隨從聖靈而活
1因此，如今那些在基督耶穌裡的人不被定罪， 2因為賜人生命之聖靈的律已經在基督耶穌裡使我獲得自由，脫離了罪與死的律。 3律法因為人性軟弱而無法成就的事，上帝親自成就了。祂差遣自己的兒子成為和罪人一樣有血有肉的人，作了贖罪祭，廢掉了罪的權勢， 4使律法公義的要求實現在我們這些不隨從罪惡本性，只隨從聖靈而活的人身上。
5隨從罪惡本性的人顧念罪惡本性的事，但隨從聖靈的人顧念聖靈的事。 6顧念罪惡本性的人結局是死亡，但顧念聖靈的人卻有生命和平安。 7因為顧念罪惡本性的人與上帝為敵，不服從上帝的律法，也無力服從。 8所以受罪惡本性控制的人無法令上帝喜悅。
9但如果上帝的靈住在你們裡面，你們就不再受制於罪惡的本性，而是受聖靈管理。人若沒有基督的靈，就不屬於基督。 10如果基督在你們裡面，你們的身體雖然因罪惡而死亡，靈魂卻因上帝所賜的義而活著。 11如果使耶穌復活之上帝的靈住在你們裡面，叫基督耶穌從死裡復活的上帝，必藉著住在你們裡面的聖靈，使你們終有一死的身體活過來。
12弟兄姊妹，這樣看來，我們不必隨從罪惡本性活著。 13你們若隨從罪惡本性活著，必定死亡；但若靠著聖靈除去身體的惡行，就必活著。
14因為凡有上帝的聖靈引導的人都是上帝的兒女。 15你們接受的聖靈不是使你們做奴隸，仍舊害怕，而是使你們做兒子，可以稱上帝為「阿爸，父親」。 16聖靈親自與我們的心一同見證我們是上帝的兒女。 17既然我們是兒女，就是繼承人，是上帝的後嗣，並且與基督同作後嗣。所以，如果現在我們和基督一同受苦，將來也必和祂一同得榮耀。
將來的榮耀
18我認為現在所受的痛苦與將來要顯給我們的榮耀相比，簡直微不足道。 19受造之物正熱切等候上帝眾子的顯現， 20因為受造之物處在虛空之下並非出於情願，而是出於上帝的旨意。 21不過，受造之物仍然盼望脫離衰亡之律的奴役，享受上帝兒女榮耀的自由。 22我們知道一切受造之物至今都在呻吟，如同經歷分娩之痛。 23不但如此，就是我們這些首先得到聖靈的人也在心裡歎息，熱切等候得到兒子的名分8·23 「兒子的名分」指被收養為義子，可以享受和親生兒子一樣的權利。，就是我們的身體得到救贖。 24我們得救的人有這個盼望。不過，看得見的盼望根本不算盼望，因為誰會盼望已經看見的呢？ 25但我們若盼望那尚未看見的，就會忍耐等候。
26況且，我們軟弱的時候，有聖靈幫助我們。我們本來不知道怎樣禱告，但聖靈親自用說不出來的歎息替我們祈禱。 27洞悉人心的上帝知道聖靈的意思，因為聖靈是照著上帝的旨意替聖徒祈禱。
28我們知道，上帝使萬事互相效力8·28 「上帝使萬事互相效力」或譯「萬事都互相效力」。，使那些愛上帝，就是上帝按自己的旨意呼召的人得益處。 29因為上帝預先知道誰是屬祂的人，並預定這些人要被塑造成祂兒子的形像，使祂的兒子在許多弟兄中成為長子。 30祂所預定的人，祂也呼召他們；祂所呼召的人，祂也稱他們為義人；祂稱為義人的，祂也使他們得榮耀。
上帝的愛
31對於這些事，我們還可以說什麼呢？上帝若幫助我們，誰能與我們對抗？ 32上帝既然連自己的兒子也不顧惜，讓祂為我們犧牲，豈不也把萬物和祂一同白白地賜給我們嗎？ 33誰能指控上帝揀選的人呢？上帝已經稱他們為義人了。 34誰能定他們有罪呢？基督耶穌已經替他們死了，而且祂還從死裡復活了，如今在上帝的右邊替我們祈禱。 35誰能使我們與基督的愛分離呢？難道是患難嗎？困苦嗎？迫害嗎？饑餓嗎？赤身露體嗎？危險嗎？刀劍嗎？ 36正如聖經上說：「為了你，我們終日出生入死，被視為待宰的羊。」
37然而，靠著愛我們的主，我們在這一切事上已經得勝有餘了。 38因為我深信無論是死、是生，是天使、是鬼魔，是現在的事、是將來的事， 39是高天之上的、是大地深處的或是其他受造之物，都不能使我們與上帝在主基督耶穌裡賜下的愛分離。
Bezúhonnost získáme jen s Kristem
1My, kdo jsme spojeni s Kristem, nemusíme se již obávat žádného odsouzení k smrti. 2Vždyť způsob života, jak jej při nás uskutečňuje oživující Duch skrze naše spojení s Kristem, nás vymanil ze zákonitosti hříchu a ze smrti. Zákon nás sice mohl před zlem varovat, ale nemohl nás před ním uchránit. 3Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a byl pokoušen k neposlušnosti. Takto odsoudil hřích tam, kde nejvíce působí, tedy v lidské přirozenosti. 4Tak můžeme i my Ježíšovou zásluhou splnit požadavky zákona, když nepodléháme tomu, co chce tělo, ale jsme vedeni Duchem. 5Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován. 6-8Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit. 9Ale vy, jestliže Boží Duch ve vás působí, jste jím vedeni k docela jinému životu. 10Patříte-li opravdu Kristu, nemůže to být jinak. Z vlivu zla se vaše tělo vyprostilo Kristovou zásluhou; jeho bezúhonnost vám teď zprostředkovává život, vyvěrající z jeho Ducha. 11A tento Duch, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, vzkřísí i vaše smrtelné tělo, pokud jej v sobě necháte sílit a vládnout.
Kdo patří Bohu, má neochvějnou jistotu věčného života
12Ano, bratři, teď už nejsme podřízeni tomu, k čemu nás dříve naše přirozenost samozřejmě vedla. 13Kdo totiž sám sobě ve všem vyhoví, ten sám sebe zničí. Kdo však s Boží pomocí vítězí nad svými slabostmi, ten získá nepomíjející život. 14Kdo se dá vést Božím Duchem, smí se právem pokládat za Božího syna a dceru. 15-17Bůh nám daroval postavení vlastních dětí, které se k němu smějí obracet jako k milujícímu Otci a jimž patří všechno, co patří jemu. Duch svatý nás o tom ujišťuje. 18Stejnou slávu, jakou obdařil Krista, jednou přizná i nám, budeme-li ochotni podstoupit i stejné utrpení. Jsem plně přesvědčen, že všechno pozemské trápení neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká. 19Vždyť celá příroda dychtivě očekává, kdy se objeví Boží synové v plné slávě. 20-21Hříchem se porušilo všechno stvořené; přesto však zde zůstává naděje na vysvobození všeho tvorstva. Svým věrným dá Bůh svobodu a slávu a ostatnímu stvoření vrátí neporušenost. 22Jen se podívejte, jak nyní celá příroda úpí a sténá jako v porodních bolestech! 23A dokonce i my křesťané, kterým Bůh jako příslib nového života dal svého Ducha, toužebně vyhlížíme viditelný důkaz, 24že jsme byli přijati mezi Boží děti, které zachrání k věčnému životu; touto nadějí jsme naplněni. Těšíme se na to, co brzy uvidíme. 25Čekáme trpělivě, neboť mít naději znamená čekat, i když ještě není nic vidět.
Kdo patří Bohu, má zaručené bezpečí a vítězství
26My sami jsme slabí a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Boží nám přichází na pomoc a úpěnlivě volá za nás slovy, která se vymykají našemu jazyku. 27A Bůh, který vidí do nejhlubších záhybů lidského srdce, přímluvná volání Ducha přijímá a dobře mu rozumí. 28-29Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují. Ti jsou podle jeho vůle povoláni, aby získali podobu Božího Syna. Mají se stát jeho rodinou a Ježíš bude nejpřednější. Proč jsou k tomu povoláni? 30Protože je Bůh před věky důvěrně poznal a k tomu vyvolil. Tento cíl dosáhnou, protože je ospravedlní a oslaví. 31Co z toho plyne? Je-li Bůh s námi, kdo nás může ohrozit? 32Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal? 33Kdo se odváží být naším žalobcem před Božím soudem, když soudcem je ten, kdo nás sám ospravedlnil? 34Kdo nás odsoudí, když naším obhájcem je sám Ježíš Kristus? 35Kdo nás odloučí od jeho lásky? Snad těžkosti nebo strach, pronásledování či hlad, nebezpečí života nebo sama smrt? To vše se nám může přihodit. 36Vždyť už dávný žalmista napsal:
„Každou chvíli vedou někoho z nás na smrt kvůli tobě,
mají nás za ovce, určené na porážku.“
37Ale s jeho pomocí máme vítězství zajištěno. Vždyť si nás zamiloval! 38-39A já jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vládci, nic z toho, co se děje nebo teprve má přijít, ani moci světské ani duchovní a vůbec nic z toho, co vyšlo z rukou Stvořitele, nemůže nás odloučit od Boží lásky. Vždyť jsme ji poznali v Ježíši Kristu, když za nás umíral.
