Ang Pagbiyahe ni Pablo Pakadto sa Roma
1Pagkatapos nga nakadesisyon sila nga palargahon kami pa-Italia, gin-intrigar nila si Pablo kag ang iban pa gid nga mga priso kay Julius. Si Julius nga ini kapitan sang Romanhon nga mga soldado nga kon tawgon “Batalyon sang Emperador.” 2Karon, didto sa Cesarea may isa ka sakayan nga halin sa Adramitium nga manuglarga pakadto sa mga pier sa probinsya sang Asia. Amo ang amon ginsakyan. Nag-upod sa amon si Aristarcus nga taga-Tesalonica nga sakop sang Macedonia. 3Sang madason nga adlaw, nagdungka kami sa Sidon. Maayo ang pagtratar ni Julius kay Pablo. Gintugutan niya si Pablo nga magbisita sa iya mga abyan didto agod mabuligan siya sa iya mga kinahanglanon. 4Paghalin namon sa Sidon, nagpanakayon kami sa pihak sang isla sang Cyprus nga lipod sa hangin, tungod kay ang hangin nagasugata sa amon. 5Gintabok namon ang dagat nga nagaatubang sa Cilicia kag Pamfilia, kag nagdungka kami sa Myra nga sakop sang Lycia. 6Nakakita didto ang kapitan nga si Julius sang isa ka sakayan nga halin sa Alexandria nga makadto sa Italia, gani ginpasaylo niya kami didto.
7Sa sulod sang pila ka adlaw, mahinay ang amon pagpanakayon, kag ginbudlayan gid kami hasta nakalambot kami malapit sa Cnidus. Tungod nga sugata gid ang hangin, indi kami makaderetso sa amon kaladtuan. Gani nagpanakayon kami sa pihak sang isla sang Crete nga lipod sa hangin, kag didto kami nag-agi malapit sa Salmone. 8Nagpangalihid lang kami, pero ginbudlayan gid kami antes nakaabot sa lugar nga ginatawag “Maayo nga mga Dulungkaan.” Malapit ini sa banwa sang Lasea.
9Nagdugay kami didto hasta naabtan kami sang tiyempo nga delikado ang pagpanakayon, kay nakaligad na ang Adlaw sang Pagpuasa27:9 Adlaw sang Pagpuasa: ginatawag man nga “Yom Kippur” ukon “Day of Atonement.” Pagkaligad sini nga hilikuton, tigmaladlos na. nga palatandaan nga tigmaladlos na. Gani nagsiling si Pablo sa amon mga kaupod, 10“Ginabanta ko nga delikado na kon magderetso kita, kag indi lang ang mga karga kag ang sakayan ang madula kundi basi pati ang aton kabuhi.” 11Pero mas dako ang pagsalig sang kapitan sang mga soldado sa hambal sang kapitan sang sakayan kag sang tag-iya sini sang sa paandam ni Pablo. 12Kag tungod nga ang dungkaan didto indi maayo nga palalipdan sa mabaskog nga hangin, kalabanan sang amon mga kaupod nagkomporme nga magbiyahe, sa tuyo nga basi pa makalambot kami sa Fenix kag didto magtiner samtang tigmaladlos pa. Kay ang Fenix isa ka dulungkaan sa Crete nga may maayo nga pulunduhan kon tigmaladlos.
Ang Unos sa Lawod
13Naghinay-hinay ang hangin halin sa bagatnan, kag naghunahuna ang amon mga kaupod nga puwede na kami makabiyahe. Gani ginbatak nila ang angkla kag nagpanakayon kami nga nagapangalihid sa isla sang Crete. 14Sa wala madugay, nagbaskog ang hangin halin sa aminhan, nga halin sa takas sang isla sang Crete. 15Pag-abot sang mabaskog nga hangin sa amon, indi na kami makaabante, gani nagpaanod na lang kami kon diin kami dal-on sang hangin. 16Sang sa bagatnan na kami dampi sang gamay nga isla sang Cauda, nakapalipod-lipod kami sing diutay. Bisan nabudlayan kami, nabatak pa namon ang boti27:16 boti: sa English, small boat. agod indi maano. 17Sang nabatak na ang boti, gin-gaid ini sing hugot sa sakayan. Kag tungod nga nahadlok sila nga mabara ang sakayan sa pasil malapit sa Libya27:17 Libya: sa Griego, Syrtis., ginpapanaog nila ang layag kag nagpaanod. 18Sige pa gid ang mabaskog nga bagyo, gani sang madason nga adlaw, nagsugod sila pamilak sa dagat sang mga kargaminto. 19Sang madason pa gid nga adlaw, ang mga kagamitan na mismo sang sakayan ang ila ginpamilak. 20Sa sulod sang pila ka adlaw wala magpakita ang adlaw kag mga bituon kag sige pa gid ang bagyo. Sang ulihi nadulaan na kami sang paglaom nga maluwas pa.
21Pila na ka adlaw nga ang mga tawo wala gid makakaon, gani nagsiling si Pablo sa ila, “Mga abyan, kon nagpati lang kamo sa akon nga indi kita dapat maghalin sa Crete, wala kuntani matabo ini nga mga kabudlayan kag mga kapierdihan. 22Pero karon nagapangabay ako sa inyo nga magpakaisog kamo tungod nga wala sing may mapatay sa aton. Ang sakayan lang ang maguba. 23Kay kagab-i ang Dios nga nagapanag-iya sa akon kag akon ginaalagad nagpasugo sang anghel diri sa akon. 24Nagsiling siya, ‘Pablo, indi ka magkahadlok. Dapat ka mag-atubang sa Emperador didto sa Roma. Kag sa kaluoy sang Dios ang tanan mo nga upod diri sa sakayan maluwas tungod sa imo.’ 25Gani mga abyan, indi na kamo magkahadlok, kay nagasalig ako sa Dios nga matuman ang iya ginhambal sa akon. 26Pero idagsa kita sa isa ka isla.”
27Ika-14 na nga gab-i nga gin-anod kami sang bagyo sa Dagat sang Mediteraneo, kag sang mga tungang gab-i na, ginbulubanta sang mga tripulante nga malapit na kami sa higad. 28Gani gintungkad nila ang dagat kag nasapwan nila nga mga 20 ka dupa ang iya kadalumon. Dugay-dugay gintungkad liwat nila kag mga 15 na lang ka dupa. 29Kag tungod nga nahadlok sila nga makabunggo kami sa mga bato, ginpunduhan nila sang apat ka angkla ang ulin sang sakayan.27:29 ulin sang sakayan: sa iban nga Bisaya, buli sang sakayan. Kag nagpangamuyo sila nga mag-aga na. 30Gusto kuntani sang mga tripulante nga magpalagyo sa sakayan. Gani ginpapanaog nila ang boti sa dagat nga nagapakuno-kuno nga magahulog lang sila sang mga angkla sa dulong.27:30 dulong: sa iban nga Bisaya, prowa. 31Pero nagsiling si Pablo sa kapitan kag sa mga soldado, “Kon maghalin ang mga tripulante sa sakayan indi kamo makaluwas.” 32Gani gin-utod sang mga soldado ang mga kalat nga higot sang boti kag ginpabay-an na lang nila nga maanod ang boti.
33Sang kaagahon na, ginpilit sila tanan ni Pablo nga magkaon. Nagsiling siya, “Duha na ka semana ang inyo paghulat-hulat nga maglampuwas ang bagyo, kag wala gid kamo nakakaon. 34Gani magkaon kamo anay agod magbaskog kamo, kay wala gid sing may mapatay sa inyo bisan isa.” 35Sang makahambal sini si Pablo, nagkuha siya sang tinapay, kag sa atubangan sang tanan nagpasalamat siya sa Dios. Dayon ginpamihak-pihak niya ang tinapay kag nagkaon. 36Nabuhi ang ila paglaom kag nagkaon sila tanan. 37(276 kami tanan nga nagsakay didto sa sakayan.) 38Sang nakakaon ang tanan kag nabusog na, ginpanghulog nila sa dagat ang ila mga dala nga uyas agod magmag-an ang sakayan.
Pagkaguba sang Sakayan
39Pagkaaga, wala nahibaluan sang mga tripulante kon diin na kami nga isla, pero may nakita sila nga isa ka tinagong dagat nga may baybayon, gani nagsugtanay sila nga didto nila ipabara ang sakayan. 40Gani ginpang-utod nila ang mga kalat nga nahigot sa mga angkla. Ginpanghubad man nila ang mga kalat nga nahigot sa timon. Dayon, ginbatak nila ang layag sa dulong agod paliron sila pabaybayon. 41Pero sang ulihi, nakabunggo ang sakayan sa pasil kag nabara, kay nag-ungot ang iya dulong. Ang ulin amat-amat nga nawasak tungod sang mabaskog nga mga balod nga nagadapya.
42Pamatyon na kuntani sang mga soldado ang tanan nga priso agod indi sila makalangoy pahigad kag makapalagyo. 43Pero ginpunggan sila sang ila kapitan tungod nga gusto niya nga luwason si Pablo. Nagmando siya nga maglumpat una ang tanan nga makahibalo maglangoy, kag magpahigad. 44Ang indi makahibalo, magsunod lang nga nagakapyot sa mga tabla kag sa mga parte sang sakayan nga nagalutaw. Amo ato ang amon ginhimo, kag tanan kami nakalambot sa baybayon kag wala maano.
Pavel se plaví do Říma
1Přišel čas transportu vězňů do Itálie. Byl do něho zařazen také Pavel a my s Makedoncem Aristarchem z Tesaloniky jako jeho průvodci. Transportu velel důstojník Julius z císařského oddílu. 2Najal loď, která obeplouvala pobřeží Malé Asie a na cestě k jejímu severnímu cípu měla udělat řadu zastávek. 3Když jsme druhý den přistáli v Sidónu, dovolil důstojník Julius, který zacházel s Pavlem skutečně lidsky, aby navštívil ve městě své přátele; ti ho vybavili na cestu vším potřebným. 4Kvůli nepříznivému větru jsme se dále plavili mezi Kyprem a pevninou; 5minuli jsme Kilikii a Pamfylii a přistáli nakonec v lykijské Myře. 6Tam velitel najal alexandrijskou loď, která měla namířeno do Itálie, a převedl nás na ni. 7-8Po několik dalších dní byla plavba obtížná a v Knidu jsme ani nemohli přistát, jak silný vítr vál od pevniny. Propluli jsme tedy mezi Krétou a ostrovem Salmonou a s námahou jsme se drželi jižního pobřeží Kréty až do „Dobrých přístavů“ u Lasaia.
9Měli jsme zpoždění, byl již konec září a plavba přes otevřené moře je v tomto období nebezpečná. Pavel jako zkušený cestovatel varoval: 10„Jestli teď vyplujete, dáváte v sázku nejen loď a její náklad, ale i životy nás všech.“ 11-12Důstojník však dal víc na kapitána a majitele lodi, kteří radili sledovat ještě dále krétské pobřeží až k jihozápadnímu přístavu Foiniku. Tvrdili, že je vhodnější k přezimování lodi než Lasaia. Zdálo se, že se to podaří, protože začal vát jižní vítr. Tak jsme tedy zvedli kotvy.
Bouře na moři
13Zanedlouho se však zvedl od Kréty silný severovýchodní vítr, kterému loď nemohla vzdorovat, a ten nás unášel dál a dál od krétského pobřeží. 14-16Přišel tak nenadále, že jsme ani nestačili naložit do lodi záchranný člun, obvykle vlečený vzadu. To se nám podařilo až v závětří ostrůvku Klauda. 17Námořníci stáhli lany trup lodi, aby lépe odolával, a spustili vlečnou kotvu, abychom snad v plné rychlosti nenajeli na nebezpečné mělčiny Syrtis u afrického pobřeží. 18Druhý den vlny už dosahovaly nebezpečné výše, takže jsme museli zmenšit ponor lodi: plavci vyházeli část nákladu 19a další den i část lodní výstroje. 20Po mnoho dní bylo zataženo, neviděli jsme slunce ani hvězdy, takže jsme ztratili orientaci a divoká bouře stále zmenšovala naši naději na záchranu.
21Po celou tu dobu nikdo na lodi ani nepomyslel na jídlo. Pavel vyšel na palubu a oslovil námořníky: „Přátelé, měli jste dát na mne a přezimovat na Krétě v ‚Dobrých přístavech‘. Byli byste si ušetřili spoustu těžkostí a škod. 22Ale neklesejte na mysli, není všechno ztraceno: nikdo z nás nezahyne, jen loď vezme za své. 23Dnes v noci se mi zjevil posel Boha, kterému náležím a sloužím, 24a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, máš ještě stát před císařem! Jako dar ti Bůh přidá životy všech, kteří se s tebou plaví.‘ 25Odvahu, přátelé! Já věřím svému Bohu, že se jeho vzkaz doslova splní. 26Máme se zachránit na nějakém ostrově.“
Ztroskotání
27Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni Středozemním mořem do neznáma, když kolem půlnoci hlídka hlásila zemi na obzoru. 28Námořníci spustili olovnici a naměřili hloubku čtyřiceti metrů a po chvíli už jen třicet metrů. 29Dostali strach, že bychom mohli potmě najet na skaliska, a tak vyhodili přes záď čtyři kotvy a všichni jsme toužebně očekávali svítání. 30Ale námořníci chtěli zrádně opustit ohroženou loď. Spustili na moře záchranný člun, jako že roztáhnou ještě další kotvy z přídi. 31Pavel však postřehl jejich pravý úmysl a řekl důstojníkovi a vojákům: „Pozor na ně, bez nich se nezachráníte!“ 32Vojáci tedy přesekli lana člunu a nechali ho odplout prázdný.
33Ještě než se rozednilo, přesvědčoval Pavel posádku: „Čtrnáct dní tu zápolíte, hlídáte a přitom skoro nic nedáte do úst. 34Alespoň teď se pořádně najezte, ať máte sílu dostat se na břeh. Řekl jsem vám přece, že se nikomu nic nestane.“ 35Vzal chléb, přede všemi za něj Bohu nahlas poděkoval a začal jíst. 36Ostatní to povzbudilo a dali se také do jídla. 37Bylo nás tam všech dohromady dvě sta sedmdesát šest. 38Když jsme se najedli, vyhazovali námořníci do moře obilí, hlavní náklad, aby zmenšili ponor lodi.
39Konečně se rozednilo. Viděli jsme před sebou pás plochého pobřeží se zálivem, ale nikdo tu zemi neznal. Plavci se chtěli pokusit o přistání v zátoce. 40Kotvy nevytahovali, ale odsekli kotevní lana, odvázali upevněné kormidlo a s přední plachtou na stožáru se pustili ke břehu. 41Brzy jsme však najeli na písčinu a loď uvázla. Příď se zabořila pevně do dna a prudký příboj začal rozbíjet záď. 42Vojáci se už chystali podle římských pravidel pro takové situace pobít všechny vězně, aby některý z nich neodplaval na břeh a neutekl. 43Velitel však chtěl zachovat Pavla při životě, vzal na sebe odpovědnost a nedovolil jim to. Nařídil, aby nejprve skočili přes palubu ti, kdo umějí plavat, 44ostatní ať si opatří kusy dřeva z lodi a všichni ať se snaží dostat na břeh. Tak nikdo neutonul a všichni se v pořádku dostali na souš.
