Job 33 – CST & YCB

Nueva Versión Internacional (Castilian)

Job 33:1-33

1»Te ruego, Job, que escuches mis palabras,

que prestes atención a todo lo que digo.

2Estoy a punto de abrir la boca,

y voy a hablar hasta por los codos.

3Mis palabras salen de un corazón honrado;

mis labios dan su opinión sincera.

4El Espíritu de Dios me ha creado;

me infunde vida el hálito del Todopoderoso.

5Contéstame si puedes;

prepárate y hazme frente.

6Ante Dios, tú y yo somos iguales;

también yo fui tomado de la tierra.

7No debieras alarmarte ni temerme,

ni debiera pesar mi mano sobre ti.

8»Pero me parece haber oído que decías

(al menos, eso fue lo que escuché):

9“Soy inocente. No tengo pecado.

Estoy limpio y libre de culpa.

10Sin embargo, Dios me ha encontrado faltas;

me considera su enemigo.

11Me ha sujetado los pies con cadenas

y vigila todos mis pasos”.

12»Pero déjame decirte que estás equivocado,

pues Dios es más grande que los mortales.

13¿Por qué le echas en cara

que no responda a todas tus33:13 tus. Lit. sus. preguntas?33:13 que no … preguntas. Alt. de que no responde por ninguno de sus actos.

14Dios nos habla una y otra vez,

aunque no lo percibamos.

15Algunas veces en sueños,

otras veces en visiones nocturnas,

cuando caemos en un sopor profundo,

o cuando dormitamos en el lecho,

16él nos habla al oído

y nos aterra con sus advertencias,

17para apartarnos de hacer lo malo

y alejarnos de la soberbia;

18para librarnos de caer en el sepulcro

y de cruzar el umbral de la muerte.33:18 y de … muerte. Lit. y su vida del cruce del canal.

19A veces nos castiga con el lecho del dolor,

con frecuentes dolencias en los huesos.

20Nuestro ser encuentra repugnante la comida;

el mejor manjar nos parece aborrecible.

21Nuestra carne va perdiéndose en la nada,

hasta se nos pueden contar los huesos.

22Nuestra vida va acercándose al sepulcro,

se acerca a los heraldos de la muerte.

23»Mas si un ángel, uno entre mil,

aboga por el hombre y sale en su favor,

y da constancia de su rectitud;

24si tiene compasión de él y le ruega a Dios:

“Sálvalo de caer en la tumba,

que ya tengo su rescate”,

25entonces el hombre rejuvenece;

¡vuelve a ser como cuando era niño!

26Orará a Dios, y él recibirá su favor;

verá su rostro y gritará de alegría,

y Dios lo hará volver a su estado de inocencia.

27El hombre reconocerá públicamente:33:27 El hombre reconocerá públicamente. Lit. Cantará ante los hombres y dirá.

“He pecado, he pervertido la justicia,

pero no recibí mi merecido.

28Dios me libró de caer en la tumba;

¡estoy vivo y disfruto de la luz!”

29»Todo esto Dios lo hace

una, dos y hasta tres veces,

30para salvarnos de la muerte,

para que la luz de la vida nos alumbre.

31»Préstame atención, Job, escúchame;

guarda silencio, que quiero hablar.

32Si tienes algo que decir, respóndeme;

habla, pues quisiera darte la razón.

33De lo contrario, escúchame en silencio

y yo te impartiré sabiduría».

Bíbélì Mímọ́ Yorùbá Òde Òn

Jobu 33:1-33

Elihu bá Jobu sọ̀rọ̀

1“Ǹjẹ́ nítorí náà, Jobu, èmí bẹ̀ ọ,

gbọ́ ọ̀rọ̀ mi kí o sì fetísí ọ̀rọ̀ mi!

2Kíyèsi i nísinsin yìí, èmí ya ẹnu mi,

ahọ́n mi sì sọ̀rọ̀ ní ẹnu mi.

3Ọ̀rọ̀ mi yóò sì jásí ìdúró ṣinṣin ọkàn mi,

ètè mi yóò sì sọ ìmọ̀ mi jáde dájúdájú.

4Ẹ̀mí Ọlọ́run ni ó tí dá mi,

àti ìmísí Olódùmarè ni ó ti fún mi ní ìyè.

5Bí ìwọ bá le dá mi lóhùn,

tò ọ̀rọ̀ rẹ̀ lẹ́sẹẹsẹ níwájú mi;

6Kíyèsi i, bí ìwọ ṣe jẹ́ ti Ọlọ́run, bẹ́ẹ̀ ni èmi náà;

láti amọ̀ wá ni a sì ti dá mi pẹ̀lú.

7Kíyèsi i, ẹ̀rù ńlá mi kì yóò bà ọ;

bẹ́ẹ̀ ni ọwọ́ mi kì yóò wúwo sí ọ lára.

8“Nítòótọ́ ìwọ sọ ní etí mi,

èmí sì gbọ́ ọ̀rọ̀ rẹ̀ wí pé,

9‘Èmi mọ́, láìní ìrékọjá, aláìṣẹ̀ ní èmi;

bẹ́ẹ̀ àìṣedéédéé kò sí ní ọwọ́ mi.

10Kíyèsi i, Ọlọ́run ti rí àìṣedéédéé pẹ̀lú mi;

ó kà mí sì ọ̀tá rẹ̀.

11Ó kan ẹ̀ṣẹ̀ mi sínú àbà;

o kíyèsi ipa ọ̀nà mi gbogbo.’

12“Kíyèsi i, nínú èyí ìwọ ṣìnà!

Èmi ó dá ọ lóhùn pé, Ọlọ́run tóbi jù ènìyàn lọ!

13Nítorí kí ni ìwọ ṣe ń bá a jà, wí pé,

òun kò ní sọ ọ̀rọ̀ kan nítorí iṣẹ́ rẹ̀?

14Nítorí pe Ọlọ́run sọ̀rọ̀ lẹ́ẹ̀kan,

àní, lẹ́ẹ̀kejì, ṣùgbọ́n ènìyàn kò róye rẹ̀.

15Nínú àlá, ní ojúran òru,

nígbà tí orun èjìká bá kùn ènìyàn lọ,

ní sísùn lórí ibùsùn,

16Nígbà náà ni ó lè sọ̀rọ̀ ní etí wọn,

yóò sì dẹ́rùbà wọ́n pẹ̀lú ìbáwí,

17Kí ó lè fa ènìyàn sẹ́yìn kúrò nínú ètè rẹ̀;

Kí ó sì pa ìgbéraga mọ́ kúrò lọ́dọ̀ ènìyàn;

18Ó sì fa ọkàn rẹ̀ padà kúrò nínú isà òkú,

àti ẹ̀mí rẹ̀ láti ṣègbé lọ́wọ́ idà.

19“A sì nà án lórí ibùsùn ìrora rẹ̀;

pẹ̀lúpẹ̀lú a fi ìjà egungun rẹ̀ ti ó dúró pẹ́ nà án,

20bẹ́ẹ̀ ni ẹ̀mí rẹ kọ oúnjẹ,

ọkàn rẹ̀ sì kọ oúnjẹ dídùn.

21Ẹran-ara rẹ̀ run, títí a kò sì fi lè rí i mọ́

egungun rẹ̀ tí a kò tí rí sì ta jáde.

22Àní, ọkàn rẹ̀ sì súnmọ́ isà òkú,

ẹ̀mí rẹ̀ sì súnmọ́ ọ̀dọ̀ àwọn ìránṣẹ́ ikú.

23Bí angẹli kan ba wà lọ́dọ̀ rẹ̀,

ẹni tí ń ṣe alágbàwí,

ọ̀kan nínú ẹgbẹ̀rún láti fi ọ̀nà pípé hàn ni,

24Nígbà náà ni ó ṣe oore-ọ̀fẹ́ fún un ó sì wí pé,

gbà á kúrò nínú lílọ sínú isà òkú;

èmi ti rà á padà.

25Ara rẹ̀ yóò sì di ọ̀tun bí i ti ọmọ kékeré,

yóò sì tún padà sí ọjọ́ ìgbà èwe rẹ̀;

26Ó gbàdúrà sọ́dọ̀ Ọlọ́run, òun sì ṣe ojúrere rẹ̀,

o sì rí ojú rẹ̀ pẹ̀lú ayọ̀,

òhun o san òdodo rẹ̀ padà fún ènìyàn.

27Ó wá sọ́dọ̀ ènìyàn ó sì wí pé,

‘Èmi ṣẹ̀, kò sì ṣí èyí tí o tọ́, mo sì ti yí èyí tí ó tọ́ po,

a kò sì san ẹ̀san rẹ̀ fún mi;

28Ọlọ́run ti gba ọkàn mi kúrò nínú lílọ sínú ihò,

ẹ̀mí mi yóò wà láti jẹ adùn ìmọ́lẹ̀ ayé.’

29“Wò ó! Nǹkan wọ̀nyí ni Ọlọ́run

máa ń ṣe fún ènìyàn nígbà méjì àti nígbà mẹ́ta,

30Láti mú ọkàn rẹ padà kúrò nínú isà òkú,

láti fi ìmọ́lẹ̀ alààyè han sí i.

31“Jobu, kíyèsi i gidigidi kí o sì fetí sí mi;

pa ẹnu rẹ mọ́, èmi ó sì máa sọ ọ́

32Bí ìwọ bá sì ní ohun wí, dá mi lóhùn;

máa sọ, nítorí pé èmi fẹ́ dá ọ láre.

33Bí bẹ́ẹ̀ kọ́, gbọ́ tèmi;

pa ẹnu rẹ mọ́, èmi ó sì kọ́ ọ ní ọgbọ́n.”