1Now the feast of unleavened bread drew nigh, which is called the Passover. 2And the chief priests and scribes sought how they might kill him; for they feared the people.
3¶ Then entered Satan into Judas surnamed Iscariot, being of the number of the twelve. 4And he went his way, and communed with the chief priests and captains, how he might betray him unto them. 5And they were glad, and covenanted to give him money. 6And he promised, and sought opportunity to betray him unto them in the absence of the multitude.
7¶ Then came the day of unleavened bread, when the passover must be killed. 8And he sent Peter and John, saying, Go and prepare us the passover, that we may eat. 9And they said unto him, Where wilt thou that we prepare? 10And he said unto them, Behold, when ye are entered into the city, there shall a man meet you, bearing a pitcher of water; follow him into the house where he entereth in. 11And ye shall say unto the goodman of the house, The Master saith unto thee, Where is the guestchamber, where I shall eat the passover with my disciples? 12And he shall shew you a large upper room furnished: there make ready. 13And they went, and found as he had said unto them: and they made ready the passover. 14And when the hour was come, he sat down, and the twelve apostles with him. 15And he said unto them, With desire I have desired to eat this passover with you before I suffer: 16For I say unto you, I will not any more eat thereof, until it be fulfilled in the kingdom of God. 17And he took the cup, and gave thanks, and said, Take this, and divide it among yourselves: 18For I say unto you, I will not drink of the fruit of the vine, until the kingdom of God shall come.
19¶ And he took bread, and gave thanks, and brake it, and gave unto them, saying, This is my body which is given for you: this do in remembrance of me. 20Likewise also the cup after supper, saying, This cup is the new testament in my blood, which is shed for you.
21¶ But, behold, the hand of him that betrayeth me is with me on the table. 22And truly the Son of man goeth, as it was determined: but woe unto that man by whom he is betrayed! 23And they began to enquire among themselves, which of them it was that should do this thing.
24¶ And there was also a strife among them, which of them should be accounted the greatest. 25And he said unto them, The kings of the Gentiles exercise lordship over them; and they that exercise authority upon them are called benefactors. 26But ye shall not be so: but he that is greatest among you, let him be as the younger; and he that is chief, as he that doth serve. 27For whether is greater, he that sitteth at meat, or he that serveth? is not he that sitteth at meat? but I am among you as he that serveth. 28Ye are they which have continued with me in my temptations. 29And I appoint unto you a kingdom, as my Father hath appointed unto me; 30That ye may eat and drink at my table in my kingdom, and sit on thrones judging the twelve tribes of Israel.
31¶ And the Lord said, Simon, Simon, behold, Satan hath desired to have you, that he may sift you as wheat: 32But I have prayed for thee, that thy faith fail not: and when thou art converted, strengthen thy brethren. 33And he said unto him, Lord, I am ready to go with thee, both into prison, and to death. 34And he said, I tell thee, Peter, the cock shall not crow this day, before that thou shalt thrice deny that thou knowest me. 35And he said unto them, When I sent you without purse, and scrip, and shoes, lacked ye any thing? And they said, Nothing. 36Then said he unto them, But now, he that hath a purse, let him take it, and likewise his scrip: and he that hath no sword, let him sell his garment, and buy one. 37For I say unto you, that this that is written must yet be accomplished in me, And he was reckoned among the transgressors: for the things concerning me have an end. 38And they said, Lord, behold, here are two swords. And he said unto them, It is enough.
39¶ And he came out, and went, as he was wont, to the mount of Olives; and his disciples also followed him. 40And when he was at the place, he said unto them, Pray that ye enter not into temptation. 41And he was withdrawn from them about a stone’s cast, and kneeled down, and prayed, 42Saying, Father, if thou be willing, remove this cup from me: nevertheless not my will, but thine, be done. 43And there appeared an angel unto him from heaven, strengthening him. 44And being in an agony he prayed more earnestly: and his sweat was as it were great drops of blood falling down to the ground. 45And when he rose up from prayer, and was come to his disciples, he found them sleeping for sorrow, 46And said unto them, Why sleep ye? rise and pray, lest ye enter into temptation.
47¶ And while he yet spake, behold a multitude, and he that was called Judas, one of the twelve, went before them, and drew near unto Jesus to kiss him. 48But Jesus said unto him, Judas, betrayest thou the Son of man with a kiss? 49When they which were about him saw what would follow, they said unto him, Lord, shall we smite with the sword?
50¶ And one of them smote the servant of the high priest, and cut off his right ear. 51And Jesus answered and said, Suffer ye thus far. And he touched his ear, and healed him. 52Then Jesus said unto the chief priests, and captains of the temple, and the elders, which were come to him, Be ye come out, as against a thief, with swords and staves? 53When I was daily with you in the temple, ye stretched forth no hands against me: but this is your hour, and the power of darkness.
54¶ Then took they him, and led him, and brought him into the high priest’s house. And Peter followed afar off. 55And when they had kindled a fire in the midst of the hall, and were set down together, Peter sat down among them. 56But a certain maid beheld him as he sat by the fire, and earnestly looked upon him, and said, This man was also with him. 57And he denied him, saying, Woman, I know him not. 58And after a little while another saw him, and said, Thou art also of them. And Peter said, Man, I am not. 59And about the space of one hour after another confidently affirmed, saying, Of a truth this fellow also was with him: for he is a Galilæan. 60And Peter said, Man, I know not what thou sayest. And immediately, while he yet spake, the cock crew. 61And the Lord turned, and looked upon Peter. And Peter remembered the word of the Lord, how he had said unto him, Before the cock crow, thou shalt deny me thrice. 62And Peter went out, and wept bitterly.
63¶ And the men that held Jesus mocked him, and smote him. 64And when they had blindfolded him, they struck him on the face, and asked him, saying, Prophesy, who is it that smote thee? 65And many other things blasphemously spake they against him.
66¶ And as soon as it was day, the elders of the people and the chief priests and the scribes came together, and led him into their council, saying, 67Art thou the Christ? tell us. And he said unto them, If I tell you, ye will not believe: 68And if I also ask you, ye will not answer me, nor let me go. 69Hereafter shall the Son of man sit on the right hand of the power of God. 70Then said they all, Art thou then the Son of God? And he said unto them, Ye say that I am. 71And they said, What need we any further witness? for we ourselves have heard of his own mouth.
Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše
1Přiblížily se Velikonoce. 2Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
Jidáš sjednává zradu Ježíše
3Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, 4odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
Učedníci připravují velikonoční večeři
7Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
14Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ 17Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ 20Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ 23Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. 29Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ 33Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ 34Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ 35Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ 36Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ 38Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“
Ježíš prožívá muka v zahradě
39Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ 41Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ 43Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
Ježíš je zrazen a zajat
47Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ 49Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ 50A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
Petr zapírá, že Ježíše zná
54Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ 57Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ 58Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ 59Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ 60Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ 65A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
Židovská rada soudí Ježíše
66Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ 67On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ 70Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ 71Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
