1And it came to pass, as he went into the house of one of the chief Pharisees to eat bread on the sabbath day, that they watched him. 2And, behold, there was a certain man before him which had the dropsy. 3And Jesus answering spake unto the lawyers and Pharisees, saying, Is it lawful to heal on the sabbath day? 4And they held their peace. And he took him, and healed him, and let him go; 5And answered them, saying, Which of you shall have an ass or an ox fallen into a pit, and will not straightway pull him out on the sabbath day? 6And they could not answer him again to these things.
7¶ And he put forth a parable to those which were bidden, when he marked how they chose out the chief rooms; saying unto them, 8When thou art bidden of any man to a wedding, sit not down in the highest room; lest a more honourable man than thou be bidden of him; 9And he that bade thee and him come and say to thee, Give this man place; and thou begin with shame to take the lowest room. 10But when thou art bidden, go and sit down in the lowest room; that when he that bade thee cometh, he may say unto thee, Friend, go up higher: then shalt thou have worship in the presence of them that sit at meat with thee. 11For whosoever exalteth himself shall be abased; and he that humbleth himself shall be exalted.
12¶ Then said he also to him that bade him, When thou makest a dinner or a supper, call not thy friends, nor thy brethren, neither thy kinsmen, nor thy rich neighbours; lest they also bid thee again, and a recompence be made thee. 13But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame, the blind: 14And thou shalt be blessed; for they cannot recompense thee: for thou shalt be recompensed at the resurrection of the just.
15¶ And when one of them that sat at meat with him heard these things, he said unto him, Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God. 16Then said he unto him, A certain man made a great supper, and bade many: 17And sent his servant at supper time to say to them that were bidden, Come; for all things are now ready. 18And they all with one consent began to make excuse. The first said unto him, I have bought a piece of ground, and I must needs go and see it: I pray thee have me excused. 19And another said, I have bought five yoke of oxen, and I go to prove them: I pray thee have me excused. 20And another said, I have married a wife, and therefore I cannot come. 21So that servant came, and shewed his lord these things. Then the master of the house being angry said to his servant, Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in hither the poor, and the maimed, and the halt, and the blind. 22And the servant said, Lord, it is done as thou hast commanded, and yet there is room. 23And the lord said unto the servant, Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled. 24For I say unto you, That none of those men which were bidden shall taste of my supper.
25¶ And there went great multitudes with him: and he turned, and said unto them, 26If any man come to me, and hate not his father, and mother, and wife, and children, and brethren, and sisters, yea, and his own life also, he cannot be my disciple. 27And whosoever doth not bear his cross, and come after me, cannot be my disciple. 28For which of you, intending to build a tower, sitteth not down first, and counteth the cost, whether he have sufficient to finish it? 29Lest haply, after he hath laid the foundation, and is not able to finish it, all that behold it begin to mock him, 30Saying, This man began to build, and was not able to finish. 31Or what king, going to make war against another king, sitteth not down first, and consulteth whether he be able with ten thousand to meet him that cometh against him with twenty thousand? 32Or else, while the other is yet a great way off, he sendeth an ambassage, and desireth conditions of peace. 33So likewise, whosoever he be of you that forsaketh not all that he hath, he cannot be my disciple.
34¶ Salt is good: but if the salt have lost his savour, wherewith shall it be seasoned? 35It is neither fit for the land, nor yet for the dunghill; but men cast it out. He that hath ears to hear, let him hear.
Ježíš uzdravuje nemocného vodnatelností
1Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona. 2V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností. 3Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč. 5Pak jim ještě řekl: „Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?“ 6A zase nevěděli, co na to odpovědět.
Ježíš hovoří o povyšování se
7Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim: 8-10„Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?‘ To ti bude v očích druhých ke cti. 11Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen.“ 12A hostiteli řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni. 13Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé. 14Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti.“
Ježíš vypráví podobenství o velké hostině
15Jeden z hostů ho slyšel a řekl: „Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království.“ 16Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: „Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí. 17Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!‘ 18Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.‘ 19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.‘ 21Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.‘ 23Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali. 24Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.‘ “
Ježíš říká, co znamená být jeho učedníkem
25Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl: 26„Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem. 27Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem. 28Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil. 29Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou: 30‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘ 31A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům? 32Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne? 33A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát. 34Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě? 35Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“
