1These words spake Jesus, and lifted up his eyes to heaven, and said, Father, the hour is come; glorify thy Son, that thy Son also may glorify thee: 2As thou hast given him power over all flesh, that he should give eternal life to as many as thou hast given him. 3And this is life eternal, that they might know thee the only true God, and Jesus Christ, whom thou hast sent. 4I have glorified thee on the earth: I have finished the work which thou gavest me to do. 5And now, O Father, glorify thou me with thine own self with the glory which I had with thee before the world was. 6I have manifested thy name unto the men which thou gavest me out of the world: thine they were, and thou gavest them me; and they have kept thy word. 7Now they have known that all things whatsoever thou hast given me are of thee. 8For I have given unto them the words which thou gavest me; and they have received them, and have known surely that I came out from thee, and they have believed that thou didst send me. 9I pray for them: I pray not for the world, but for them which thou hast given me; for they are thine. 10And all mine are thine, and thine are mine; and I am glorified in them. 11And now I am no more in the world, but these are in the world, and I come to thee. Holy Father, keep through thine own name those whom thou hast given me, that they may be one, as we are. 12While I was with them in the world, I kept them in thy name: those that thou gavest me I have kept, and none of them is lost, but the son of perdition; that the scripture might be fulfilled. 13And now come I to thee; and these things I speak in the world, that they might have my joy fulfilled in themselves. 14I have given them thy word; and the world hath hated them, because they are not of the world, even as I am not of the world. 15I pray not that thou shouldest take them out of the world, but that thou shouldest keep them from the evil. 16They are not of the world, even as I am not of the world. 17Sanctify them through thy truth: thy word is truth. 18As thou hast sent me into the world, even so have I also sent them into the world. 19And for their sakes I sanctify myself, that they also might be sanctified through the truth. 20Neither pray I for these alone, but for them also which shall believe on me through their word; 21That they all may be one; as thou, Father, art in me, and I in thee, that they also may be one in us: that the world may believe that thou hast sent me. 22And the glory which thou gavest me I have given them; that they may be one, even as we are one: 23I in them, and thou in me, that they may be made perfect in one; and that the world may know that thou hast sent me, and hast loved them, as thou hast loved me. 24Father, I will that they also, whom thou hast given me, be with me where I am; that they may behold my glory, which thou hast given me: for thou lovedst me before the foundation of the world. 25O righteous Father, the world hath not known thee: but I have known thee, and these have known that thou hast sent me. 26And I have declared unto them thy name, and will declare it: that the love wherewith thou hast loved me may be in them, and I in them.
Ježíš se modlí sám za sebe
1Když Ježíš domluvil, pohlédl vzhůru k nebi a řekl:
„Otče, přichází můj čas. Přiznej se ke mně a dovol, abych prokázal tvoji velikost. 2Svěřil jsi mi přece moc nade všemi, abych ty, které mi dáváš, uvedl do věčného života. 3Kdo chce věčně žít, musí poznat tebe jako jediného pravého Boha a mne jako toho, kterého jsi poslal. 4Vykonal jsem vše, co jsi mi uložil, a tím jsem dokázal, v čem je tvoje velikost. 5Otče, navrať mi nyní moc a čest, kterou jsem měl u tebe dřív, než byl svět.
Ježíš se modlí za svoje učedníky
6Lidé tě nechápou, ale těm, které jsi mi dal, jsem objasnil, kdo vlastně jsi. Patří tobě a tys mi je svěřil. 7Dali na má slova a poznali, že pocházejí od tebe. 8Všechno, cos mi pro ně svěřil, jsem jim předal a oni uvěřili, že jsi mne poslal.
9Nemodlím se teď za celý svět, ale za ty, které jsi mi už dal, neboť oni jsou tvoji. 10Vždyť všechno, co patří mně, je tvoje a všechno, co je tvé, je moje. Na nich bude patrná moje sláva. 11Já odcházím k tobě, oni zůstávají. Otče svatý, vezmi si je teď na starost a sjednocuj je tak, jak jsme my zajedno. 12Já jsem o ně pečoval, dokud jsem byl s nimi. Chránil jsem je, takže jsem nikoho neztratil – kromě Jidáše. Ale i jeho zrada musí posloužit tvým plánům.
13Proč o té péči znovu mluvím? Odcházím k tobě, ale chci, aby si oni uchovali plnou radost. 14Svěřil jsem jim tvé slovo a svět se postavil proti nim, protože stejně jako já nesplynuli s proudem. 15Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je chránil od zlého. 16Oni nepatří světu, jako ani já mu nepatřím. 17Strhni je svým slovem a přiveď je k dokonalosti svou pravdou. 18Posílám je do světa právě tak, jako jsi ty poslal mne. 19Pokládám za ně svůj život, aby oni své životy zasvětili pravdě.
Ježíš se modlí za budoucí věřící
20Nemodlím se jen za ně, ale také za ty, kteří přijmou jejich poselství a uvěří ve mne. 21-23Dávej jim tutéž jednotu, která spojuje nás, aby z jejich jednomyslného svědectví svět poznal, že jsi ty mne poslal. Jejich jednomyslnost ať je odleskem jednoty mezi mnou a tebou. Já působím v nich, jako ty působíš ve mně. To je sjednocuje a lidé poznají, že jsi mne poslal a že je miluješ tak jako mne.
24Otče, dal jsi mi je a já chci, aby přišli tam, kam jdu já. Poznali mne v plné slávě, kterou jsi mi dal z lásky, dřív než byl svět. 25Otče, vím, že jsi hoden vší důvěry, ale svět si to neuvědomuje. Tito však poznali, že jsi mne poslal. 26Objasnil jsem jim a ještě objasním, kdo jsi.
Ať milují tak, jako miluješ ty mne. Pak se mezi nimi budou lidé setkávat se mnou.“
