光榮進聖城
1耶穌和門徒離耶路撒冷越來越近了，他們來到橄欖山旁的伯法其。 2耶穌派兩個門徒進村，並對他們說：「你們到前面的村莊去，就會看見一頭母驢拴在那裡，旁邊還有一頭驢駒。你們把牠們解開，牽到我這裡。 3要是有人問起，你們就說，『主要用牠們』，那人會立刻讓你們牽來。」 4這件事是要應驗先知的話：
5「要對錫安城21·5 「城」希伯來文是「女子」，可能是對錫安的暱稱。說，『看啊，你的君王來了！祂謙卑地騎著驢，騎著一頭驢駒。』」
6兩個門徒照著耶穌的吩咐去了， 7把母驢和驢駒帶了回來。他們把自己的衣服蓋在驢背上，讓耶穌騎上去。 8許多人把衣服鋪在路上，也有些人砍下樹枝鋪在路上。 9眾人前呼後擁，歡呼著說：
「和散那21·9 「和散那」原意是「拯救我們」，此處有「讚美」的意思。歸於大衛的後裔！
奉主名來的當受稱頌！
和散那歸於至高之處的上帝！」
10耶穌進耶路撒冷時，全城轟動，說：「這是誰？」
11眾人說：「祂是先知耶穌，來自加利利的拿撒勒。」
潔淨聖殿
12耶穌進入聖殿，趕走裡面做買賣的人，又推翻兌換錢幣之人的桌子和賣鴿子之人的凳子。
13耶穌斥責他們說：「聖經上說，『我的殿必稱為禱告的殿。』你們竟把它變成了賊窩。」
14殿中的瞎子和瘸子都來到耶穌面前，祂便醫好了他們。 15祭司長和律法教師看見祂所行的奇事，又聽見小孩子在聖殿裡高聲喊著：「和散那歸於大衛的後裔！」便十分惱怒。 16他們責問耶穌說：「你聽見這些人說的了嗎？」
耶穌說：「我聽見了。聖經上說，『你使孩童和嬰兒口中發出頌讚』，你們沒有讀過嗎？」 17然後，祂便離開他們，出城前往伯大尼，在那裡住宿。
咒詛無花果樹
18清早，耶穌在回城的途中餓了。 19祂看見路旁有一棵無花果樹，便走過去，卻發現除了葉子外什麼也沒有。
祂對那棵樹說：「你將再不會結果子！」那棵樹立刻枯萎了。
20門徒見了就驚奇地問：「這棵樹怎麼一下子枯萎了？」
21耶穌回答說：「我實在告訴你們，如果你們有信心、不懷疑，不但能使無花果樹枯乾，就算對這座山說，『從這裡挪開，投進大海裡！』也照樣可以實現。 22所以，你們禱告時無論求什麼，只要有信心，就必定得到。」
質問耶穌的權柄
23耶穌進了聖殿，正在教導人的時候，祭司長和民間的長老來質問祂：「你憑什麼權柄做這些事？誰授權給你了？」
24耶穌說：「我也要問你們一個問題，你們回答了，我就告訴你們我憑什麼權柄做這些事。 25約翰的洗禮是從哪裡來的？從天上來的，還是從人來的？」
他們便彼此議論說：「如果我們說『是從天上來的』，祂一定會問我們，『那你們為什麼不信他？』 26但如果我們說『是從人來的』，又怕觸怒百姓，因為他們相信約翰是個先知。」 27於是，他們回答耶穌說：「我們不知道。」
耶穌說：「我也不告訴你們我憑什麼權柄做這些事。」
兩個兒子的比喻
28耶穌又說：「你們怎樣看這件事？某人有兩個兒子。他對大兒子說，『孩子，你今天到葡萄園工作吧！』
29「大兒子回答說，『我不去！』但後來他改變了主意，就去了。
30「那父親又對小兒子說，『你今天到葡萄園工作吧！』小兒子回答說，『好的，父親。』他答應了，卻沒有去。
31「你們認為這兩個兒子，到底哪一個服從父親呢？」
他們回答道：「大兒子。」
耶穌說：「我實在告訴你們，稅吏和娼妓要比你們先進上帝的國。 32因為約翰來指示你們當行的正路，你們不信他，但稅吏和娼妓信了。你們親眼看見了這些事，竟然還是執迷不悟，不肯信他。
惡毒的佃戶
33「你們再聽一個比喻。有個園主栽種了一個葡萄園，在園子的四周建造圍牆，又在園中挖了一個榨酒池，建了一座瞭望臺，然後把葡萄園租給佃戶，就出遠門了。 34到了收穫的季節，園主派奴僕到佃戶那裡收果子。 35但那些佃戶卻抓住他的奴僕，打傷一個，殺死一個，又用石頭打死了一個。 36於是，園主又派更多的奴僕去，結果也遭到同樣的對待。 37最後，園主派了自己的兒子去，心想，『他們肯定會尊重我的兒子。』 38然而，那些佃戶看見園主的兒子來了，就商量說，『這是園主的繼承人。來吧！我們殺掉他，佔了他的產業！』 39於是，他們抓住他，把他推出園外殺了。 40那麼，當園主回來的時候，他會怎樣處置那些佃戶呢？」
41他們說：「他會毫不留情地除掉那些惡人，然後把葡萄園租給其他按時交果子的佃戶。」
42耶穌說：
「『工匠丟棄的石頭已成了房角石。
這是主的作為，在我們看來奇妙莫測。』
你們難道沒有讀過這段經文嗎？ 43所以，我告訴你們，將把上帝的國從你們那裡奪去，賜給結果子的人。 44凡跌在這石頭上的人，一定粉身碎骨；這石頭落在誰身上，就會把誰砸爛。」
45祭司長和法利賽人聽了耶穌的比喻，明白是針對他們講的。 46他們試圖逮捕耶穌，但又害怕百姓，因為百姓都認為耶穌是先知。
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici
1Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed 2a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je. 3-4Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:
5‚Oznamte Jeruzalému:
Tvůj král přichází k tobě,
tichý, přijíždí na oslátku.‘ “
6Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu. 7Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše. 8Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu. 9Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal:
10Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“ 11Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Ježíš opět čistí chrám
12Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů 13a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“
14Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval. 15Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo. 16Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“
On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“ 17Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.
Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv
18Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. 19Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl. 20Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“
21Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane. 22Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“
Židé se přou o Ježíšovu autoritu
23Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“
24-26„Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“
Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“ 27Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.
Ježíš vypráví podobenství o dvou synech
28Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘ 29On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel. 30O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel. 31Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“
Oni odpověděli: „Ten první.“
„Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království. 32Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.
Ježíš vypráví podobenství o boháči
33Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval. 34V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl. 35-36Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně. 37Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt. 38Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘ 39Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. 40Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“
41Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“
42Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma:
„Kámen, který stavitelé neustále odkládali,
sloužil nakonec jako hlavní svorník klenby.
Jaký to div! Jak zvláštní věc Bůh udělal!“
43„Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří.
44Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“
45Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich. 46Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.
