Veliki primjeri vjere
1Vjera je čvrsto pouzdanje da će se dogoditi ono čemu se nadamo; ona je dokaz stvarnosti koju ne vidimo. 2Vjerom su naši praoci postignuli da ih Bog pohvali.
3Vjerom znamo da je sve što postoji stvoreno Božjom zapovijedi, da je stvoreno iz nevidljivoga.
4Vjerom je Abel prinio Bogu bolju žrtvu nego Kain. Bog je prihvatio Abelovu žrtvu kako bi pokazao da je on pravedan čovjek. Tako nam Abel, iako odavno mrtav, još govori zbog svoje vjere.
5Zbog svoje vjere Henok je prenesen u nebo a da nije iskusio smrti; “nestao je jer ga je Bog uzeo”.11:5 Postanak 5:24. Ali prije nego što je prenesen primio je svjedočanstvo da je ugodio Bogu. 6Bogu ne možete nikada udovoljiti bez vjere. Tko želi doći k Bogu, mora vjerovati da Bog postoji i da nagrađuje one koji ga iskreno traže.
7Vjerom je Noa izgradio korablju da svoju obitelj spasi od potopa. Poslušao je Boga koji ga je upozorio da će se zbiti ono što se nikada prije nije dogodilo. Vjerom je osudio ostali svijet i stekao pravednost pred Bogom.
8Vjerom je Abraham poslušao Boga kad ga je pozvao da ostavi dom i ode u drugu zemlju koju mu je Bog dao u baštinu. Otišao je ne znajući kamo ide. 9Čak i kad je stigao u zemlju koju mu je Bog obećao, i ondje je živio po vjeri—jer bio je poput tuđinca i živio je pod šatorom, skupa s Izakom i Jakovom kojima je Bog dao isto obećanje. 10Jer iščekivao je grad s vječnim temeljima, kojega je Bog graditelj i tvorac. 11Vjerom je i Sara s Abrahamom mogla začeti dijete unatoč svojoj poodmakloj dobi i unatoč tomu što nije mogla imati djece. Abraham je vjerovao da će Bog održati obećanje.11:11 U nekim rukopisima: Sara je vjerovala da će Bog održati obećanje. 12Tako je od jednog Abrahama, prestara da ima djecu, nastao narod brojan poput zvijezda na nebu i neizbrojiva pijeska na morskoj obali.
13Svi su ti ljudi u vjeri umrli a da nisu primili što im je Bog obećao, već su to vidjeli samo izdaleka i prihvatili priznajući da su na zemlji tuđinci i pridošlice. 14A tko za sebe tako kaže, očito čezne za domovinom. 15Da su mislili na zemlju iz koje su došli, mogli su se u nju vratiti. 16Ali oni su se radovali boljemu mjestu, nebeskoj domovini. Zato se Bog ne srami nazvati njihovim Bogom. Pripravio im je nebeski grad.
17Vjerom je Abraham prinio Izaka kao žrtvu kad ga je Bog kušao. Taj Abraham, koji je već imao Božja obećanja, bio je spreman žrtvovati vlastitog sina, Izaka. 18Bog mu je obećao: “Po Izaku će ti se nazivati potomstvo.”11:18 Postanak 21:12. 19Vjerovao je da Bog može Izaka, ako i umre, oživjeti. To se donekle i dogodilo jer je Izak za Abrahama bio osuđen na smrt, ali je oživio.
20Vjerom je Izak blagoslovio dvojicu svojih sinova, Jakova i Ezava, pouzdajući se u Boga glede budućnosti.
21Vjerom je i Jakov, već star i na umoru, blagoslovio obojicu Josipovih sinova te se poklonio Bogu oslanjajući se na štap.
22Vjerom je i Josip na samrti s pouzdanjem govorio o tomu kako će Bog izvesti izraelski narod iz Egipta te zapovjedio da ponesu sa sobom i njegove kosti.
23Vjerom su Mojsija roditelji, kad se rodio, skrivali tri mjeseca. Vidjeli su da im je Bog dao lijepo djetešce i nisu se bojali kraljeve naredbe.
24Vjerom je Mojsije, kad je već odrastao, odbio zvati se sinom faraonove kćeri. 25Radije je odabrao da bude zlostavljan skupa s Božjim narodom nego da uživa u prolaznim zadovoljstvima grijeha. 26Vrednijim od egipatskog blaga smatrao je trpjeti sramotu zbog obećanoga Krista jer je gledao na nagradu koju će dobiti od Boga. 27Vjerom je Mojsije otišao iz Egipta ne bojeći se kraljeva bijesa, postojano kao da pred sobom gleda nevidljivoga Boga. 28Vjerom je zapovjedio izraelskome narodu da svetkuje pashalnu večeru i da poprska dovratke janjećom krvlju kako im Zatornik ne bi poubijao prvorođenu djecu.
29Vjerom je izraelski narod prošao kroz Crveno more kao po suhu tlu, a Egipćani su se utopili kad su to pokušali.
30Vjerom izraelskog naroda koji je sedam dana ophodio Jerihon pale su njegove zidine.
31Vjerom je bludnica Rahaba preživjela u tome gradu i nije poginula s nevjernicima jer je lijepo primila uhode.
32Što još reći? Predugo bi trajalo da vam potanko pričam o Gideonu, Baraku, Samsonu, Jefti, Davidu, Samuelu i prorocima. 33Ti su ljudi vjerom u Boga osvajali kraljevstva, pravedno vladali i primili što im je Bog obećao. Zatvorili su lavovima ralje, 34ugasili žestinu ognja, izbjegli smrtonosnoj oštrici mača. Oporavili su se od slabosti, ojačali u boju i nagnali u bijeg tuđinske vojske. 35Neke su žene zbog uskrsnuća ponovno zadobile svoje pokojne.
Druge su pak vjernike mučili, ali su oni radije umrli nego da se odreknu Boga pa da ih oslobode. Pouzdavali su se da će uskrsnuti u bolji život. 36Nekima su se izrugivali i bičevali ih, okivali ih i bacali u tamnice. 37Neke su kamenovali, neke prepilili napola, neke ubili mačem. Neki su hodali obučeni u ovčje i kozje kožuhe. Bili su gladni, potlačeni i zlostavljani. 38Svijet ih nije bio dostojan. Lutali su pustinjom i planinama, skrivali se u špiljama i jamama.
39Svi su ti ljudi stekli Božju naklonost zbog svoje vjere, a nitko od njih nije primio ono što im je Bog obećao. 40Jer Bog nam je svima namijenio bolje. Oni će postignuti savršenstvo, ali tek skupa s nama.
Příklady věrných
1Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme. 2K takové víře předků se Bůh přiznal a podal o ní svědectví prostřednictvím proroků. 3Vírou chápeme, že vesmír byl stvořen Božím slovem a nevznikl nějakým neznámým způsobem. 4Ve víře obětoval Adamův syn Ábel lepší oběť než jeho bratr Kain a pro víru byl prohlášen za bezhříšného. Kain ho po oběti zabil, ale Ábel navzdory smrti mluví skrze svou víru dál.
5Pro svou víru byl Henoch ušetřen smrti, protože Bůh si ho vzal k sobě. Předtím o něm bylo vydáno svědectví, že se líbil Bohu. 6To je bez víry nemožné. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.
7Noe uvěřil Bohu, který mu předpověděl potopu, ačkoliv na ni v té době ještě nic neukazovalo. Poslušně začal stavět loď k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a dosáhl dokonalosti, která je z víry.
8Vírou Abraham uposlechl, když byl vyzván, aby se vypravil do země, která měla být dědičně svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nechápal, kam jde. 9S důvěrou bydlel jako cizinec v zemi, která mu byla přislíbena. Žil se spoludědici zaslíbení – synem Izákem a vnukem Jákobem – ve stanech jako kočovník 10a toužil po pevně založeném městě, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
11Také Abrahamova manželka Sára vírou přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas. Pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení. 12Proto z jednoho muže – a to už starce – vzešlo „množství lidu jako hvězd na nebi a jako nespočetný písek na břehu moře.“
13Ti všichni zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění všech zaslíbení. Víra je posilovala, byla jim útěchou a pomáhala jim k vyznání, že jsou na zemi jenom cizinci a poutníky. 14A kdo říká něco takového, naznačuje, že hledá vlast. 15Kdyby přitom měli na mysli vlast, kterou opustili, měli ještě dost času, aby se do ní vrátili. 16Oni toužili po lepší – nebeské. Proto jim Bůh připravil město a nemusí se stydět, že ho vzývali jako svého Boha.
17-19Bůh vznesl na Abrahama neuvěřitelný požadavek: Přál si, aby obětoval svého jednorozeného syna Izáka, se kterým bylo spojeno zaslíbení o rozmnožení rodu. Abraham se k tomu poslušně rozhodl v přesvědčení, že Bůh má moc vzkřísit i mrtvého. Proto mu Bůh Izáka vrátil jako obraz budoucího vzkříšení.
20Ve víře požehnal Izák svým synům Jákobovi a Ezauovi; on totiž věřil, že se uskuteční, co bylo zaslíbeno. Jákob měl pak dvanáct synů, z nichž nejznámější je Josef. Bratři se ho zbavili tím, že jej bez vědomí otce prodali do Egypta. Po počátečních nesnázích se tam nakonec stal místodržícím. V této vysoké funkci se dal bratřím poznat a v době hladu pozval svého otce k sobě do Egypta. 21Než tam pak Jákob zemřel, ve víře požehnal dvěma Josefovým synům.
22Když Josef umíral, ve víře připomněl svému lidu, že Bůh po staletích vyvede izraelské syny z Egypta, a vyslovil přání, aby ti, kdo se toho dočkají, přenesli jeho ostatky do Palestiny, Ta doba nastala, když se narodil Mojžíš. Jeho rodiče tehdy prožili těžké chvíle. Egyptský král totiž nařídil, aby izraelští chlapci byli hned po narození usmrceni. 23Ale Mojžíšovi rodiče si svého chlapce zamilovali a ve víře jej navzdory královskému rozkazu ukrývali; věřili, že je to Bohem vyvolené dítě.
24Když Mojžíš dospěl, zřekl se postavení králova vnuka. 25Rozhodl se raději trpět společně s Božím lidem, než prožívat svůj život v nevázaném veselí na královském dvoře. 26Byl si vědom, že Bůh odměňuje své věrné, a proto si vážil potupy pro Krista více než egyptského bohatství. 27Ve víře opustil Egypt a nebál se faraónova hněvu, neboť se pevně držel Toho, jenž je neviditelný, jako by ho viděl.
28Po dlouhém pastýřském životě se na Boží rozkaz vrátil do Egypta, aby odtud vyvedl svůj lid. Nebylo to snadné. Na zarputilý Egypt dopadala za trest rána za ranou. Došlo to tak daleko, že měli zemřít prvorození ve všech domech, jejichž veřeje nebyly potřeny krví berana na znamení, že je to příbytek člena vyvoleného národa. Tak Mojžíš ve víře v Boží slovo ustanovil velikonoční hod s obětováním beránků, aby Zhoubce nezahubil prvorozené Izraele.
29Na útěku před Egypťany Boží lid ve víře překročil Rudé moře, jako by šel po souši. A když se o to pokusili Egyptští, utonuli. 30Po letech putování pouští, které bylo zaviněno neposlušností lidu, se Izraelci pustili pod vedením Jozue do dobývání Palestiny. Výsměšně před nimi stálo pevné Jericho. Ve víře je sedm dní obcházeli a pak jeho hradby padly. 31Z obyvatel Jericha byla zachráněna jedině rodina prostitutky Rachab, která nezahynula s ostatními, protože ve víře přijala před bojem do ochrany izraelské vyzvědače.
32Co k tomu mám ještě dodat? Nestačí mi čas na vyprávění o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33kteří ve víře dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosahovali toho, co jim bylo slíbeno, 34zavírali tlamy lvům, vzdorovali žáru ohně, unikali násilné smrti, v slabosti získávali novou sílu, nabývali převahu v boji a zaháněli nepřátelské armády. 35Někteří mrtví byli vzkříšeni a vrátili se ke svým rodinám. Jiní byli mučeni, odmítli záchranu a dali přednost něčemu lepšímu – totiž vzkříšení k věčnému životu. 36-38Byli kamenováni, rozřezáváni pilou a stínáni. Další se podrobili zkoušce posměchu a bičování, dokonce i pout a žaláře. V ovčích a kozích kůžích o hladu, v úzkostech a zubožení byli štváni po pustinách a horách, skrývali se v jeskyních a dírách. Svět jich nebyl hoden. 39A ti všichni ačkoliv, osvědčili svou víru, nedočkali se splnění všech zaslíbení. 40Neměli totiž dospět k cíli bez nás, protože Bůh si přeje, abychom vstoupili do věčného života společně.
