spirit from the moment he leaves his mother’s womb. He will turn many sons and daughters of Israel back to their God. He will herald God’s arrival in the style and strength of Elijah, soften the hearts of parents to children, and kindle devout understanding among hardened skeptics—he’ll get the people ready for God.”

18 Zachariah said to the angel, “Do you expect me to believe this? I’m an old man and my wife is an old woman.”

19-20 But the angel said, “I am Gabriel, the sentinel of God, sent especially to bring you this glad news. But because you won’t believe me, you’ll be unable to say a word until the day of your son’s birth. Every word I’ve spoken to you will come true on time—God’s time.”

21-22 Meanwhile, the congregation waiting for Zachariah was getting restless, wondering what was keeping him so long in the sanctuary. When he came out and couldn’t speak, they knew he had seen a vision. He continued speechless and had to use sign language with the people.

23-25 When the course of his priestly assignment was completed, he went back home. It wasn’t long before his wife, Elizabeth, conceived. She went off by herself for five months, relishing her pregnancy. “So, this is how God acts to remedy my unfortunate condition!” she said.

A Virgin Conceives

26-28 In the sixth month of Elizabeth’s pregnancy, God sent the angel Gabriel to the Galilean village of Nazareth to a virgin engaged to be married to a man descended from David. His name was Joseph, and the virgin’s name, Mary. Upon entering, Gabriel greeted her:

Good morning!
You’re beautiful with God’s beauty,
Beautiful inside and out!
God be with you.

29-33 She was thoroughly shaken, wondering what was behind a greeting like that. But the angel assured her, “Mary, you have nothing to fear. God has a surprise for you: You will become pregnant and give birth to a son and call his name Jesus.

He will be great,
    be called ‘Son of the Highest.’
The Lord God will give him
    the throne of his father David;
He will rule Jacob’s house forever—
    no end, ever, to his kingdom.”

34 Mary said to the angel, “But how? I’ve never slept with a man.”

35 The angel answered,

The Holy Spirit will come upon you,
    the power of the Highest hover over you;
Therefore, the child you bring to birth
    will be called Holy, Son of God.

36-38 “And did you know that your cousin Elizabeth conceived a son, old as she is? Everyone called her barren, and here she is six months pregnant! Nothing, you see, is impossible with God.”

And Mary said,

Yes, I see it all now:
    I’m the Lord’s maid, ready to serve.
Let it be with me
    just as you say.

Then the angel left her.

Blessed Among Women

39-45 Mary didn’t waste a minute. She got up and traveled to a town in Judah in the hill country, straight to Zachariah’s house, and greeted Elizabeth. When Elizabeth heard Mary’s greeting, the baby in her womb leaped. She was filled with the Holy Spirit, and sang out exuberantly,

You’re so blessed among women,
    and the babe in your womb, also blessed!
And why am I so blessed that
    the mother of my Lord visits me?
The moment the sound of your
    greeting entered my ears,
The babe in my womb
    skipped like a lamb for sheer joy.
Blessed woman, who believed what God said,
    believed every word would come true!

46-55 And Mary said,

I’m bursting with God-news;
    I’m dancing the song of my Savior God.
God took one good look at me, and look what happened—
    I’m the most fortunate woman on earth!
What God has done for me will never be forgotten,
    the God whose very name is holy, set apart from all others.
His mercy flows in wave after wave
    on those who are in awe before him.
He bared his arm and showed his strength,
    scattered the bluffing braggarts.
He knocked tyrants off their high horses,
    pulled victims out of the mud.
The starving poor sat down to a banquet;
    the callous rich were left out in the cold.
He embraced his chosen child, Israel;
    he remembered and piled on the mercies, piled them high.
It’s exactly what he promised,
    beginning with Abraham and right up to now.

56 Mary stayed with Elizabeth for three months and then went back to her own home.

The Birth of John

57-58 When Elizabeth was full-term in her pregnancy, she bore a son. Her neighbors and relatives, seeing that God had overwhelmed her with mercy, celebrated with her.

59-60 On the eighth day, they came to circumcise the child and were calling him Zachariah after his father. But his mother intervened: “No. He is to be called John.”

61-62 “But,” they said, “no one in your family is named that.” They used sign language to ask Zachariah what he wanted him named.

63-64 Asking for a tablet, Zachariah wrote, “His name is to be John.” That took everyone by surprise. Surprise followed surprise—Zachariah’s mouth was now open, his tongue loose, and he was talking, praising God!

65-66 A deep, reverential fear settled over the neighborhood, and in all that Judean hill country people talked about nothing else. Everyone who heard about it took it to heart, wondering, “What will become of this child? Clearly, God has his hand in this.”

67-79 Then Zachariah was filled with the Holy Spirit and prophesied,

Blessed be the Lord, the God of Israel;
    he came and set his people free.
He set the power of salvation in the center of our lives,
    and in the very house of David his servant,
Just as he promised long ago
    through the preaching of his holy prophets:
Deliverance from our enemies
    and every hateful hand;
Mercy to our fathers,
    as he remembers to do what he said he’d do,
What he swore to our father Abraham—
    a clean rescue from the enemy camp,
So we can worship him without a care in the world,
    made holy before him as long as we live.
And you, my child, “Prophet of the Highest,”
    will go ahead of the Master to prepare his ways,
Present the offer of salvation to his people,
    the forgiveness of their sins.
Through the heartfelt mercies of our God,
    God’s Sunrise will break in upon us,
Shining on those in the darkness,
    those sitting in the shadow of death,
Then showing us the way, one foot at a time,
    down the path of peace.

80 The child grew up, healthy and spirited. He lived out in the desert until the day he made his prophetic debut in Israel.

Slovo na cestu

Lukáš 1

Proč Lukáš napsal evangelium

11-2 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků. Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji, abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.

Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele

Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. 10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. 11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. 12 Zachariáš se vyděsil. 13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).

14 Přinese ti mnoho radosti
    a mnozí budou vděčni, že se narodil.
15 Stane se jedním z velkých Božích mužů.
    Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje.
    Duch svatý ho naplní hned od narození.
16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu,
    jejich skutečnému Pánu.
17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše.
Smíří otce se syny
    a vzpurným otevře oči pro pravdu.
Jako královský posel připraví lidi
    na příchod Božího vládce.“

18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ 19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. 20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ 21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. 22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. 23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů. 24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce. 25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“

Anděl oznamuje Marii narození Ježíše

26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu 27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu. 28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“ 29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl. 30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat. 31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje). 32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘. 33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ 34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“ 35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného. 36-37 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“ 38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.

Marie navštěvuje Alžbětu

39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. 40-41 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch 42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. 43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! 44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. 45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ 46 Nato se Marie začala modlit:

„Celým srdcem chválím Pána
47     a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
48-49 Mne, nepatrné, si povšiml.
    Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat
pro velké věci, které mi Bůh prokázal.
    Je mocný a svatý,
50 ale neustále se slitovává nad těmi,
    kteří ho ctí v kterékoliv době.
51 Vztahuje svoji mocnou ruku,
    aby mařil plány pyšných,
52 aby sesazoval mocné z trůnů,
    pozvedal ponížené,
53 sytil hladové dobrými věcmi
    a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
54-55 Ujímá se svého lidu, Izraele,
    protože slíbil našim otcům,
Abrahamovi i jeho potomkům,
    že k nim bude na věky milosrdný.“

56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Narození Jana Křtitele

57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. 58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. 59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. 60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. 61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ 62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. 63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ 64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. 65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. 66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. 67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:

68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele,
    že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
70     kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.
71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel
    a všech, kteří nás nenávidí.
72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům
    a ke své smlouvě s nimi.
73-78 Vždyť se zavázal Abrahamovi,
    že jednou budeme sloužit Bohu po celý život,
zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni.
    A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího.
Připravíš cestu Božímu Synu:
    Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit
a odpustit jim všechna provinění.
    V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky.
Slunce spásy již vychází,
79     aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,
a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“

80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.