Pavao u Makedoniji i Grčkoj
1Kad je sva strka prošla, Pavao pošalje po vjernike.20:1 U grčkome: učenike. Ohrabri ih, pozdravi se s njima i otputuje u Makedoniju. 2Putem je hrabrio braću u mjestima kuda je prolazio. Stigne tako u Grčku 3i ostane ondje tri mjeseca. Baš kad se spremao otploviti natrag u Siriju, dozna da su mu Židovi postavili zasjedu pa se odluči vratiti preko Makedonije.
4Pratili su ga Pirov sin Sopater iz Bereje, Solunjani Aristarh i Sekund, Gaj iz Derbe, Timotej i Azijci Tihik i Trofim. 5Otišli su prije nas i sačekali nas u Troadi. 6A mi smo poslije Blagdana beskvasnih kruhova krenuli brodom iz Filipa i za pet dana stigli k njima u Troadu, gdje smo ostali sedam dana.
Pavao u Troadi
7Prvoga dana u tjednu sastali smo se da lomimo kruh.20:7 Na Večeru Gospodnju. Pavao je propovijedao. Kako je sutradan kanio otputovati, govorio je sve do ponoći. 8U sobi na katu gdje smo se okupili bilo je mnogo svjetiljki. 9Na prozoru je sjedio mladić Eutih. Kako je Pavao dugo govorio, on duboko zaspi i svladan snom padne s trećega kata na zemlju. Kad su ga podignuli, bio je mrtav. 10Pavao siđe, legne na dječaka i zagrli ga. “Ne uznemirujte se!” reče. “Živ je!” 11Popne se zatim na kat, razlomi kruh i blaguje s njima. Zatim je govorio još dugo, sve do svanuća. Onda otputuje. 12A mladića su odveli živa, neizmjerno utješeni.
Pavao susreće efeške starješine
13Mi smo prije Pavla krenuli lađom u As. On je tamo trebao doći pješice, a dalje smo ga trebali povesti. 14Kad nam se u Asu pridružio, skupa smo otplovili u Mitilenu. 15Onande smo sutradan projedrili nadomak Hija, dan poslije krenuli u Sam te sutradan stigli u Milet.
16Pavao je, naime, odlučio izbjegnuti Efez da se ne zadrži u Maloj Aziji. Žurio se da, ako bude mogao, stigne u Jeruzalem do Pedesetnice. 17Ali iz Mileta pošalje u Efez po crkvene starješine.
18Kad su došli, reče im: “Znate kako sam postupao od prvog dana kad sam nogom kročio u Malu Aziju. 19Služio sam Gospodinu ponizno, u suzama i kušnjama koje su me snašle zbog židovskih urota. 20Ipak se nikada nisam sustezao propovijedati, u javnosti ili po kućama, sve što bi vam moglo biti korisno. 21Upozoravao sam i Židove i pogane da se odvrate od grijeha i obrate Bogu te da povjeruju u našega Gospodina Isusa.
22Sada idem u Jeruzalem, neodoljivo vođen Svetim Duhom, ne znajući što me čeka, 23osim što mi Sveti Duh u svakome gradu potvrđuje da me čekaju tamnica i nevolje. 24Ali nije mi stalo hoću li živjeti ili ne, već hoću li dovršiti svoju trku, djelo koje sam primio od Gospodina Isusa: svjedočiti o Radosnoj vijesti i Božjoj milosti.
25Sada znam da me vi, kojima sam propovijedao o Kraljevstvu, nećete više vidjeti. 26Zato vam danas jasno kažem: čist sam od krvi svih vas. Nisam kriv propadne li tko od vas 27jer se nisam sustezao navijestiti vam u potpunosti Božju nakanu.
28Pazite na sebe i na Božje stado—na njegovu Crkvu otkupljenu njegovom krvlju, u kojoj vas je Sveti Duh postavio za starješine. 29Znam da će se, kad odem, među vas uvući okrutni vuci koji ne štede stada. 30Čak će i neki od nas neki iskrivljavati učenje ne bi li odvukli učenike za sobom. 31Zato bdijte! Ne zaboravite da sam tri godine bio s vama i danonoćno vas bez prestanka opominjao lijući suze.
32A sada vas povjeravam Bogu i Riječi njegove milosti, koja vas može izgraditi i dati vam baštinu kao i svima posvećenima.
33Nikada nisam želio tuđe srebro, zlato ili odjeću. 34Znate da sam vlastitim rukama radio za svoje potrebe i potrebe svojih pratitelja. 35U svemu sam vam bio primjerom kako se treba truditi, pomagati nevoljnima i pamtiti riječi Gospodina Isusa: ‘Blaženije je davati nego primati.’”
36Kad je to rekao, klekne i pomoli se s njima. 37Glasno su plakali, grlili Pavla i cjelivali ga 38ražalošćeni posebice što je rekao da ga nikada više neće vidjeti. Zatim ga isprate na lađu.
V Troadě Pavel vzkřísil Eutycha
1Když se rozruch utišil, svolal Pavel shromáždění, povzbuzoval efezské křesťany a zároveň se s nimi loučil; rozhodl se totiž pokračovat ve své misijní cestě. 2Vydal se do Makedonie a Řecka a cestou dodával skupinám křesťanů odvahu a naději. 3V Řecku se zdržel čtvrt roku a potom chtěl odplout zpátky, přímo do Sýrie. Dozvěděl se však, že židé hlídají přístavy a chtějí se ho zmocnit, a tak se rozhodl pro zpáteční cestu zase přes Makedonii. 4-5Někteří z Pavlových spolupracovníků se přeplavili napřed do Troady a čekali tam na nás. Byli to Sopatros z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gájus a Timoteus z Derbe, Tychikos a Trofimos ze západní Malé Asie.
6My s Pavlem jsme nasedli ve Filipách po Velikonocích na loď a po pěti dnech jsme se s nimi sešli v Troadě, kde jsme se zdrželi týden. 7V neděli večer se tamní sbor sešel ke svaté večeři Páně. Pavel kázal, a protože to bylo slovo na rozloučenou, mluvil až do půlnoci. 8V místnosti hořelo mnoho lamp a byla plná lidí, takže tam bylo horko. Mládenci se proto posadili do oken. 9Jak se shromáždění protáhlo, jeden z nich, Eutychos, usnul a vypadl z třetího poschodí na dvůr. Běželi k němu, ale ležel tam mrtev. 10Pavel k němu poklekl, vzal ho do náruče a po chvíli řekl: „Nedělejte si starosti, žije.“ 11Vrátili se nahoru a pokračovali ve večeři Páně. Pavel k nim mluvil celou noc a teprve za svítání se rozloučili. 12Eutycha přivedli zase zdravého a všichni z toho měli radost.
Pavel se v Efezu loučí se staršími
13Pavel nás poslal lodí napřed do přístavu Assos, ale sám tam šel po souši. 14-15V Assu nastoupil k nám. Po přistání v Mityléně a po obeplutí ostrovů Chios a Samos jsme třetí den zakotvili v Milétu. 16Pavel se úmyslně vyhnul Efezu, protože se bál zdržení. Spěchal totiž, aby byl na svátek Letnic v Jeruzalémě.
17Pozval si však do Milétu představené efezského sboru 18-19a řekl jim: „Jistě si pamatujete, že jsem po celý čas u vás sloužil Pánu se vší skromností, ale přesto s velikými obtížemi a úklady ze strany židů. 20Neopomněl jsem nic, co jste měli slyšet, hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech. 21Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musejí vyznat Bohu své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána nás všech. 22Teď mne však Duch svatý posílá do Jeruzaléma a já nevím, co mne tam potká. 23V každém sboru, kde jsme se zastavili, mně bratři z Božího vnuknutí předpovídali, že mě tam čeká vězení a těžkosti. 24Ale já si tolik nezakládám na životě. Jde mi především o to, abych doběhl závod až do konce a splnil úkol, který mi Pán Ježíš dal: být nositelem radostné zvěsti o Boží lásce.
25Dnes naposled hovořím k vám, kterým jsem tolikrát mluvil o Božím království. 26Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život. 27Všechno, co mi Bůh pro vás dal, jsem vyřídil. 28Teď je na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám Duch svatý svěřil. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev! 29Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody. 30Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu. 31Buďte na stráži a pamatujte, že po tři roky jsem ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké.
32Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědický podíl mezi jeho věrnými. 33Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv; 34svýma rukama jsem si na všechno vydělával pro sebe i pro své pomocníky. 35Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!“
36Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se. 37Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků. 38Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.
